Krysy lodě Sociální demokracie

„Nakonec, když se třídní boj blíží k rozhodnutí, nabývá proces rozkladu v panující třídě, v celé staré společnosti tak prudkého a tak pronikavého rázu, že malá část panující třídy se zříká své třídy a přimyká se k revoluční třídě, k třídě, které patří budoucnost. Jako tedy dříve část šlechty přecházela k buržoazii, přechází nyní část buržoazie k proletariátu, a to zejména část buržoazních ideologů, kteří se povznesli k teoretickému pochopení celého dějinného vývoje." Komunistický manifest o Jiřím Paroubkovi a jeho spolku, který v předvečer výročí sametu (jakkoli bizarního a původně spuštěného KGB) plive do tváře všem normálním a soudným lidem této země a opilý šílenstvím onanuje nad mocí jako novodobý Nero ozářen plameny záře nad Kladnem tančící po hrobech deseti tisíc obětí komunistických zrůd v této zemi vyvraceje tak náhrobky těch, kteří byli pověšeni, zastřeleni nebo upracováni v komunistických lágrech.

Uprchlik z komunistickeho raje na ostnatem dratu Ceskoslovenskych komunistu. Opravdu si to chceme zopakovat? Tech sto milionu mrtvych. Říkají si sociální demokracie. To, že se o žádné skutečné sociální demokraty nejedná svědčí poslední akce kdy jsou na scénu moci uváděny ty nejhnusnější kreatury jaké kdy tato země nosila. Bývalí okresní aparátčíci toho nejodpudivějšího Stalinistického režimu v Evropě jehož pevnou a nedílnou součástí byl i Paroubek, který jásal nad popravami - tedy dle jejich zločineckého slangu - reakce když ve svém článku oslavoval příchod těchto zrůd k moci při příležitosti oslav jednoho z výročí smrti jimiž se to v předlistopadovém režimu jenom hemžilo. Mezi těmito mrtvými nad nimiž Paroubek coby mladá a nadějná kádrová rezerva normalizační Národní fronty jásal byli samozřejmě i sociální demokraté. Víte soudruhu Paroubku kdo byl skutečný sociální demokrat Bohumil Laušman? Co více jej může usvědčovat z naprostého cynismu a pohrdání lidskými životy než jeho masitá tvář dravce bažícího po krvi českých občanů když s úsměvem upíra v koutku úst oznamuje, že komunistické zlo bude vypuštěno ze svého žaláře jako Satan. A tlamy začaly vylézat ze svých doupat a podávají si své pařáty zbrocené krví až po lokty v koalicích s údajnými sociálními demokraty za úsměvů šelem. JUDr.Vondruška, komunistický poslanec, zákonodárce tohoto státu, Minkovická bestie a sadista se objímá s doktory z nyní již stejné lodě z lidských kostí a lebek a z plachtoví z lidské kůže svých obětí jež navigována zpupnou a bezuzdnou mocí začala plout oceánem lidských slz, ponížení a krve. Studovaní vrazi velí vpřed a vítr do plachet. Mengele byl rovněž doktor. Hodil by se jim do posádky jako nikdo. Ani Jiří Paroubek by na tom vůbec nic neviděl. Kdyby strana s Mengelem, starým Grebeníčkem nebo třeba s Eichmannem hlasovala o takzvané kultuře, takzvaných komunikacích a takzvaném zdravotnictví v některém z krajů této země. Takové železnice by byly pro Eichmanna důležité a dal by si na jejich dobrém stavu záležet. Zajisté. Nač si lámat hlavu s těmi, které zavraždil. Nač se obtěžovat s myšlenkami na ty, které zavraždili rudí masoví vrazi. Jaký je mezi zmíněnými a jejich ideologiemi rozdíl? Pouze v počtu mrtvých.  

Absolvent Večerní univerzity marxismu leninismu, komunista Miroslav Vlček předsedá sněmovně. Tito absolventi jsou známi tím, že čtyři z pěti absolventů tohoto vrcholu věd díky studiu odhalili podstatu mezilidských vztahů a téměř stejný počet poznal i sama sebe. Po třech stech hodinách přednášek a dalším důkladném samostudiu se z nich stávali noví, lepší lidé. Tak co. Na Okresní sekretariát strany mohl chodit každý studovat jak vyvraždit svět. Kdo nechodil ztrácí možnost být v čele české poslanecké sněmovny a uzavírá si tak cestu ke koalicím s největšími zločinci v dějinách.

Doktor filozofie - ovšem filozofie marxismu-leninismu Zaorálek čímž je řečeno vše o jeho údajném vzdělání, které spočívá pouze v obludné drzosti a chňapání po vlastním ocase jasných zítřků se zalyká radostí nad oním krvavým soustem moci, které si právě s komunistickými hyenami vyrvali v jeho rodném kraji z ještě živého těla svobody a nespatřuje na tom vůbec nic divného. Jak by taky mohl. Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Dobře se naučit co je to třídní nenávist a tomu jak kroutit krky je nutným předpokladem k tomu aby se taková osoba stala místopředsedou poslanecké sněmovny a svatou ikonou ruské páté kolony v ČR a kandidátem na pokračování díla jiného marxistického filozofa-kolegy a odpůrce amerických vojenských základen Pol Pota.

