„Až získám moc, vyhlazení Židů se stane mým prvním a nejpřednějším úkolem. Dám postavit šibenici v Mnichově, například na Marienplatz a bude jich tolik, kolik jen dopravní ruch dovolí. Pak budou Židé oběšeni jeden po druhém a zůstanou viset dokud nezasmrádnou. Jakmile se uvolní jedno místo na šibenici, hned na něm bude oběšen další Žid. Bude to pokračovat tak dlouho, dokud nebudou vyhlazeni všichni Židé v Mnichově. Úplně stejným způsobem to proběhne v ostatních městech, dokud se Německo nezbaví naprosto všech Židů.“ Adolf Hitler, Léta Páně 1922.
Nacismus.
Dnes, dne 15. září roku 2010 je tomu sedmdesát pět let od chvíle kdy v Německu, tou dobou pod nadvládou tamních národních socialistů vedených vůdcem Adolfem Hitlerem, byly přijaty rasové zákony.
Později nazývané Norimberské zákony, neboť byly nacisty vytroubeny do světa právě v Norimberku. Kde byli po válce tito apoštolé národně socialistické revoluce a rasové nenávisti po zásluze jednak pověšeni poddůstojníkem US Army Johnem Woodsem, a jednak odsouzeni do vězení.
Tyto tři zákony přesně definovaly kdo je rasově čistý příslušník panské árijské rasy a kdo je podčlověk, tedy Žid, nebo jiný hmyz. Byly prvním stupněm na schodech vedoucích do pekla a předznamenávaly přicházející hrůzy.
Zákon první, o říšském občanství, byl vytvořen za účelem zbavit říšského občanství každého, kdo nemohl prokázat árijský, nebo druhově podobný původ. Takové osoby, tedy Židé a osoby neárijské krve (např. Romové), se stali pouhými státní příslušníky bez plných politických práv. A tak mohly být vyloučeny z veřejného života a vyhozeny ze zaměstnání, které byly říšským občanstvím podmíněny. Například ve státní správě.
Zákon druhý, o ochraně německé krve a cti, zakazoval sňatky a sexuální styky včetně mimomanželských, mezi Židy a státními příslušníky německé nebo druhově příbuzné krve. Rovněž zakazoval Židům možnost zaměstnávat ve své domácnosti státní příslušníky německé nebo druhově příbuzné krve mladší 45 let a zakazoval Židům vztyčovat říšské a národní vlajky a užívat říšských barev.
Zákon třetí, respektive Nařízení k zákonu o říšském občanství přesně stanovovalo kdo je Žid, nebo židovský míšenec, k čemuž sloužila tabulka k určení původu. Což později v případě původu rasově nevhodného, znamenalo jednosměrnou jízdenku do Osvětimského krematoria.
Barbarské normy patřící do hlubokého středověku, daly tak právní rámec doposud živelnému pronásledování Židů v nacistickém státě, nijak se netajícím návratem ke germánskému pohanství a z něho vyplývajícího brutálního násilí.
Stejně tak jako ve středověku, kdy dle rozhodnutí 4. lateránského koncilu z roku 1215 museli Židé nosit kulaté znamení ze žluté plsti symbolizující peníz, byli později Židé jak němečtí, tak ti na okupovaných územích Evropy donuceni nosit znamení Davidovy hvězdy s nápisem Žid.
Fotografie z Vídeňských ulic po anšlusu Rakouska, kde jsou evidentně vystrašení staří lidé opatření tímto cejchem nuceni drhnout ulice pro potěšení okolo shromážděných spoluobčanů, názorně ukazují do jakého oceánu zla, se dobrovolně ponořily celé národy poté, co si nacisty a jejich ideologii vyvolilo k vládě ve svobodných volbách. I když o jejich programu nemohlo být již roky předtím žádných pochyb. Národy jen několik týdnů předtím zdánlivě civilizované a vyspělé.
Bylo to natolik snadné až z toho mrazí. Když se člověk rozhlédne po naší většinové společnosti. Která hnědne až začíná černat jako hákový kříž.
Antisemitismus, na němž byla založena základní doktrína nacionálních socialistů, byl ospravedlňován legendou o ráně dýkou do zad vedenou Židy, která zapříčinila porážku Německa v roce 1918; jakožto i obrazem Žida kapitalisty a bankéře tyjícího z mozolů německého dělníka a původce hospodářské krize třicátých let.
Tento starý obraz univerzálního nepřítele vyvolené panské rasy úpící pod útlakem židovstva dychtícího po světovládě, byl doplněn nálepkou bolševika a pozdější pochod na východ za účelem rozšíření životního prostoru spojený s vyhlazováním milionů lidských bytostí, tak byl nazýván bojem s židobolševismem.
Nic více přitom nedokazuje, jak je tato doposud živá smyšlenka Adolfa Hitlera lživá, než existence svobodného, demokratického a prosperujícího státu Izrael.
Bylo hanbou tehdejších demokracií, že se jen o pár měsíců později, v srpnu 1936, zúčastnily berlínské Olympiády, přičemž mnohé výpravy míjejíce vůdce Třetí říše poslušně zdvíhaly pravice k nacistickému pozdravu. Francouzi také. Aniž by kdo pozvedl namísto své pravice, svůj hlas.
Ovšem nedělejme si ale iluze, že antisemitismus byl jenom německý. Nacistické Německo mu dalo nejprve pouze jen organizovaný průchod, právní rámec a později průmyslovou podobu při masovém vyvražďování. Dokonce by se dalo říci, že čím dál na východ, nás nevyjímaje, tím víc antisemitismus měl a má masovější podporu.
Et tu, Nerudo, Borovský, Bezruči...
Jestliže nacistické Německo vydalo své Norimberské rasové zákony bratru o několika ustanoveních, pak Slovenský štát, z vlastní vůle vydal jejich satanskou verzi nazvanou Židovský kodex rozpracovanou zrůdami v sutanách a klerikách, jež měly tu drzost nazývat se křesťany, do bestiálních podrobností, spočívajících v tom, že Davidovými hvězdami byly označovány i kočárky s batolaty. O tom, že dozorci zbraní SS ve vyhlazovacích táborech se děsili toho v jakém stavu přijeli slovenští Židé, za jejichž zavraždění Slovenský štát Třetí říši platil 500 říšských marek za kus, nemluvě.
O tom abych psal o Ukrajincích pomáhajících vraždit malé děti, nahá nemluvňata a jejich matky v Babím Jaru po mě nechtějte. Pro slzy a bolest by jsme ani vy ani já, kdo jsme lidé, nemohli dál.
Co můžu a musím ale udělat a vy se mnou je to, že nikdy, nikdy, nesmíme zapomenout.
Protože kdybychom zapomněli, oni zemřou podruhé.
A my s nimi.
Miroslav Václavek
Šumperk
