Ódy Evy Braunové

Adolf Hitler sice nenosil růžové svetry a na křtinách Mein Kampfu se nevraždilo, ale pokud jde o ženy ty jej také velmi milovaly. Některé v jeho blízkosti spontánně zažívaly orgasmus jen co na ně pohlédl svým uhrančivým okem, vládnoucímu obličeji dinárského typu. Čili je svým pronikavě inteligentním mozkem omámil a některé mu psaly zamilované dopisy, a později i ódy na jeho velikost. Jako například Eva Braunová, která mu takový dopis podstrčila do kapsy coby seznamovací psaníčko. V něm počítala hodiny, které je dělí od další schůzky. Jak dokážou být velcí vůdci, kteří to myslí upřímně a neustále pracují pro lid, romanticky inspirativní.

Doporucuji ctyri z peti ceskych socialnich demokratu. Láska je slepá za každého režimu. Oslepnout, ohluchnout a vůbec všeobecně zblbnout se dá za vlády národních socialistů, tedy nacistů, které místní média nevím proč nazývají fašisty, a to samé se může přihodit i ženám v době dnešní. Kdy to s vládou socialistů je bohužel zase na spadnutí. Že cílem socialistů je socialismus je jasné. Méně jasné je to co to vlastně je a kde se to nachází. Ona ani ta přestavba jak říkal generální tajemník socialistů Jakeš nebyl jednoduchý proces.

Když jde o blaho člověka tak se prostě nedá ohlížet na nějaký ten milion mrtvých tady, a nebo dva miliony mrtvých tam. Když se jde dopředu k šťastnému životu v socialismu klestí se cesta lesem a létají třísky. On totiž dodnes žádný socialista - ani Lenin, ani Hitler, ani Gottwald, ani Heydrich, ani Filip, ani Paroubek neví kde ten socialismus leží. A tak nevyhnutelně dochází k přehmatům. Tady Osvětim, zde Jáchymov a tuhle Katyň. Toť patníky kolem nichž vůdci vlečou masy neomylně vpřed. Že je to fuška je rovněž jasné. Dokonce se totiž najdou i tací, kteří nechápou jak světlá budoucnost je očekává a chovají se reakčně.

Jaká to musí být potom rozkoš vítat takového, vyšší bytostí, či prozřetelností vyvoleného, po celodenní světodějné práci pro lidstvo a ještě rozechvělého z velikých myšlenek, doma. Jak musí být vzrušující nasát pach moci nacházející se v teplých kancelářích a stranických sekretariátech. To se potom stane, že družka a spolubojovnice se neudrží, a vzrušena štěstím, svého milého obdaří ódou o něm samotném.

Protože „když on je tolik pozorný a vždy a všude jí doprovází. Jakmile uslyší hlas své milované, hned se stává veselejší. Potom dělává vtipy o jejích nových kloboucích. A nakonec se spolu na celé hodiny sami zavřou do jeho soukromého kinosálu se šampaňským chlazeným v ledu, čokoládou, koňakem a ovocem."

Ale když byl její milovaný předseda národního socialismu zaneprázdněný prací pro stranu „pak dlouho usedavě plakávala." Nemyslete si, že si vymýšlím, jen cituji z protokolu Sovětského SMERŠE, kde vypovídá vůdcův komorník Heinz Linge o ódách Evy Braunové na milého Adolfa, pronášené před personálem Orlího hnízda.

Jestli Adolf spěchával od hovorů s Mussolinim ke stávkujícímu slunečníku to nevíme. Ale něžný a pozorný tedy byl. Je to zaprotokolováno.

Rusalka, tak ji vůdce a objekt lásky Evy Braunové jdoucí bez zdravotnických poplatků s německým lidem k socialismu nazýval po pracovní době, kdy konečně mohl dát průchod své křehké duši socialisty. "Já, milenka největšího muže Německa a světa" tak se nazývala ona ve svém deníčku jemuž se svěřovala se svými ódami.

Aby bylo jasné, že vůdce není jen tak obyčejný člověk.

Dnes k podobným výlevům slouží internetové blogy.

A kdo nemiluje s námi vůdce, ten miluje proti nám.

Budiž mi země lehká.