Před stoupáním na Švýcárnu, kdo zná, ten tichne :-)
|
|
|
Cesta od penzionu Pelikán v Koutech je sice nejkratší, ale jen pro otrlé mountain bikery. I když ty výhledy za tu dřinu prostě stojí.
|
|
|
Ranní Jeseníky kousek od Petrovky.
|
Můj věrný oř odpočívá na Petrovce, 1 044 m / nad mořem
|
Ano, tak selfíčko už máme za sebou a teď zase šup do sedla, Praděd čeká.
|
|
Kvůli tomuhle to člověk dělá.
|
Kousek před Kamzíkem.
|
V Jeseníkách se člověk krásně rozdýchá :-)
|
|
A pak nad tou krásou tají dech.
|
Pak uváže oře na Švýcárně.
|
Mlčky postojí před památníkem těch, jejichž srdce zůstalo v horách a naslouchá, jak na jejich památku zvoní vítr ve zvoničce.
|
|
Očima pohladí jména na bronzových deskách, hodí za kravatu poslední energeťák, poklekne a poprosí dobrého vládce hor o přízeň a vítr v zádech, pokřižuje se a vyrazí.
|
Pak zjeví se mu silueta vysílače a před jeho zraky stoupá kopec snad přímo kolmo. Tedy zabodne zraky do asfaltu pod sebou, když vtom ucítí vítr v plachtách a s pomocí pána hor předjede cyklistu z něhož se valí oblaka páry jako z chladiče a - je tam...
|
Tak šampione, dokázal jsi to a můžeš si i trochu zamachrovat a hodit na blog, ale opatrně, léta běží :-)
|
|
A že jste byli děti hodné a u mých fotek ani nedutali, tož tady máte screenshot z apky, která to všechno změřila, spočítala a zvážila :-)
|