Kladsko, město české, německé i polské

Je tady vrcholné léto a tak se, jako ostatně vždycky když je venku hezky, probouzí má neklidná krev a prostě musím. Musím vyrazit do zemí tam, kde začíná obzor...

A tak v tom případě se domlouvám se svými kamarády, zda se někomu nechce se mnou a vždycky se někomu chce, protože má putování jsou pro spolu zúčastněné obohacující.

Tedy alespoň doufám, protože reklamace nemám :-)

A tak jsme vyrazili v sobotu ráno s Kočísem ze Šumperku vláčkem do Hanušovic, dílem proto, že je tam rušný automobilový provoz a taky proto, že onu cesta důvěrně znám a tak ji klidně vynechám.

Tedy, jen co v Hanuškách zastavil vláček kolejáček, vypáskovali jsme se s Kočísem ven, nahodili na záda své cyklobágly a už nás unášel asfalt do Starého Města pod Kralickým Sněžníkem.

Byť bylo poměrně brzy, slunce již sálalo a hodlalo nám v hlavách upražit pop corn, ale naštěstí cyklistická přilba nechrání cyklistu pouze před úrazem, nýbrž slouží jako slunečník.

Cesta na Starák je velmi hezká, silnice mírně stoupá údolím řeky a pak se kolem rozlije údolní niva lemovaná majestátnými vrcholy, včetně samotného Sněžníku s mixérem nahoře. Mixér, tak se říká rozhledně na polské straně, protože na druhém nejvyšším vrcholu Moravy a Jeseníků vede státní hranice.

A ve Staráku byla Svatoanenská pouť, kdy na náměstí vyhrávala řízná dechovka a pivo teklo proudem, ale my jsme si dali řádně vychlazenou Kofolu a frčeli dál. Míjeli jsme poslední vísky na české straně a pak nás cedule upozornila na blížící se hranice a trochu se začala zvedat v Kladské bráně, kde se cesta stáčí do serpentin.

A pak se dál klikatí a vede pořád nahoru krásnou krajinou lesa s občasnými výhledy na masiv Kralického Sněžníku, aby najednou cyklista byl nahoře a míjejí ho hraniční cedule a budova někdejší celnice, kde je dnes občerstvení a celkem dobrá polévka za 70,- kaček.

Tedy se občerstvujeme a pak sjíždíme na polskou stranu a v první zatáčce odbočujeme z asfaltky do lesa, abychom si užili i něco lesa a hor. Tedy projíždíme lesem a poté sjíždíme dolů a před nám se majestátně tyčí Kralický Sněžník a my jsme rádi, že tam dnes nemusíme šlapat nahoru :-)

Ale letos si tam Šunes určitě ještě vyjede. Ale už to sjíždíme dolů přes malé vesnice a malá městečka a jsme ve Stronie Śląskie, kde si dáváme další odpočinek a cappuccino a gofry a doplňujeme vodu, protože panuje pekelná výheň.

Nicméně po chvíli opět putujeme dál do lůna Polska a přijíždíme do Lądek-Zdrój, kde jsou vyhlášené kurorty neboli lázně a otočíme se po náměstí a míříme dál do Klodzka.

Projíždíme už na pohled úrodnou krajinou, což je nepochybně jeden z důvodů, proč ji v osmnáctém století na Rakousku, jehož jsme byli součástí, dobyl a zabral pruský císař Fridrich II. Veliký.

Ale časy se dál měnily, až se po roce 1945 bývalé Kladské hrabství stalo součástí Polska, protože SSSR se rozšířil směrem do Evropy a hranice se tak posunuly. Nicméně Kladsko samo, jakožto ale i celý region má dodnes ve znaku českého lva, který tam jako jediný zbyl a připomíná historii tohoto kraje.

Horko ale vrcholí a cesty se už úplně srovnaly a vesnice houstnou, což znamená jediné, Klodzko je již nedaleko A taky, že ano. Najednou se bez varování zjeví cedule označující, že do něj právě vjíždíme a za chvíli jsme v centru a nacházíme naše ubytko, které je od gotického mostu Svatého Jana, jen co bys kamenem dohodil.

Tedy se ubytováváme, sprchujeme a tak a jdeme někam na bahno a na jídlo, což je jen další kousek hodu kamenem a pivo léčí všechny šrámy dnešní cesty.

Ráno nás budí déšť, ale Šunes, který je zdatný meteorolog, tedy já, říká, že za půl hoďky můžeme vyjet a tak se balíme a za chvilkui jsme na ulici a přestává pršet a krásně se ochladilo a vzduch by se dal jíst. Tak si ho dáváme na snídani, nasedáme na své oře a ty nás nesou zpět ku domovu. Zpočátku jedeme stejnou cestou, jako včera, ale po projetí malých městeček a vesnic se vydáváme nahoru po asfaltu a dobýváme Kladské sedlo.

Míjíme včerejší odbočku do hor a už jsme nahoře a projíždíme hranice a teď už to bude jen o sjezdech. A tak se přihrbíme a vychutnáváme si krásný a dlouhý sjezd do Staráku a pak i do Hanušek a pak i do Bohdíkova, protože dnes to jedeme až do Šumperku.

No a v Bohdíkově si dáváme ještě bohdíkovský kopec a pak je to už opravdu jen sjezd.

Jestli to stálo za to?

No si pište, že stálo, protože spojení jesenické přírody, sudetských měst a poznávání je úplně to nejlepší, co můžete udělat.

A kdybyste chtěli poradit s trasou, račte mi napsat.

Šunes rád poradí!

Miroslav Václavek

Šumperk