Lidojedi na Slovensku

Jedním z četných těchto zákonů jest i projednávaný nyní zákon o potulných cikánech. Svět byl by ani nevěděl, že v Československu žijí cikáni, kdyby nebylo strašného lidožroutství na Slovensku, které se zřídka přihází i v divokých zemích. Kulturní demokratická republika Československá tak dbá o své občany, o jejich kulturní a hospodářské povznesení, že po 8 letech jejího trvání vycházejí najevo fakty, které svým barbarstvím předstihují divoká africká plemena. A buržoasní tisk celé týdny píše široce o chuti lidského masa. Nelze zatajovati pravdy. Ani Masaryk ani Beneš nepřispěli tolik k proslavení Československé republiky, jako cikánští lidojedi na Slovensku. Jest to nemilá skutečnost, ale je to fakt. Marně pokoušely se úřední vrstvy svaliti se sebe vinu na Maďarsko. Za to, co se děje v republice, odpovídá vláda, nikdo jiný. Komunistický poslanec Mondok 14. července 1927 v poslanecké sněmovně při projednávání zákona o potulných cikánech.

Do Košic se toho roku začali sjíždět zahraniční žurnalisté, kteří se slétli jako supi na senzační zvěsti o tom, že cikánky kradou pod sukně malé bílé děti ženám od prsu a vaří je v kotlech. Příčinou byl proces s mladistvými romy, kteří byli obviněni ze spáchání mnoha trestných činů včetně několika vražd a kanibalismu. "Potkali jsme neznámou ženu a ptali se jí, co má. Prý nic. Vtom po ní skočil kamarád Rybár a udeřil ji do hlavy kyjem, a když ležela na zemi, rozřezal jí břicho několika směry. Polovičku z té ženy jsme na místě uvařili a snědli v bramborové polévce. Zbylou polovičku jsme si odnesli do tábora. Druhého rána jsme ji snídali. Na mne se dostalo prsou. Bylo to maso velice sladké..." Tak vypovídal u soudu jeden z obviněných. Scénka jako z ruského Mrazíka kde se to kyji a vyhládlými lupiči tak, že švidrají jenom hemží. Ovšem zcela v duchu romských bájí a povídaček. My na Moravě máme termín - necigáň. Ten to vystihuje úplně nejvíc. Zmatené výpovědi obviněných, kteří byli vinni vším možným, ale vraždami a kanibalismem ne a vypovídajících podle přání bílých pánů velkomožných včetně chuťových detailů vedly k hysterii. Hysterii totožné s obviňováním židů z vražd křesťanských dětí kvůli jejich krvi, kterou přidávají do macesů. Stránky tehdejšího tisku se dmuly senzačními líčeními kanibalských orgií při nichž nebezpečná cikánská zvířata obírala kosti dětí ve svých táborech a jejich ústa zamaštěná lidským tukem se leskla blahobytem. Na „případu" se přiživoval kdekdo. Řádní maloměšťáci i komunisté. Jedni kvůli „pořádku", druzí kvůli tomu aby ukázali rozklad kapitalismu. Nebylo to nic nového. Již v roce 1782 bylo 170 romů obviněno z naprosto stejného zločinu a čtyřicet jich bylo popraveno. Všechna přiznání byla vynucena při brutálním mučení a přítrž tohoto protiromského pogromu učinil až návrat údajně „snězených" obětí. Stejně tak tomu bylo i v případě cikánského lidožroutství roku 1927. Vyklubalo se z něj nakonec několik loupežných přepadení, která byla po zásluze potrestána. Ale dvířka k holocaustu se pootevřela. V parlamentu Československé republiky dne 15.července 1927. Přijetím zákona č.117 o potulných cikánech jenž ještě před zákony Norimberskými dělil lidi na cikány a ty druhé. Patří k temným bodům naší historie na kterou by mnozí mocní rádi zapomněli protože my jsme jednou provždy ty oběti germánského vlkodlaka a beránci. Máme na to Benešovy dekrety posvěcující tak příšerná zvěrstva, že by při jejich pouhém popisu vypadlo z ruky pero žurnalisty, který svého času spisoval vymyšlené hlouposti do bulvárních slátanin. Romské etnikum má jednu smůlu. Je příliš vidět. Nemají před domy pořádek a mnohdy žijí jak žijí. Není smyslem tohoto článku idealizovat. Ale chytré hlavičky a zlaté ručičky kradou po miliardách a zabíjejí ve velkém a od psacího stolu a jsou to přitom celebrity a kapitáni průmyslu a státníci jejichž portréty nosili mnozí po prvních májích.

Znám vynikající romská jídla jako je goja, buňo nebo cikánské lečo. Ale malé bílé děti pečené do křupava a s kůrčičkou, romové na jídelníčku nemají. Mějte to na paměti až vás před volbami bude zase samou láskou k pořádku komunista nebo nacista chtít sníst.