Kati z Katyně

Přísně tajné. 5. březen 1940. SSSR lidový komisariát pro vnitřní záležitosti. Moskva. Soudruhu Stalinovi. Mnoho bývalých příslušníků polské armády, zaměstnanců polské policie a zpravodajských služeb, mnoho členů polských nacionalistických kontrarevolučních stran, velké množství příslušníků kontrarevolučních odbojových skupin, mnoho uprchlíků a dalších, všichni zapřísáhlí nepřátelé sovětského zřízení a plní nenávisti k sovětského systému, jsou v současné době v zajateckých táborech NKVD v SSSR a ve věznicích v západních provinciích Ukrajiny a Běloruska. Vojenští a policejní důstojníci v táborech se snaží pokračovat ve své kontrarevoluční činnosti a provádějí antisovětskou agitaci. Každý z nich čeká jen na své propuštění, aby začal aktivně bojovat proti sovětské moci. Orgány NKVD v západních provinciích Ukrajiny a Běloruska odhalily řadu kontrarevolučních povstaleckých organizací. Bývalí důstojníci polské armády a policie, jakož i četníci sehrávají mimořádně aktivní roli ve všech těchto organizacích. Mezi zadrženými uprchlíky a osobami nezákonně překročivšími státní hranice, byl značný počet lidí identifikován jako příslušníci kontrarevoluční špionáže a hnutí odporu.

Ostatky majora Polske armady zavrazdeneho Sovetskymi komunisty v Katyni. 14 736 bývalých důstojníků, vládních úředníků, vlastníků půdy, policistů, četníků, vězeňských dozorců, osadníků z příhraničních oblastí a zpravodajských služeb [více než 97% jsou Poláci] je drženo v zajateckých táborech. Toto číslo zahrnuje vojáky a nižší důstojníky.

V těchto počtech jsou zahrnuti:

generálové, plukovníci a podplukovníci - 295
majoři a kapitáni - 2 080
poručíci, podporučíci a rotmistři -6 049
nižší důstojníci policie, četníci, vězeňští dozorci a zpravodajští důstojníci -1 030
důstojníci vyšších hodností policie, četnictva, vězeňské služby a zaměstnanci zpravodajských služeb - 5 138
vládní úředníci, majitelé pozemků, kněží, osadníci v příhraničních regionech - 144
18 632 zadržených osob bylo zadrženo v západní části Ukrajiny a Běloruska
[10.685 jsou Poláci]

Patří mezi ně:

bývalí důstojníci - 1 207
bývalí zpravodajští důstojníci policie a četnictva - 5 141
špióni a sabotéři - 347
bývalý majitelé pozemků, majitelé továren a vládních úředníci - 465
Členové různých kontrarevolučních a odbojových organizací a jiné kontrarevoluční elementy - 5 345
Uprchlíci - 6 127

S ohledem na skutečnost, že všichni zmínění jsou zatvrzelí a nekompromisní nepřátelé sovětské moci a SSSR, NKVD považuje za nezbytné:

[1] Postavit dle pokynů NKVD tyto osoby před zvláštní tribunály:

[a] v případě 14 700 bývalých polských úředníků, vládních úředníků, majitelů pozemků, policie, zpravodajských služeb, četníků, osadníků v příhraničních oblastech a vězeňské stráže, zadržovaných v zajateckých táborech;

[b] spolu v případě 11 000 členů různých kontrarevolučních organizací, špiónů a sabotérů, bývalých majitelů pozemků, majitelů továren, bývalých polských úředníků, vládních úředníků a uprchlíků, kteří byli zatčeni a jsou drženi v západních provinciích Ukrajiny a Běloruska uplatnit nejvyšší trest: trest smrti zastřelením.

[2] přezkoumání všech případů bude provedeno bez přítomnosti zadržených, bez zpoplatnění, bez prohlášení o ukončení šetření a konečný verdikt bude vynesen následovně:

[a] u osoby, která se nachází v zajateckém táboře formou prohlášením o rozsudku vydaným NKVD SSSR;

[b] pro osoby arestované na územích západní Ukrajiny a Běloruska toto prohlášení vydá NKVD běloruské SSSR.

