Masomlýnek

"Pravdu o Rževské bitvě řeknu teprve až tehdy co zemřou všichni, kteří v ní veleli." Veterán bitvy u Rževa.  

Zukov nad horicim Nemeckem. Triptych od Konstantina Vasiljeva. Napoleon hadra.

Maršál Georgij Žukov je polobůh. Absolutní vojenský génius jenž pohybem tužky na štábních mapách vedl soldáty zasazovat rány fašistické bestii. Tak zní legenda, která platí i u nás. Dlouholeté pumpování oslavných chvalozpěvů do myslí mas už od předškolního věku, zcela přehlušilo realitu. Stačí se začíst v dostupné literatuře nebo v encyklopediích. Chudý kožišník a bývalý carský dragoun, který se přidal na tu správnou stranu a pak už jen stoupal výš a výš v Sovětské vojenské hierarchii. Přežil i Stalinské čistky kdy byl vyvražděn téměř kompletně celý důstojnický sbor a na velitelská místa se dostali rychlokvašení, ideologicky pevní, Stalinovi oddaní, ale jinak neschopní velitelé. Zachránilo ho to, že byl oportunista a Stalin to věděl. Rovněž věděl, že Žukov je natolik bezohledný, že se mu bude hodit. Navíc, mezi slepými potřeboval alespoň jednoho jednookého. Sovětský způsob válčení byla válka vedená barbarským způsobem bez ohledu na vlastní ztráty a na strádání civilního obyvatelstva. Počáteční úspěchy Wehrmachtu v SSSR byly způsobeny rovněž i tím, že Sovětská armáda byla v předsunutých pozicích kde se připravovala nikoliv na obranu, ale na útok, který měl započít 7.července 1941 a využít tak toho, že se kapitalisté zapletli s Hitlerem už od 3.9.1939. Pokud by se tomu tak stalo pak by osud civilizace asi skončil protože by západní spojenci nikdy nepřišli na pomoc útočícím bolševikům a nacistický režim by se pasoval na obránce Evropy. Asi by toho tady moc nezůstalo. A ti co by přežili by žili buď pod hákovým křížem, nebo pod Stalinovým stínem. Oboje znamená hrůzy a žádnou naději.

Wehrmacht se dostal do hlubin SSSR. Miliony Sovětských zajatců směřovaly v kolonách vstříc živoření v lágrech bez jakéhokoliv legislativního rámce, neboť bolševici zrušili platnost Ženevské konvence coby buržoazní přežitek. Pro nacisty byli podlidé a pro Stalina zrádci. Když se některému podařilo přežít roky otrocké práce v nacistickém lágru, dostal po válce svých 25 let na Sibiři pokud ho nezastřelili na místě. Bitva u Moskvy kdy díky informacím Richarda Sorgeho mohl Žukov přisunout strategické zálohy ze Sibiře a kruté zimě se čtyřiceti stupni pod nulou skončila první porážkou Wehrmachtu. Ale to zdaleka nebyl konec. Začínal rok 1942 a s ním i ofenzíva na jižním směru a bitva o Stalingrad. O této bitvě jsme slyšeli a četli snad milionkrát. Protože znamenala Sovětský úspěch. Rovněž tam zesílila Žukovovská legenda. Teď si představte, že téměř simultánně s ní probíhala bitva u Rževa v níž se Žukov příliš nevyznamenal, ale padly v ní více než dva miliony Sovětských vojáků. Nikdo o ní neví.

Po vítězství u Moskvy Stalin dostal chuť na ofenzívu. Chvíle kdy tento zloduch byl na začátku války strachy bez sebe, zbaběle trčel na své dače a nechal své vojáky umírat bez velení již byly pryč a „génius" se už úplně otřepal. Žukov jenž v této bitvě velel do srpna 1942 dostal příslušné rozkazy a vojáků kolik chce. 8.ledna 1942 začal Sovětský útok u Vjazmy směr Rževo s cílem zničit skupinu armád Střed. Ruka bolševikova začala otáčet mlýnkem na lidské maso v němž mizely divize za divizí, armáda za armádou, jako třeba celá dvacátá devátá s výsledkem nula. Protože Stalin nařídil. Stalin se osobně angažoval. Stalin vojevůdce.

8. ledna -20 duben 1942
Přímé bojové ztráty Rudé armády - 272 320 lidí
Na následky zranění - 504 569 lidí
Celkem - 776 889 lidí

Lidé došli? Maličkost. Zavoláme na štáb a přisuneme pár armád a pak Za Stalina, vpřed!

30. července - 23. srpna 1942
Přímé bojové ztráty Rudé armády - 51 482 lidí
Na následky zranění - 142 201 lidí
Celkem -193 683

Ech to bylo jen takové kočkování. Co to je 193 683 mrtvých. Takhle se soudruzi za revoluci bojuje? Tak ještě jednou. Za Stalina, vpřed!

2.-31. března 1943
Přímé bojové ztráty Rudé armády - 38 862 lidí
Na následky zranění - 99 715 lidí
Celkem - 138 577 lidí.

Jeden milion sto devět tisíc sto čtyřicet devět mrtvých. To jsou údaje, kterých se v SSSR DOPOČÍTALI. Pokud jde o skutečnost tak maršál SSSR Kulikov udává ORIENTAČNÍ hodnotu celkových Sovětských ztrát ve Rževském oblouku za dobu od 8.ledna 1942 do 31.března 1943 na 2 miliony 60 tisíc mrtvých. To je dvakrát více než v bitvě u Stalingradu. To jsou čísla z nichž se točí hlava. Svědčí o míře naprostého komunistického pohrdání životy svých otroků v uniformách. Z města Ržev, které původně obývalo 40 000 obyvatel jich přežilo 248 a město samo se změnilo na měsíční krajinu. Jednalo se nejkrvavější bitvu v dějinách lidstva, která ničeho nedosáhla a nakonec byla utajena. V ní se Stalin geniálním vojevůdcem nestal. Nu což. Byly promrhány dva miliony lidských životů jen tak. Stalin chtěl. Žukov vykonal. Pak už jen vítězil. Až do Berlína. Za jeho slávou je ale třeba vidět tak strašlivé a zbytečné utrpení tolika lidí, že to Evropský rozum nechápe. Po válce byl Stalinem odstaven na vedlejší kolej a po jeho smrti se za Chruščova stal ministrem obrany a v roce 1956 zmasakroval Budapešť. Poté jeho oficiální sláva definitivně zhasla. Nikoli za těch 50 000 Budapešťských mrtvých. Chruščov se ho bál. Stejně jako předtím Džugašvili. Tak ho uklidil do domácího vězení kde si vojevůdce spisoval svoji verzi vojenských dějin. Vyšla jedenáctkrát a pokaždé jinak. Podle toho jak byl Stalin oficiálně veleben nebo haněn. Ale to už k té zemi na východě patří jaksi samozřejmě. Myslím, že u každé sochy některého ze Sovětských maršálů jež jsme měli povinně milovat by měla být cedulka s počtem vojáků padlých pod jejich velením aby každému, i tomu úplně pitomému došlo, že s tím osvobozením nebylo „něco" v pořádku už tenkrát. Při tom druhém 21.8.1968 se snad rozbřesklo úplně všem. Nebo, že by snad někdo pořád tajně miloval vojenského génia Sovětských maršálů i dnes? Ono by ho to při útoku Sovětské pěchoty rychle přešlo.