Němci nejsou svině

Narodil jsem roku 1965 v těch nejsudetštějších Sudetech. V malém městě Rýmařov, odkud jsou hřebeny našich nejtemnějších a zároveň nejkrásnějších hor, tedy Jeseníků, na dosah ruky.

Zde domov můj

Malé město, odkud byla po roce 1945 většinově odsunuta jeho po staletí jej obývající entita skládající se z českých Němců, jak oni sami sebe nazývali, se stalo takovým malým tavicím tyglíkem, v němž byli příchozí osídlenci nejdříve roztaveni a poté spojeni v jeden kov.

Spojil ji ve slitinu složenou z české, německé, romské, rusínské, slovenské, rumunské, řecké, maďarské, polské a mnohé jiné krve, a stvořil tak charakter místního člověka jakožto pevný, tvrdý, málomluvný, přímočarý a pracovitý, přičemž jazykem místního domorodce je paradoxně spisovná čeština postrádající prvky jakéhokoliv nářečí.

Tedy ani já svá slova nebudu do něčeho balit, protože mi je takové konání bytostně cizí.

Pamatuji se, že moji prarodiče bydleli v domě, kde v přízemí bydleli nově příchozí a v horním patře zase Němci, kteří nebyli odsunuti.  Především z důvodů jejich pracovní odbornosti.

Na co se rovněž pamatuji, byla absence projevů jakékoliv národnostní nesnášenlivosti. Ani pokud se jako přátelé navštěvovali, seděli spolu v hospodě, nebo sousedsky klábosili před domem. A co je snad úplně nejdůležitější, ani poté, co byli sami doma.

Bylo tomu nepochybně proto, že jejich paměť měla svoji vlastní historickou zkušenost jak s tím co válce předcházelo, tak i s tím jaké to za války bylo a co následovalo po ní.

Protože ani na jedno z toho, nemohl být nikdo z nich hrdý.

Proč se to vůbec všechno říkám ptáte se?

Odpověď je nasnadě.    

Jestliže totiž novopečený prezident republiky svoji volební kampaň založil na podlosti, hnusu, lži, špíně a zákeřnosti, s níž zahrál na národnostně nenávistné pudy svých voličů, když se neštítil napadat tělesně handicapovanou manželku svého protikandidáta jen za její německou národnost, pak je třeba objasnit něco málo příkladů, aby bylo jasno proč tím pánem, který se již brzy ujme svého úřadu, hluboce pohrdám.

Jeden můj učitel byl český Němec židovské národnosti, který se svými rodiči přežil válku v Haifě, kam jeho rodiče – bohatí podnikatelé - uprchli před nacisty a kde absolvoval anglické školy, aby jim po jejich návratu byl nacisty zkonfiskovaný majetek, Benešovými dekrety jako kapitalistům, ukraden znovu. Tentokrát nenávratně, aby si z jejich překrásné vily, ti co nahradili nacisty aniž by se vlastně něco změnilo, tedy komunisté, udělali doupě pro své pitky. Což platí doposud.

Mému druhému učiteli, se jeho otec jako německý voják nevrátil od Stalingradu, když musel narukovat do Wehrmachtu, aniž by měl s nacisty něco společného a přitom to byl jeden z nejskvělejších lidí vůbec, kterými mne život v dobrém ráčil poznamenat.

A nejen tito dva zmínění pánové, ale všichni moji kamarádi a spolupracovníci německé národnosti, tedy například Kurt, Gerhard, Alfred, Horst, nebo Petr, s nimiž jsem jak chodil do školy nebo do práce, nejsou svině.

Ani moje švagrová jí není.

A hned vám řeknu proč.

Bylo to před pár lety někde u piva, když přišly mimo jiné na přetřes otázky nejenom našeho poválečného uspořádání. A protože se v takové chvíli nutně nedostává argumentů a tím méně faktů, když někdo podobnou debatu vede se mnou, bylo pánem z druhé strany stolu v zoufalství vyřknuto ono zaklínadlo, jímž školní výchova reálného socialismu vybavila své absolventy, aby byl roztrhnut balíček poslední záchrany se slovy „A Němci jsou stejně svině!“

Podíval jsem se pánovi hluboko do očí a odvětil jsem, „Moje švagrová je Němka a není to žádná svině“, abych se pomalu stavěl na nohy, kdyby měla padnout nějaká ta po hubě, jak k tomu u nás v Sudetech nebývá daleko.   

Ale nebylo to třeba, neboť v příštím okamžiku na mne zíraly dvě nešťastné oči zarámované do obličeje měnícího barvy od fialové po zelenou jako chameleon, protože mu všechno došlo. Zvláště když si s mojí švagrovou tak skvěle pokaždé popovídá, když přijede a rádi se spolu vidí.

Omluvil se mi a já jsem ho ujišťoval, že se vlastně nic nestalo a že to zůstane jen mezi námi, což platí i nadále, aby mi docházelo, že se vlastně stalo něco zásadního. 

Neboť když si člověk, ať už žije v jakékoliv zemi včas řekne, že ti, o nichž mu po moci bažící tvrdí, že jsou svině, jimi nejsou, se již nikdy nemohou opakovat válečné hrůzy spojené s následným vyhlazováním celých národů a ras. 

Snad to je jenom mé zlé tušení když si říkám, že tím jak se čím dál více vzdalujeme oné době v čase, jako bychom se čím dál více přibližovali jejím příčinám.

Vší té lži, která stála na počátku války a jejího svinstva.

A nevím co všechno dalšího ještě je, když někdo za pomoci stejných prostředků získá nejvyšší úřad v zemi, ale nejvíc ze všeho to je smutné.

A tak říkám, snad jen k samotnému Bohu, snad k lidem, snad k nám, že Němci nejsou svině.

Češi nejsou svině.

Arabové nejsou svině.

Romové nejsou svině.

Rusové nejsou svině.

Židé nejsou svině.

Američané nejsou svině.

Vůbec žádný člověk není svině.

Protože to kde a kdy se narodí, si nikdo nevybírá.

Co naopak svinstvo je, jsou ideologie. Tedy nacismus, komunismus a nacionalismus. Protože sečtením počtu jejich obětí, tedy obětí první světové války, druhé světová války a aplikování marxismu-leninismu, docházíme k číslu 245 000 000 mrtvých.

Na což nikdy nesmíme zapomenout.

Co asi sklidí pan prezident Zeman, když zasel bouři?

To bude jen na nás.

Já osobně jsem pro ticho.

Miroslav Václavek

Šumperk