Poválečné a předválečné Československo, které nazýváme první republikou, bylo státem, který vznikl na troskách Rakouska-Uherska. Příčinou konce naší rakouské vlasti byl nacionalismus, který ostatně stál i při vzniku
onoho válečného konfliktu, jež nazýváme první světovou válkou, kdy miliony mužů patřičně zpracovaných nacionalistickou ideologií zvesela kráčely na válečná jatka.
Nacionalismus tak můžeme zařadit k těm nejodpudivějším a nejnebezpečnější ideologiím, jaké kdy byly vytvořeny, neboť i když článek sám se jím nezabývá, autor pokládá za velmi nutné to zmínit.
Ale nyní, pojďme k článku samotnému, který mým čtenářům hodlá osvětlit jednu ze záhad naší historie a to konkrétně tu, kde se vzali příslušníci naší československé zahraniční armády na západě.
O vojácích naší armády na frontě východní již víme, že šlo o naše občany, kteří před nacismem uprchli do Sovětského svazu, kde byli po překročení hranic zatčeni a poté odsouzeni za špionáž do Gulagu, odkud byli zase poté, co se soudruzi Stalin a Hitler pustili do sebe vytaženi ven a oblečeni do uniforem, k nimž se později přidali i etničtí volyňští Češi, kteří si tak přes Duklu vybojovali právo na návrat do vlasti.
Ale kde se vzali, tu se vzali vojáci českoslovenští bojující na frontě západní? Jistě, uprchla tam celá řada našich pilotů, kteří bojovali v Bitvě o Británii a byla i jednotka pozemní, která od roku 1939 bojovala již ve Francii a poté i v severní Africe. Ale tato odpověď není ani zdaleka celá.
I když je stejně jednoduchá, jako je ještě dodnes i stejně velmi nepříjemná. A to natolik nepříjemná, že se o ní raději veřejně vůbec nehovoří, protože pokud by se o ní začalo hovořit, bude to znamenat konec všech těch dodnes užívaných oficiálních bludů, majících podobu ve zlém Germánovi a hodném Slovanovi a vůbec vojákovi osvoboditeli, který je vítán kyticí šeříků a tak dále.
Jak již bylo zmíněno v úvodu, Československo bylo zemí multietnickou, multinárodní, multikulturní a multináboženskou, která byla bohužel Masarykem a Benešem vytvořena na půdorysu nikoliv kopírujícím švýcarskou konfederaci, ale na základech státu národního, což mělo za následek obecně velmi necitlivé a velmi hloupé národnostní chování.
Což bylo velmi citlivé obzvláště v pohraničí v Čechách a na Moravě, které bylo osídleno obyvatelstvem, které v rozporu s uměle vytvořenou sudetoněmeckou lží ani zdaleka nemělo svoji národnostní identitu ujasněnou ani vyhraněnou a bylo velmi promícháno a to ze všech aspektů.
Příčinou jeho pozdější inklinace k Německu na druhé straně kopce tak nebyl nacionalismus ani nacismus, jak zní všechny ty ideologické povídačky, ale to, že jeho obyvatelé byli vystaveni útlaku a uměle produkované bídě, která je po vzniku Československa měla vyhnat pryč.
Tedy, když přišel v Německu k moci Hitler, podlehli jeho sociální demagogii a celá tato tragédie došla svého naplnění v Mnichově, kde bylo toto pohraničí na návrh Edvarda Beneše odstoupeno Německu.
A tak jsme nyní touto krátkou exkurzí do kraje nazývaného Sudety a Hlučínsko a Těšínsko začali nakusovat i ono jablko poznání naší historie, ze kterého se ovšem mnohým zkřiví ústa, neboť pravda bývá trpká a v případě nacionalisty velmi.
Protože se záborem těchto území tam zůstalo žít asi okolo tři čtvrtě milionu etnických Čechů, přičemž následkem opce pro říšskoněmecké občanství jich asi dvě stě tisíc toto občanství získalo. Důvody pro optování nebo podpisu Volkslisty byly rozličné, většinou šlo o strach z příchozí moci, podlehnutí nátlaku, nebo snahy o lepší život, což lze ostatně spatřit i historii naší nedávné, kdy miliony lidí byli kvůli stejným výhodám v KSČ.
Ale s rozpoutáním druhé světové války byla všechna idyla náhle pryč a tito říšskoněmečtí občané museli narukovat do Deutsche Wehrmacht, tedy do německé armády a jít na frontu a mnozí, protože akt opce či podpisu Volkslisty za ně učinili rodiče, k tomu přišli, jak se říká jako slepí k houslím.
A tak, jak se konflikt rozrůstal a nabýval rysů konfliktu světového, válčilo se od ruských dálav až po Afriku a všude tam se spojenečtí vojáci začali setkávat s velmi podivnými německými válečnými zajatci, kdy bylo na území SSSR v letech 1941–1945 zajato a zaevidováno 69 977 německých Čechoslováků, z toho 2 generálové, 159 důstojníků a 69 816 vojáků, protože se tito při svém zajetí ke své československé národnosti přihlásili.
