Země bývalého sovětského bloku mezi nimiž je i ta naše s sebou táhnou vězeňskou kouli na noze ještě třicet dva let po pádu komunistických diktatur.
Ani jedna ze zemí takzvané V4, což je jinak spolek zemí o nichž v úvodu hovořím, dodnes nedokázala přejít po mostě na druhou stranu, tedy na západní břeh a stát se normální, slušnou, obyčejnou a uspořádanou zemí jako je třeba Rakousko.
Zemí, která je právním státem, zemí, kde nejsou u moci individua shlížející se ve vládě pevné ruky, zemí, která nepotlačuje lidská práva, zemí, kde nevládne "právo" silnějšího, ale která chrání své slabé a zranitelné občany, zemí, kde neprorostl politicky organizovaný zločin se státem v jedno.
O všech těchto zemích lze říci, že jde o země, které nemají své mafie, protože jde o země, kde mafie vlastní stát. Kdy zločinci a zloději nejsou vně státu a jeho pilířů, ale jsou uvnitř a zaujímají ty nejdůležitější posty, které jim přináší multimiliardy.
Že je onou příčinou to, že v těchto zemích neproběhla jak denacifikace tak dekomunizace je nasnadě. Stačí pohlédnout na západní Německo, které denacifikací (která jej proměnila na dnešní vzorovou liberální demokracii) prošlo a na Německo východní, které volí AFD, což je zločinecká organizace slepená jak z nacismu tak z komunismu, aby to bylo zcela evidentní. Nicméně v Německu se ono zlo stačí rozplynout a nehraje významnější roli. Na rozdíl u nás nebo v zemích tzv. V4.
A tak se Polsko, Maďarsko, Česká Republika i Slovensko nachází uprostřed onoho chatrného mostu nad hlubokou propastí. Tento most slepený z nevzdělanosti, tmářství, pověrčivosti, katolicismu, antisemitismu, předsudků, nacionalismu, rasismu, fašismu, komunismu, nacismu, autoritářství a nenávisti ale zákonitě nemůže onu tíhu udržet a začíná se nebezpečně chvět a celému tomuto neslavnému postsovětskému společenství hrozí pád do hlubin. Protože most postavený z dějinného odpadu zákonitě nic nevydrží ani neunese.
Do hlubin jehož dna nelze dohlédnout, do hlubin odkud není návratu. A jestli, pak jen k návratu ke zločineckým diktaturám vedených vůdci, kteří budou mezi sebou vést konflikty, aby odvrátili pozornost od domácích problémů, protože dohoda ta je vyhrazena jen slušným a normálním zemím. Což je vidět na příkladu momentálního sporu o důl v Turowě či o snahy poškodit souseda zákazem dovozu jeho zemědělských produktů.
Že jde o cestu do pekel a ke státnímu uspořádání totožnému tomu v Bělorusku, Rusku, Číně, Venezuele nebo jinému diktátorskému režimu, je zcela evidentní. Proč se však jedná o inspiraci i pro současného ministerského předsedu jemuž teče do bot tak, že mu to v nich už pomalu čvachtá žalobou za dotační podvod je otázkou na níž odpověď neznáme, ale o mnohém se můžeme domnívat.
Včerejší návštěva diktátůrka Orbána, nadutého vůdce současného maďarského režimu potácejícího se mezi fašismem s lidskou tváří a již nic nezastírajícím zločineckým režimem však napovídá, že Babiš, vzhledem k tomu, že se opravdu děsivě bojí povolební prohry sáhl po podpoře ze strany tohoto maďarského fašisty jakožto po krabičce poslední záchrany a že ve své hrůze z toho, že se bude trestně zodpovídat je schopen všeho.
Tedy se můžeme domnívat, že by se v případě koalice s SPD s podporou komunistů mohlo jednat i o vyvedení České Republiky z NATO a EU a o nastolení určité formy nacionalisticko-rasisticko-náboženské diktatury tvářící se jako demokracie podle maďarského vzoru, ale která je pouze kleptokraturou a nepokraturou, kdy jsou všechny státní prostředky určené k jedinému a to k osobnímu materiálnímu obohacení vyvolené elity a tudíž i k moci na níž jsou nějaké zákony, policie a soudy krátké, protože tyto podléhají vůdci.
Neboť to je zhruba definice režimu Orbánova, který potírá lidská práva, protože je upírá těm, které prohlásil za nepřátele. Jen s tím rozdílem, že Hitler jakožto nepřátele určil Židy a Orbán za ně určil zase příslušníky LGBT menšiny.
Vidět Orbána jak se naparuje a nadýmá v ulicích českých měst jako by mu to tady patřilo za doprovodu Andreje Babiše a zavádějícího zde své fašistické manýry spočívající ve vyhazování novinářů z tiskové konference byla dystopie. Tedy pohled do nepříliš vzdálené budoucnosti, pokud se nám ji v nadcházejících volbách nepodaří zastavit.
Pohled do společnosti, kde člověk neznamená nic než kolečko v ozubených soukolích diktatur a autoritářských režimů obehnaných ostnatým drátem a utápějících se v bídě, špíně, rozvratu a nedostatku. Tak jak to známe z dob před rokem 1989.
Protože neliberální demokracie je pouze liberální fašismus, stejně jako je socialismus s lidskou tváří jen maskou na tváři smrtihlava, tedy že jde o diktaturu s karnevalovou škraboškou.
Mějme to prosím na paměti a nedopusťme, aby se z naší země staly jakési Západní Uhry, kterým povládne přivandrovalý imigrant s minulostí udavače spolu s maďarským fašistou, protože se shlédli ve fašistické minulosti svých zemí a fašismus nyní nabízejí i nám.
U nás na rozdíl od Slovenska a Maďarska ale klerofašismus ani fašismus tradici nemá.
Naše armáda nebojovala na straně nacistického Německa jako ta slovenská nebo maďarská.
My jsme liberální Česká Republika, nikoliv provincie fašistického Velkého Maďarska.
Zbavme se konečně své postkomunistické vězeňské koule, kterou vláčíme za sebou a přejděme tam, kam odjakživa patříme.
Tedy na západ.
Jsme Středoevropané.
Jsme NATO.
Jsme EU.
Miroslav Václavek
Šumperk
