Ano, na to se dnes ptá mnohý člověk. V médiích je toho slova plno, hovoří se o něm po hospodách, je slyšet na demonstracích, ale nikdo neví vo co jako gou. A proto je nejvyšší čas, abyste se to dozvěděli.
Folklorní festival u nás v Šumperku A.D. 2005. Ono A.D. znamená Anno Domini, což je latinsky Léta Páně. Tedy v srpnu roku 2005 ke mně přišel jeden pán, ten uprostřed obrázku, zazubil se na mě a říká mi jako Těplúčko (to je jeden z mých nejlepších celoživotních kamarádů), když chce koupit rumíček: "Vanhandrid," a vytáhl z takového velikého vaku slona ověšeného cingrlátky a vyvedeného v takových barvách, že by i papoušek záviděl.
Tedy, slon se mi líbil a cena taky byla fajn, ale takhle se v Indii holenkové neobchoduje. Chvíli jsme tedy každý hráli to své divadlo a smlouvali a tak vůbec, protože to šou prostě u obchodu musí být, ale nakonec jsem mu samozřejmě to kilo dal, protože dobře jsme oba hned věděli, že tomu tak bude, protože i když jsem bilučký jak sníh, dobře poznají, že jsem jejich, ale i já jsem něco vyhandloval.
A to fotku s Radžou. To je ta indická děvčica na kraji, kerá má očiska tajak fakír a neurekom chlapů moselo zhořat tajak papíroví čérti, enem do nich nahlédli tajak cigán do božího hrobu. Tož tak, jak říkali pán Baťa, z každého obchodu musí na jeho konci mít obě strany prospěch a být bohatější než na jeho začátku. A tak se i stalo. Já mám doma indického slona, fotku Radži na blogu a pán v turbanu zase vzpomínku na jednoho gadžínka s kterým si zaobchodoval jedna báseň.
Ale nejen prodávat slony v Šumperku a hedvábné šátky v Dubaji Indové umí, protože když jsem si před nějakou dobou kupoval v indickém obchodě ve Vídni na Naschmarktu voňavku tak se ptám prodavače: "Is this fragrance for men or women?" Pan prodavač se na mně podíval jako na magora a odvětil: "It's for everyone," a zakroutil nade mnou hlavou a tak jsem koupil rovnou dvě a dostal k tomu santálové tyčinky zdarma.
Samozřejmě, že jsem je zaplatil v ceně voňavek, ale holt show must go on, což je v případě Inda jednoduché. Oni totiž Indové na rozdíl od nás umí anglicky, protože to je jejich úřední jazyk, neboť by se jinak nedomluvili, protože indický subkontinent má jazyků asi dvě stě padesát. Což mi připomíná, že bych si měl zajít do naší indické restaurace v Šumperku a pokecat s panem India, který je z Pandžábu a vaří se tam tak, že vám slezou nehty a pak vám zase narostou zpět.
A vy jste bohatější o úsměvy a chutě a pan India zase o vaše lóve. A chudší není nikdo. A tak je to správné a tak to má být. Tomu se říká multikulturní obohacení a multikulturalismus, protože teprve vzájemnou radostí skutečně je bohatý člověk a jak říkali zase pro změnu pán Galuška, tož Ind nezávidí a Seveřan nekrade, tedy milujme se a míchejme a učme se poctivosti, radosti, obchodu a cizí jazyky, potřebujeme to totiž, jako prase drbání.
Protože jedině tak naplníme ono notoricky známé motto TGM - Nezávidět a nekrást!
A že to bylo trochu jinak, co tady ten Václavek cigání?
To je jenom zdánlivé, protože mezi zbabělostí a závistí není vlastně vůbec žádný rozdíl :-)
K tomu ať nám Indie a seveřané napomáhají!
P.S. Užíváním moravismů a slováckého nářečí autor neškodí ani čtenářovu zdraví ani ho neuráží, protože za á) autor je ze Slovácka po tatovi a za bé) mezi Romy vyrostl, tož užívá romských hlášek a fórků zcela bežně :-) A lesti tým nasere nejakú pokrokovú unyverzitu, tož nech ide do řiti. Ta unyverzita :-)
Miroslav Václavek
Šumperk