Ale nešlo pouze o německé Čechoslováky, ale i o etnicky čisté německé Čechy, kterých muselo do Deutsche Wehrmacht narukovat asi okolo 35 000. Měli sice německé uniformy, ale jakožto svoji národnost při zajetí udávali českou a vůbec se neměli k tomu, aby nadále zůstávali v zajateckých táborech, ale usilovali o vstup do jednotek československých. Jaké bylo překvapení britských vojenských zpravodajců, když je tito u výslechů prosili o pomoc, aby mohli odejít opět do války a připojit se na stranu těch, kteří bojují proti nacismu.
A protože se tito „němečtí zajatci“ tímto skutkem uvedli do velkého nebezpečí, kdy by v případě svého prozrazení byli spoluzajatci zabiti, domluvili se, že jim Britové v tolik a v tolik odhrnou plot a nebudou střílet tak ať se domluví a kdo bude chtít, ať přeběhne.
„Uvážíme-li, co zabrané kraje a naši lidé v nich prožili – tu myslím, že musíme s velikou opatrností postupovati proti českým zajatcům s německé armády. Prostě nemůžeme je jen tak beze všeho odsoudit a odmítnout, když se hlásí do naší československé armády. Já, znaje poměry v zabraném území, neodvážil bych se odmítnout ty mladé české hochy, kteří byli v německé armádě a hlásí se nyní do naší armády. Prosím, aby vojenská správa vše to uvážila, a není-li proti hlásivším se dokladů o jejich protičeském chování, tu ať jsou do armády přijaty.“ Z projevu poslance Státní rady Joži Davida na 3. schůzi branného výboru ve druhém zasedání čtvrtého období, konaném dne 13. 11. 1944.
Tak začaly síly naší vojenské jednotky na západní frontě nabývat na počtech, přičemž se k nim připojili i českoslovenští uprchlíci židovské národnosti, až jich bylo dostatek a mohla být vytvořena 1. čs. smíšená brigáda, která byla po spojenecké invazi v červnu 1944 již coby Československá samostatná obrněná brigáda pod velením generála Aloise Lišky pověřena obléháním přístavu Dunkerque, kde setrvala v tvrdých bojích až do konce války.
V den ukončení války tak čítal počet našich vojáků na západě okolo 10 000, přičemž každý třetí z nich, přišel po svém zajetí z Deutsche Wehrmacht, tedy lze říci, že zhruba třicet procent našich československých vojáků na africké a západní frontě byli dodnes tolik démonizovaní „Sudetští Němci,“ jak národnosti české tak i československé, kteří v rozporu se všemi nenávistnými a vylhanými tvrzeními splnili přísahu zemi, která se k nim jak v dobách meziválečných tak i v těch poválečných zachovala macešsky a dodnes jsou ze strany oficiální propagandy ztělesněním zla. Přičemž člověku jen poněkud bystrému dojde, že Československo rozbili Slováci dne 14. března 1939 vyhlášením slovenského fašistického štátu, nikoliv oni.
Jejich osudy jsou dodnes zahaleny lží, kterou ospravedlnili ti, kteří po válce uchopili moc spáchání zločinů proti lidskosti na těch, o nichž hovoříme, tedy na českých a československých Němcích. Okradli je, mnoho z nich zavraždili a všechny bez výjimky vyhnali, čímž se stali následovníky zločinců nacistických. Ti o nichž hovoříme, tedy naši vojáci, museli poté mnohdy narukovat na dlouhé roky do PTP na otrocké práce a to jen proto, že je kolektivní vina, kterou jim přišili, označila za nepřátele.
Osobně toto bezpráví, stejně jako to, že našim sudetoněmeckým vojákům, kteří se po svém zajetí přihlásili k české a československé národnosti a zachovali věrnost ideálům demokracie a svobody a přesto jim byla upřena důstojnost, lidská i vojenská čest a byli cíleně zapomenuti, považuji za ohavnost a podlost.
Za kterou se jim hluboce omlouvám a žádám, aby jim byla navrácena jak jejich vojenská i lidská čest, tak i jejich jména i činy, neboť mnozí spí svůj věčný sen tam, kde za nás padli.
DOPPLER, Vojin, JOSEF, S.44. 1 Obrnena Brigada, Czechoslovakian Army. 15 October 1944. Age 34. Date Of Birth 3 July 1910. Grave Reference: Row E Grave 21.
FRIED, Vojin, OTTO, R.430. 1 Obrnena Brigada, Czechoslovakian Army. 5 November 1944. Age 36. Date Of Birth 19 September 1908. Grave Reference: Row EE Grave 19.
WEIL, Desatnik, HERBERT, F.635. 1 Obrnena Brigada, Czechoslovakian Army. 5 November 1944. Age 30. Date Of Birth 23 January 1914. Grave Reference: Row EE Grave 10.
A tak na náhrobcích v Belgii a Francii i jinde, následují jména a příjmení německá, židovská, slovenská i česká a jsou svorně vedle sebe. Jsou to naši českoslovenští vojáci. Začněme konečně i my vnímat historii nikoliv podle zločinu kolektivní viny, ale podle dobra i zla každého z nás..
Protože, jak je již názvem zmíněno, mnozí Sudetští Němci bojovali a umírali za naši svobodu, když mnozí Češi pracovali pro Hitlera. Ať konečně již pravda zvítězí!
Miroslav Václavek
Šumperk
