My po nich nožem, oni po nás chlebem

Miliony lidí umíraly hlady, dětem v otevřených očích lozily stovky much a uzlíčky kostí a kůže jež kdysi byly lidskými bytostmi z posledních sil otevíraly víčka do kamer. Komunistický hladomor v Etiopii dosahoval svého vrcholu. Další ze zemí, které se dostalo zrůdné péče marxistické ideologie. Bolševická Etiopská vláda pořádá monumentální oslavy své vlády u nás opěvované Rudým právem a miliony lidí stejně jako například na Ukrajině dvacátých let právě vstupují smrtí hladem do rudého ráje. Kde jsou si všichni rovni. O to my u nás už dlouho usilujeme.

Volte Komunistickou stranu, mají rešení Je rok 1985. Reportáž reportéra BBC Michaela Buerka sděluje světu pravdu o další zemi kde noha Vladimíra Iljiče zanechala svoji krvavou stopu zmaru. Ukazuje apokalypsu v celém svém rozsahu a nahotě. A lidé západního světa se otřásli. Jejich svědomí formované svobodným způsobem života a především americkým smyslem pro pomoc a solidaritu jež vždy symbolizovalo lid této země již od dob, kdy UNRRA nenechala Evropu umřít hlady po druhé světové válce se projevilo spontánní akcí Live Aid. Živá pomoc.
U nás si pracující v továrnách na komunistické absolutno, podpultové vložky a céčka tou dobou vyprávěli vtipy o Somálcích. Vykládají si je dodnes. Nic přece není směšnějšího než člověk umírající hlady. Naštěstí tato země nikdy o ničem skutečně důležitém nerozhodovala. Pokud by Češi obývali na místo Britů hrdý Albion v době druhé světové války, zhasla by světla civilizace již dávno, protože krev, pot a slzy nejsou slova z našeho národního slovníku.
Ale naštěstí svět je trochu víc než trvalými inverzemi ducha postižená česká kotlina. Třináctého července 1985 začíná na Londýnském stadionu Wembley charitativní koncert nejvýznamnějších hudebních umělců pokračující ve Philadelphii v USA a posléze i v Sydney a okrajově dokonce i v tehdejší perestrojkové Moskvě. Poté vzlétlo Americké letectvo na Africkou oblohu a hladovějící a umírající hlady zasypalo pytli s potravinami s vlajkou s hvězdami a pruhy a s nápisem US AID. Finanční prostředky získané touto do té doby nevídanou akcí vypovídající o síle ducha občana západní civilizace umožnily zachránit miliony lidí. Koncert sledovalo více než jeden a půl miliardy lidí ve více než sto zemích světa. Kromě patnácti milionů občanů Československa, bůhví kolika obyvatel Severní Koreje a Albánie.
V tomto klubu setrváváme dodnes. Stačí se rozhlédnout kolem sebe a spatříme svět s obyvateli kteří si nechávají ukrást duše, majetky, hrdost a životy a pořád dokola, volby co volby. My jsme umřeli už dávno. Jen o tom nevíme. Klinická smrt je k pacientům milosrdná. Mozek již zemřel zatímco tělo se ještě jaksi setrvačně projevuje. U nás těmi volbami. Pro zombie se žádný koncert na pomoc uskutečnit nedá.