Noc dlouhých nožů Jiřího Paroubka

„Přinesl program, který není naším programem a zkoušel ho vnutit. My máme program na svých stránkách, prošli jsme volbami. Ten program, který se nám snaží vnutit, není programem národně socialistické strany," pronesl v září tohoto roku ještě coby předseda původně zkrachovalých a do konkursu poslaných Národních socialistů Karel Janko, aby v živém televizním vysílání ještě stačil nazvat Jiřího Paroubka a jeho boys, plevelem.

Čo bolo to bolo, terazky som nazionalistom.

Neuplynul však ani měsíc od tohoto prohlášení, aby pan Karel Janko byl již předsedou bývalým a ze strany vyloučeným, neboť pan Jiří Paroubek usoudil, že post obyčejného poslance, který má za úkol hlasovat tak, jak si kdo koupí jeho šéfy je nedůstojný jeho velikosti a pučem dosáhl kýženého postu vůdce. Alespoň někde.

Tak jako národní socialista Adolf Hitler vyšťouchl zámečníka Drexlera z jeho postu fýrera Národně socialistické dělnické strany Německa a zmocnil se jej, opakovala se historie i v sobotu osmého října letošního roku. Jestli si domorodí národní socialisté o Paroubkovi říkali stejně jako ti němečtí o genosse Hitlerovi „ten má ale držku, ten by se nám mohl hodit,“ zatím na veřejnost neproniklo, ale je to velmi pravděpodobné.

Byť Jiří Paroubek není notorický povaleč jako jeho bratr v národně socialistické víře Adolf Hitler, který nikdy za svůj život nepracoval, jelikož se práce štítil a po velkou část jeho života bychom ho dle dnešních kritérií mohli nazývat pobudou a bezdomovcem, neupadne ani jemu huba, když se prací zaklíná a slibuje tu hory a tady doly. Neboť jak vzpomíná jeho bývalý šéf, jediná kvalifikace Jiřího Paroubka spočívala v jeho zvučném barytonu, jímž okřikoval podřízené. Inu čím prázdnější sud, tím více duní.

Ten, který kdysi plamennými gesty jako Archanděl Gabriel uvrhoval hněv a klatbu na ty, které nazýval přeběhlíky se stal nyní dezertérem. Zběhlý Jiří Paroubek se uchýlil se svojí družinou marodérů do země nikoho a hodlá z této pozice ostřelovat obě válčící strany a čekat kdo zvítězí, aby se zavčas přidal. Univerzální poloha "vlastence," která začíná být opět v kurzu, mu umožňuje zaujímat hbité postoje podle momentální nálady širokých mas a vydávat za program to, co právě chtějí slyšet.

Moc je jako droga a pro ty, kteří se jí opájeli celé roky, jsou abstinenční příznaky natolik příšerné, že udělají cokoliv, jen aby si mohli toto svinstvo opět aplikovat do žil. Stačí se například podívat na to, jak to pan prezident zkouší skrze ovečky aby o ni probůh jednou nepřišel a tak obskakuje tu Papeže a tady lebku Svatého Václava decentně zahalenou do punčošky jako dámskou nožku, aby člověku došlo, že takový jedinec ztrácí zcela svoji soudnost a jeho život se scvrkává na obstarání si denní dávky rozhodování a publicity.

A tak aby se proletář Jiří Paroubek, obecní chudý Petr Benda a hráč Rudé Hvězdy Pittsburgh Penguins Jiří Šlégr opět dostali k droze, chopili se i kriminální prvorepublikové minulosti národního socialismu spočívající v tom, že Ministr drah Jiří Stříbrný nakupoval od svého bratra ředitele uhelných dolů Františka Stříbrného české uhlí vyvezené do Rakouska. Ovšem dovezené zpět s nálepkou uhlí anglického a pochopitelně s mnohem vyšší cenou, přičemž tento rozdíl si strkali v letech 1923 až 1925 do kapes. Nijak nepochybuji, že dnešní národní socialisté vedení vůdcem Paroubkem a opatření know-how Standy Grosse, onen odkaz rozvinou a učiní z Jiřího Stříbrného amatéra.

Nacionalismus se tak stává poslední kostí o kterou se hodlají poprat všichni vlci, kteří spolu vyjí i žijí v parlamentu, neboť všechno ideové maso, které na ní bylo už dávno sežrali.

Přičemž vzájemná vrčení a poštěkávání budou tištěna na plachty, které opět budou hyzdit celá města a zároveň tak sloužit za balicí papír předvolebních dárkových balíčků i oponu, za níž se bude dít i nehezké povolebno.

Noc dlouhých nožů Jiřího Paroubka byť je prozatím jakkoli komická, jen ukazuje v jakém marasmu se nacházíme.

Neboť prostředky a cíle jimiž se řídí, jsou přímo úměrné náladám, jimž vychází vstříc.

A to znamená, že nula od nuly pojde, tak jako tak.

Miroslav Václavek

Šumperk