„Krásno je jezero nad městem Šumperk. Před lety v něm zemřela za velmi podivných okolností žena. Po skončení vyšetřování policie nezjistila, zda se jednalo o sebevraždu či vraždu. Jediné co zbylo, byl pocit syna utonulé, že možná jeho otec zabil jeho matku.“ Z textu o filmu Krásno, který právě přichází do kin.
Na dialog ke scéně si zajděte do kina... :-)
Město Šumperk, je jako všechna sudetská města prázdná skořápka, z níž poválečná doba etnickou megačistkou vyfoukla jeho obsah, aniž by se jej doby následující alespoň nějakým způsobem pokoušely nahradit, což však jak zjistíte, pokud budete číst dále, naštěstí již přestává být pravda.
Výstavné vily tvořící celou vilovou čtvrť vypovídají o tom, že toto nyní poněkud zchudlé a omšelé město s dvojcifernou nezaměstnaností, kdysi muselo být místem s kvetoucím průmyslem a obchodem, a zbytky jeho výstavné architektury, která nestačila být zbořena a nahrazena panelákovým morem, stále dokládají pravdivost jeho dřívějšího pojmenování: Malá Vídeň.
Tolik ke kulisám filmu, které tvoří město Šumperk, ještě před pár lety garnizona okupační posádky tankového pluku Střední skupiny sovětských vojsk, tvořící bránu k Jeseníkům.
Už první filmová sekvence Krásna, v níž na Krásnu, ve skutečnosti se jmenujícím Krásné, do skupiny koupajících se dětí udeří blesk, vnímavému divákovi sděluje, že je právě divákem díla mimořádného.
Děj poté pokračuje méně či více fantaskními situacemi založenými na komice opětovného setkání se svým městem a jeho obyvateli ustrnulými v čase a upřímnou snahou o pochopení toho, proč si tam hlavní hrdinové po dvaceti letech života jinde, připadají jako cizinci. Jimiž jsou.
Samozřejmě, Šumperk je v tom nevinně a lze říci, že kulisy filmu by mohlo tvořit kterékoliv jiné maloměsto. Dokonce ještě nudnější, ještě chudší a ještě více omšelejší. Ale jen málokteré má takového genia loci a zároveň i průměrnosti. Což je zároveň jak příčinou šumperské herecké a vůbec umělecké lobby v městě hlavním, tak i přítomností postav i postaviček ve filmu se nacházejících, přičemž je nutno konstatovat, že se nejedná o přílišnou autorovu nadsázku. Ani v případě scén se šumperskou policií, nebo domorodci nemajícími v lásce Pražáky.
Protože my, kteří si šumperské rádio pamatujeme, víme, o čem mluvíme.
Příběh o hledání důkazů, majících vysvětlit dávnou smrt matky jednoho z protagonistů, se tak stal skvělým prostředkem k tomu, jak diváka, který se sice směje a baví, přesto udržet v pozornosti a napětí a dávkovat mu dokonalé řemeslo i naprosto nové pojetí filmového umění, založeného na excelentních hereckých výkonech.
V tuzemských poměrech nevídaná kamera Tomáše Sysla si zasluhuje absolutorium stejné jako režisérský a herecký výkon Ondřeje Sokola, ze Šumperku pocházejícího.
A tak si troufám říci, že nekomedie a neparodie Krásno, která překvapuje tím jak baví a paroduje, stylem a energií nevídanou od Limonádového Joe, přičemž jak celý film, tak závěrečná scéna z Libiny, včetně hlášek imaginárního šumperského rozhlasu a šumperských policajtů, vstoupí do zlatého fondu české kinematografie a volám: „Bravo Ondřej Sokol!“
A proto nebudu dál psát o příběhu samotném, protože nic jednoznačného si tento film z mé strany již nezaslouží a já sám, tak chci ponechat co nejvíce svobody a volnosti, kterou je tvořen, každému jeho divákovi.
A kdyby si snad někdo myslel, že se v Šumperku nic neděje, ať přijede třeba na Blues Alive.
„Protože život je místy tvrdej a nikdo není kurva Gándhí!“ :-)
Miroslav Václavek
Šumperk
