Láska je láska - když to dělá papež s klukama

Vidět ministra školství České republiky a zběhlého faráře Dobeše jak mrkaje očky s nepřirozeným chvatem velebí „kladivo na cikány,“ tedy pana Bátoru za jeho neochvějné katolictví a lásku ke společné národní krvi je zážitek z něhož plyne, že Bůh existencí těchto stvoření projevuje svůj smysl pro humor.

Coming out pana Bátory.

I když pomatení náboženští fanatici sdružení v údajně katolicko konzervativním zájmovém kroužku D.O.S.T., svojí nenávistí a fanatičností spolehlivě předčí i Leninovu ČEKU, je nutno je zároveň vnímat jako úradek Boží a karikaturu Stvoření vůbec.

Jejich třeštění jehož ústy zhusta bývají šéf hradní kanceláře pan Hájek a echt nazionalist pan Bátora, jehož předci do Evropy docválali na malých otužilých konících z Mongolska a byli nazýváni bičem božím, se nalezli a realizují se v učení, nad kterým zaplesá srdce i samotného knížete pekel. Jen posuďte sami na čem stojí.

„Pokud by Božím dopuštěním byl sám ďábel zvolen papežem, je třeba svatému stolci vzdávat úctu a poslouchat ho ve všem, co spravedlivě požaduje.“ (Mons. Lefebvre v dopise budoucím biskupům)

„Za holokaustu zemřelo více katolíků, než židů, ale obvykle se o tom nemluví, protože židé vlastní světové zdroje propagandy.“ (Brazilský arcibiskup Dadeus Grings)

Pomiňme ale tento satanismus vydávaný za křesťanství z něhož D.O.S.T. jeho slovy a webovými odkazy vychází a upřeme prosím pozornost na nejnovější exces, jímž na sebe strhávají veřejnou pozornost.

Jedná se o to, že na momentální křížové výpravě proti homosexuálům, kterou tito pánové započali jsou osamoceni a kromě místních nacistů a jiných darebáků, jsou na ní i zoufale sami. Co jiného jim tedy zbývá, než tváří v tvář takovému fiasku se zahalit do pláště přeludů a fantazie, pod nímž ledacos zmizí.

A tak pan Bátora následuje pana prezidenta v jeho stopách a jako věrný pes se lísá k jeho výrokům o „pravicovosti“ a „levicovosti,“ kterážto levicovost se prý projevuje batůžky, konzumací balené vody a kuřecích řízků nebo jízdou na snowboardu a doplňuje onu plejádu Klausových potrhlostí o svůj „objev“ toho, že homosexualita a levičáctví jedno jsou.

Tento náboženský Mičurin nám právě narouboval snítku jabloně na smrk a čeká až takový hybrid přinese své zvrácené ovoce. Že se ho nikdo nikdy nedočká je nad slunce jasnější. Stejně jako se nikdy nedočkáme obilí na Sibiři a smrků v ovocných sadech, tak ani blábol o osobách orientovaných na stejné pohlaví a z toho plynoucí inklinaci k levici, nevydá ani květ ani plod.

Dějiny světa totiž oplývají celou spoustou osobností, které nelze podezírat ani ze sympatií k levici, ani k liberalismu, jak to veřejnosti onen pán předestírá aby tak obnažil údajné spiknutí ekologohomoobamoliberalistů a zároveň ospravedlnil konec tolerance k homosexuálům a tolerance a lidské svobody vůbec a zároveň vysvětlil nutnost příchodu tvrdé ruky.

Je tedy třeba pana Bátoru poučit o suchých historických faktech, které spolek D.O.S.T. pravděpodobně uchovává coby libri prohibiti, nebo je dal očistnému ohni.

Jen pohleďte sami. Tedy například.

Alexandr Veliký, který dobyl tehdejší svět a stál u zrodů civilizace jejíž jsme výhonkem, přičemž antické Řecko, můžeme přímo nazývat kulturou pederastie.

Císař Gaius Julius Caesar, který byl pro své sexuální zaměření nazýván „manželkou všech římských mužů“ a který je přímo synonymem antiky, na jejichž základech spolek D.O.S.T. paradoxně stojí. Že by v rámci zápasu s vlastní sexuální orientací členstva?

Papež svaté církve římské Sixtus VI., po něm homosexuál Michelangelo pojmenoval kapli, kterou opatřil nadpozemsky krásnou malbou.

Papež Julius III., (1550-1555) který proslul svým pedofilním homosexuálním vztahem s třináctiletým negramotným Innocenzem Ciocchi Del Montem, kterého ve věku sedmnácti let dokonce jmenoval kardinálem.

Papež Benedikt IX., jehož pontifikát byl v letech 1032-1044, v roce 1045 a v letech 1047-1048. Myslím, že kdekteré rockové hvězdě se ani nezdá o tom co se dělo za zdmi Andělského hradu v Římě.

Jan Žižka o němž v análech stojí latinou psáno „Ionnes Zizka est item horrificus homosexualis,“ tedy „Jan Žižka obávaný buzerant,“ který s jakýmsi Bydlinským jak ony záznamy uchovaly měl jeden homosexuální zářez na pažbě a s jakýmsi Húskou sdílel nejen lože, ale i dům a to trvale.

O homosexuálovi Ernstu Röhmovi, levicobijci a liberálobijci, šéfovi nacistických bojůvek nazývaných SA se snad zmiňovat ani nemusím.

V případě pana Bátory and comp. se tudíž nejedná o nic jiného, než o cílenou masáž toho špatného v člověku ať už o rasu, nebo jiné předsudky jde, založenou na lži. Toto brnkání na struny lidského zla a nevědomosti, jsou zároveň pokusnými balonky budoucí volební kampaně v níž nepochybně bude kandidovat spolek D.O.S.T., ne li přímo i dnešní pan prezident.

Je tomu tak proto, že již jedna volební kampaň pana prezidenta utrpěla volební výprask hodnotou získaných 0,75% hlasů jak se to přihodilo jeho Straně svobodných občanů, sdružené tamtéž.

Otázkou zůstává zda nenávistné výlevy kýblů lidské špíny nakydané v nejnižších patrech bytí vydávané za něco následování hodného, zůstanou voličem vyslyšeny.

Já osobně se u nejvyšší instance přimlouvám modlitbou za to, aby zůstaly oslyšeny a pevně spoutány v pekle, tam kam patří a odkud přicházejí.

O tom, že Bůh má smysl pro humor se ostatně mohl přesvědčit každý Pražan při pohledu na včerejší oblohu, na níž se v téměř předvečer pochodu gay a lesbických občanů městem, rozklenula nad Prahou několikanásobná duha. Což je zároveň znamení homosexuální komunity na jejich vlajkách a symbolech.

Otče náš jenž jsi na nebesích.

Směji se s tebou.

Miroslav Václavek

Šumperk