Okupant v Lidovém domě

Prohlášení sovětské tiskové agentury TASS k obsazení Československa. TASS je pověřen oznámit, že straničtí a státní činitelé Československé socialistické republiky se obrátili na Sovětský svaz a ostatní spojenecké státy s prosbou o poskytnutí neprodlené pomoci bratrskému československému lidu včetně pomoci ozbrojenými silami.

Ruska laska k nasi zemi Tato žádost byla vyvolána nebezpečím, které hrozilo v Československu existujícímu socialistickému řádu a ústavou ujištěné státnosti ze strany kontrarevolučních sil, které se spikly s vnějšími socialismu nepřátelskými silami. Události v Československu a kolem něho byly nejednou předmětem výměny názorů vedoucích činitelů bratrských socialistických zemí včetně činitelů Československa. Tyto země se shodují v tom, že podpora, upevnění a obrana socialistických vymožeností národů je společná internacionální povinnost všech socialistických států. Toto společné hledisko bylo slavnostně vyhlášeno také v bratislavském prohlášení. Další zostření situace v Československu se dotýká životních zájmů Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí, zájmů bezpečnosti států socialistické soustavy. Nebezpečí socialistickému zřízení v Československu je současně nebezpečím pro základy evropského míru. Sovětská vláda a vlády spojeneckých zemí - Bulharské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, vycházejíce z principů pevného přátelství a spolupráce a v souladu s existujícími smluvními povinnostmi, se rozhodly vyplnit zmíněnou prosbu o poskytnutí nutné pomoci bratrskému československému lidu. Toto rozhodnutí je v plném souladu s právem států na individuální a kolektivní obranu, jak je to zakotveno ve spojeneckých smlouvách, uzavřených mezi bratrskými socialistickými zeměmi. Odpovídá rovněž základním zájmům našich zemí na obranu evropského míru proti militaristickým silám, agresi a revanše, které nejednou vehnaly národy Evropy do války. Sovětské vojenské jednotky spolu s jednotkami jmenovaných spojeneckých států vstoupily 21. srpna na území Československa. Budou ihned odveleny, jakmile bude zlikvidováno vzniklé nebezpečí pro socialistické vymoženosti v Československu, nebezpečí pro bezpečnost zemí socialistického společenství a zákonitá vláda uzná, že tam další pobyt těchto vojenských jednotek není nutný. Uskutečněné kroky nejsou zaměřeny proti jakémukoliv státu a nikterak nepoškozují státní zájmy kohokoliv. Slouží míru a jsou vyvolány starostí o jeho upevnění. Bratrské země pevně a odhodlaně stavějí proti libovolnému vnějšímu nebezpeční svou nerozbornou solidaritu. Nikdy nikomu nebude dovoleno vytrhnout jediný článek ze spojenectví socialistických států.
Uveřejněno 21. 8. 1968 v sovětském deníku ÚV KSSS Pravda

Jak už bývá zvykem, to co napíše komunista je jen cár papíru a výsměch pravdě - jakoby ono sdělení napsal pan Paroubek, tak rezonuje s jeho výroky.  Okupace Československa probíhala se vší myslitelnou brutalitou. Jeden okupační rozkaz pro obyvatelstvo vydávaný Sovětskou vojenskou mocí stíhal druhý. Zákaz vycházení mezi šestou hodinou večerní a pátou hodinou ranní vyhlášený Sovětskými okupanty 23. srpna 1968 v Praze kdy se střílelo bez vyzvání, vrátil tehdejší Československo do doby po atentátu na Heydricha. Rozstřílená Dětská fakultní nemocnice včetně operačního sálu svědčí o naprosté ruské bezohlednosti s jakou tuhle válku proti nám vedli. Lidé přesto nebyli pokořeni. Desítky našich postřílených spoluobčanů ruskými okupanty v jednom z jejich imperiálních dobrodružství svědčí o zoufalém odporu československých občanů vedeném holýma rukama proti tankům a obrněným transportérům. Byla to doba ponížení i vzdoru. Bezmoc zaťatých pěstí, které by raději svíraly zbraň. 250 000 po zuby ozbrojených potomků Čingischánových hord včetně jejich pochybných bratrů se slétlo jako hejno supů na ještě neohlodané tělo Československa a bylo odhodláno vyrvat mu srdce z těla. Každou Pražskou noc úderem desáté hodiny večerní vylétly do vzduchu světlice a východní barbaři začali jako smyslů zbavení bezmyšlenkovitě střílet. Po všem co se hnulo i stálo bez hnutí. Noc za nocí. Druhé Ruské vítězství nad Berlínem. V prostorách Československého rozhlasu o nějž se svedla pouliční bitva holých dlaní a dlažebních kostek s několika decimetry tankových pancířů s rudou hvězdou bylo všechno rozkradeno a zdemolováno. Rusové vykonávali svoji tělesnou potřebu kde se dalo. Nejraději do kouta kanceláří. O funkci splachovacích toalet neměli ponětí a později celá budova musela projít doslova odmořením a důkladnou desinfekcí. Hovno přivezli a hovno zanechali. To je v kostce shrnutí Ruské okupace z roku 1968. Krom toho, že po nich zůstal hřbitov jejich sto osmi obětí. Tady je příběh smrti tří z nich.

Je úterý 27.srpna 1968. Za chvíli měla téci krev dětí. Cyrilometodějské náměstí v Karlíně. Patnáctiletý chlapec v rozporu s rozkazem o zákazu vylepování protisovětských plakátů a psaní hesel okupačního velitele Prahy, válečného zločince generálporučíka Igora Veličky píše na zeď: Iditě domoj! Na scénu se blíží ruský obrněný transportér. Ruský kulometčík spatřil chlapce a míří na něj svoji zbraní. Hrůzyplnou scénu uviděla žena jdoucí okolo s malým dítětem v kočárku a ve snaze zachránit chlapci život vedena nadějí spočívající ve víře v lidskost Rusa s kulometem, stoupá si před chlapce a zdvíhá své půlroční dítě proti ústí zbraně. Proti dětem přece nebude střílet. Okupant stiskl spoušť a zabil všechny tři jednou dávkou.

V roce čtyřicátého výročí vražd a násilí páchaných na Československých občanech pro imperiální zájmy Sovětského Ruska si pozvat do Lidového domu okupanta a nechat takového sprostého gaunera s rukama od naší krve do médií pronášet své drzé hrozby dalším vojenským zásahem proti nám znamená, že takové politické uskupení si zaslouží pouze hluboké pohrdání.