[3] Tyto případy budou řešit a verdikty vydávat soudruzi Merkulov, Kobulov a Bashtakov.

Lidový komisariát pro vnitřní záležitosti SSSR

Lavrentij Beria

[Podepsáni: Stalin, Vorošilov, Molotov, Mikojan, Kalinin a Kaganovič]

Kořist zajatou komunisty při útoku na Polsko společně s nacisty poté příslušníci NKVD postříleli jako jatečný dobytek. Bývalý příslušník NKVD Pjotr Klimov vzpomíná.

Oblastní komisi pro rehabilitaci obětí perzekucí ve Smolenské oblasti od Pjotra Fjodoroviče Klimova.
Na státní politické správě NKVD Smolenské oblasti jsem bol zaměstnaný od roku 1933. Později jsem pracoval, jako strážník u Stelmacha (velitele NKVD) a i po válce jsem byl u NKVD. Vzpomínám si jak jsem umýval krev zastřelených. Dělal jsem to na rozkaz Grigorjeva, náčelníka garáží. Umýval jsem auta - jeden a půl tunovku i třítunovku. Většinou na ně nakládali pomocí dopravníku těla zastřelených, aby je nemuseli nosit na nosítkách. Dopravník sestrojil Alchimovič, který na něj namontoval i motor. Alchimovič pracoval v garáži, byl to mimořádně zručný technik. Předtím mrtvoly zastřelených vynášeli ze sklepa příslušníci NKVD na nosítkách. Většinou to dělali řidiči. Sklep ve, kterém se popravovalo, se nachází v budově dnešní Správy vnitřních záležitostí Smolenské oblasti na ulici Dzeržinského (třetí okno). V malé suterénní místnosti byl kanalizační otvor. Otevřeli příklop, hlavu odsouzeného položili na okraj a střelili ho do zátylku anebo do spánků, podle toho jak se jim chtělo. Vzpomínám si, že jednoho střelili do břicha. Viděl jsem stopy krve a díru ve spánku oběti. Odsouzeným říkali, že je převážejí do Moskvy, vysvlékli je, a potom zastřelili. Co dělali se šaty nevím, tam se popravovalo od roku 1933, obzvlášť mnoho lidí tam zastřelili v letech 1933, 1934, 1935, 1936, 1937, 1933 a 1939. Popravovali téměř každý boží den až do večera a mrtvoly odváželi do Kozích Hor, vraceli se ve dvě hodiny v noci. Na auta nakládali celé hromady mrtvol, někdy i 30 - 40 těl na jedno vozidlo. Mrtvoly potom přikryli plachtovinou a odvezli. Kromě řidiče doprovázeli auto ještě dva nebo tři lidé a velitel. V Kozích Horách bylo celé oddělení (vzpomínám si z nich na Bělkina a Ustinova), zahrabávali mrtvé těla do jam, které sami vykopali. Žili přímo v Kozích Horách. Tyto jámy s mrtvými těly zastřelených jsem viděl na vlastní oči v Kozích Horách. Na hřbitově pochovávali len zřídka, zastřelené vozili většinou do Kozích Hor; tam leží více jak deset tisíc popravených sovětských, ale i cizích občanů. Za umývání nákladních aut od krve mi platili 5 rublů. Ti, co stříleli do lidí, dostali rovněž zaplaceno podle výplatní listiny, i ti, co odváželi mrtvoly. Z těch, co popravovali, si pamatuji na Gribova, Stelmacha, Gvozdovského, Karla Rejnsona, další jména jsem zapomněl. Mrtvoly odváželi řidiči Kulešov, Nikolaj Kostučenkov, Titkov, Viktor Grigoriev. Titkov ale vozil převážně jen velitele. Mrtvoly vozil i Levčenko, toho však zabil jeden z vězňů, myslím, že to byl Polák. Tento vězeň náhodou zůstal naživu, podařilo se mu proniknout do místnosti se zbraněmi a začal střílet. Zranil ještě kohosi, ale na jeho jméno