Doktor Rath, ten doktor jež tvoří zisk na lidském zdraví a kšeftuje se zdravím na své soukromé klinice a bojuje proti poplatkům a kšeftování se zdravím. Ten vrtošivý mladík Rath, který nazývá Klause vrtošivým staříkem byvše jeho identickou kopií včetně arogance velikosti vesmíru a zrovna tak prázdným. Zajatec narcismu projevující se jako permanentní psychopat jehož slova jsou jen hluk prázdného bubnu jeho mentality se plácá po zádech s rudými vlkodlaky aniž by hnul brvou. Jestli zvrací doma a tajně? Silně pochybuji. Spíše se již nemůže dočkat až bude s vrahy zasedat a hlasovat v rudé koalici té největší hovadnosti jakou lze vůbec v celé EU nalézt. Pane doktore. Až si po některém z náročném dní spočívající v podávání si rukou s komunisty přijdete domů. K některé z rodin, které máte. Pamatujte si, že ruce od krve smyjete nejlépe lihem. Popisuje to jeden příslušník NKVD jehož výpověď o Katyni zmiňuji v jednom ze svých článků.

Ruka ruku myje. I lihem. A svědomí? Co to je? To se na VUMLU ani na komunistických vysokých školách na rozdíl od marxismu-leninismu nevyučovalo.

Tam se vyučovalo tohle. Tedy nejen návod ale i vlastně odpověď na to proč Paroubkovy montovny. Proč ta špatně placená a co nejpočetnější masa lidí?! Proč tvořit permanentně nespokojenou vrstvu obyvatel? Odpověď samozřejmě nedává nic jiného než satanismus obsažený v Komunistickém manifestu.

„Proletariát využije svého politického panství k tomu, aby postupně vyrval buržoazii všechen kapitál, soustředil všechny výrobní nástroje v rukou státu, tj. proletariátu zorganizovaného v panující třídu, a co nejrychleji rozmnožil masu výrobních sil. To se ovšem může stát nejprve jen despotickými zásahy do vlastnického práva a do buržoazních výrobních vztahů, tedy opatřeními, která se zdají ekonomicky nedostatečná a neudržitelná, která však v průběhu hnutí přerůstají sama sebe a jsou nevyhnutelná jako prostředek k převratu v celém způsobu výroby.

Tato opatření budou ovšem podle různých zemí různá.

V nejpokročilejších zemích může však být téměř všeobecně použito těchto opatření :

1. Vyvlastnění pozemkového majetku a použití pozemkové renty na výdaje státu.
2. Silně progresívní daň.
3. Zrušení dědického práva.
4. Konfiskace majetku všech emigrantů a rebelů.
5. Soustřední úvěru v rukou státu prostřednictvím národní banky se státním kapitálem a výhradním monopolem.
6. Soustřední dopravy v rukou státu.
7. Zvýšení počtu národních továren, výrobních nástrojů, získávání nové orné půdy a meliorace pozemků podle společného plánu.
8. Stejná pracovní povinnost pro všechny, zřízení průmyslových armád, zejména pro zemědělství.
9. Spojení zemědělské a průmyslové výroby, úsilí o postupné odstranění rozdílu mezi městem a venkovem.
10. Veřejná a bezplatná výchova všech dětí. Odstranění tovární práce dětí v její dnešní podobě. Spojení výchovy s materiální výrobou atd."

Body 1., 4., 5., 6., 10. hlásí splněno. Bod dvě vinou reakce zatím nesplněn.
Na něm jakožto i na bodech ostatních se pracuje. Kádry a reklamní agentury na to máme. Těch, kteří jim dodají svými hlasy v prvních etapách zdání legality máme ještě víc. Ó my se máme.

Tento stát je jako strom. Zelené listí na stromu svobody, který nám byl dán a kterého si tudíž nevážíme a nepečujeme o něj začalo nejdříve žloutnout. Objevily se na něm nějaké mšice. Kdo by je ometal. Vždyť co za to? Kdo by ustřihl větve na nichž rostou plody stižené rakovinou? Kdo by proklestil zhoubně bující plané větve dusící jeho kmen a odebírající výživu zdravým výhonkům. Kdo mi za to co dá? Nač se zabývat příznaky odumírání. Koho by znepokojily zahnívající kořeny. Nač se trápit tou divnou barvou listů. Ech co. No prostě zoranžověly. Trochu i zhnědly. Tu máš napij se a zasměj. Zapomeň u estrád. Tyhle barvy mají prostě jen blízko k sobě. A že rudnou? Prosím vás. Rudá je barva krásná. Není to nádhera tenhle český podzim? Stromy planou oranžově a přibývá červeně. Že již brzy ale tohle listí opadá a shnije s plody jedu v půdě nad masovými hroby a k nebi se budou tyčit holé větve žalujících obětí doposud neviditelné v té kráse lží je jasné. Jenže kdo by věřil v podzim a jeho konce.

Ostatně na holých větvích se to lépe věší.