Napoleon Paroubek a jeho Waterloo

"Prohra dnes, znamená vítězství zítra," tak pronesl po svém volebním Waterloo Jiří Paroubek. Něco podobného jako když Adolf Hitler ze svého Berlínského bunkru zasazoval vítězné údery rusům, ostřelujícím říšské kancléřství polním dělostřelectvem aby po něm zůstaly nápisy Wir kapitulieren nie. Stejně tak zasvinil ulice této země Jiří Paroubek se stalinistou Havlem, když se předvolebně ráčili vystavovat jakožto jména hloupých na všech sloupích, co pět metrů na billboardech, smějíce se z tam odsud na nás, na plné kolo své blbosti.

Ja jsem prave vyhral v rijnu 2009. Analogie to je dokonalá. I když jeden rozdíl by se našel. Jestliže byl Napoleon jat a odvezen na ostrov, a Adolf se sprovodil sám ze světa, tak Jiří Paroubek z něj prostě jen zmizel. Zdali odjel na dovolenou do Lipan, nebo chodívá špacírem se svojí věrnou soudružkou co se sama kooptovala na předvolební tribuny a zlynčovaným psem, na Kočkovu Bílou Horu, se neví. Prostě vůdce je fuč. Vyfoukl se, jako když na pláži vytáhnete špunt z velkého nadutého balónu a nic z něj nezbude. Kromě splasklého kusu umělé hmoty. Mašinérie rudooranžového fašismu se zastavila. Došly sliby, slogany a hesla. MUDRathovi překvapením uvízlo v krku jeho poslední sprosté slovo jako rybí kost, a je slyšet ne, že tráva roste, ale, že doktor v některém ze svých dvou vykřičených rodinných domů přemýšlí o návratu do ODS. Z hnojného dvorku asociálních demokratur, jež do politiky implantovaly násilí, vulgaritu, buranství, provozování prostituce a Moskvou kované komunisty, je slyšet pouze kejhání Petřiny blond kamarádky Borůvkové, čvachtající se v bulvární močůvce.

Jinak se ale rozléhá jedno velké ticho.

Krom občasného tázavého zabučení z maštale, kde si oranžovorudí jézéďáci chovají své voličské stádo, jež se již začalo těšit na třináctý důchod do žlabu, ukradený z kapes těch co pracují. A tak jim je co ukrást.

Ještě pár dnů a dozvíme se, že vlastně žádné volby nebyly. Vlastně to ani nestálo za řeč když nevyhráli ti praví z ruského Libertasu a komunističtí masoví vrazi v rouše oranžovém. Řekl to profesorissimus, zastupující ruský protektor Klaus, a na konec svého vítězného konstatování, odehrávajícího se v čase budoucím, se tak rovněž vyjádřil i vůdce Paroubek. Téměř to vypadá jakoby to byla jeho slova na rozloučenou.

Jeho stopy končí v nedělní noci.

A mohlo by to tak už zůstat.

Protože ticho léčí.