se nepamatuji. Tohoto vězně celé tři dny nedokázali zlikvidovat (dokonce se ho snažili vyplavit vodou z hasičského auta) a poté ho otrávili plynem. Příslušníků polské armády postříleli mnoho v roce 1940 v Kozích Horách. Popravovala je jednotka Ivana Ivanoviča Stelmacha, který byl velitelem Smolenského NKVD. Já jsem se do Kozích Hor dostal náhodou a viděl jsem to: jáma byla obrovská, táhla se až k močálu a v tomto hrobě ležely posypané zemí hromady mrtvých těl Poláků, které zastřelili přímo v jámě. Vím to, protože jsem viděl (zemí posypané) mrtvoly Poláků. O okolnostech popravy jsem sa dozvěděl od Listinova, řidiče, který vozil Poláky na popravu a viděl, jak mi sám vykládal, jak je postříleli. Z nákladního auta je vyložili přímo do jámy, stříleli do nich a některé dobíjeli bodáky. Místo popravy bylo oplocené dvojitým plotem z ostnatého drátu. Poláků bylo v jámě hodně, leželi jeden vedle druhého, hrob byl dlouhý asi 100 metrů a hluboký 2 - 3 metry. Po tom, co jsem se podíval na popravené Poláky, hned mne odvedli a přikázali mi, aby jsem se už nikdy nepřibližoval. Tehdy i po válce mne Stelmach, Rejnson, Gvozdovskij a Gribov nejednou varovali, aby jsem mlčel. Ustinov a Gribov mi říkali, že polské důstojníky popravovali Steľmach, sám Gribov, Gvozdovskij a Karl Rejnson. Oni byli hlavními katy při popravách, na jiné si nevzpomínám. Poláky přiváželi na popravu ve vagónech po železniční odbočce na stanici Gneždovo. Místo popravy hlídal konvojový pluk NKVD. Všechno, co jsem tu uvedl, je pravda, zodpovědnost za osočení mne z pomluv si uvědomuji, řekl jsem ale pouze pravdu. Protože nemohu hýbat prsty, text napsal na moji žádost Oleg Zakirovič Zakirov. Text jsem přečetl, všechno je napsáno správně. Chci ještě dodat, že těm, co stříleli do lidí, i těm, co vozili mrtvé těla, dávali líh a jídlo zadarmo. Vzpomínám si, že po popravách si umývali ruce lihem. I já jsem si čistil ruce lihem poté, co jsem umýval krev. Líh jsem měl ve sklepě a jídlo (salámy, ryby a jiné potraviny) jsme dostávali v jídelně. Těla zastřelených vozil ještě i Zinovjev (dnes má 70 let a odstěhoval se do Simferopolu).
Klimov P.F.
Dne 29. srpna 1990. Napsáno v bytě P.F. Klimova.

Na Katyňský zločin spáchaný Sovětskými komunisty a jejich katany na polských vojácích, vlastnících půdy, majitelích firem, uprchlících i Sovětskými vojáky zadržených civilistech na okupovaném Polském území se nesmí zapomenout. Bývalý ruský prezident a oficír KGB už zase zkouší utahovat oprátku kolem krku středoevropských národů sotva vysvobozených z bolševického otroctví a mnohé jeho kolegy svědí prst na spoušti. Vyhrožují. Zastrašují. Domácí zrádci a kolaboranti si zvou jejich zločinné generály do svých stranických sekretariátů. Jestli alespoň někomu ale tato slova otevřela oči a on prozřel a prohlédl celou jejich hru skrze jejich ohavné skutky, děkuji bohu za to a vím, že čas jenž jsem tímto psaním strávil nebyl promarněn. Statečný a neznámý polský vojáku, který ses tři dny bránil v bolševické mučírně - modlím se za tebe i za celý polský národ, který přinesl tolik obětí na oltář naší svobody. Jeszcze Polska nezgyniela!