Jiří Paroubek - veřejný nepřítel číslo jedna

„Podle diplomatických zdrojů proběhla návštěva Paroubka v Rusku před necelými třemi týdny nestandardním způsobem. S Putinem se proti zvyklostem sešel bez doprovodu diplomatů z české ambasády. Krátce po návštěvě Paroubek uvedl, že Putin by byl prvním zahraničním hostem, kterého by si jako případný vítěz podzimních voleb do Česka pozval." Tolik úryvek z místního tisku popisujícího bizarního Jiřího Paroubka na jeho návštěvě ruského zločineckého režimu.

"Pokud zvitezi CSSD, tak bude mit zajem rozvijet vztahy s Ruskem nejen v ekonomicke, ale i v kulturni rovine - ukazat to ohromne kulturni bohatstvi Ruska." J.Paroubek, cerven 2009. Do Moskvy odjakživa jezdili a vzhlíželi k ní ti největší gauneři co jich tato země na svých bedrech nosila. Jezdíval se tam učit Gottwald jak se po deseti tisících zabíjejí třídní nepřátelé, jezdívala se tam zaprodávat naše svoboda. Benešem počínaje a Husákem konče. Všechny okamžiky té největší národní hanby, ponížení a toho nejhlubšího úpadku mají svůj počátek v onom městě Leninova mauzolea. Proto je nanejvýše symbolické, že Jiří Paroubek jezdí tamtéž.

Sice jeho cesty za sovětskými soudruhy bývají kdesi na okraji mediálního zájmu i když by tomu mělo být naopak, ale sem tam přece jenom něco probleskne. Domnívám se ale, že by tomu mělo být úplně naopak. Že by média měla varovat před tím, jak ona odulá žába na prameni svobody v růžovém svetru, již dopředu vystavuje důstojníkovi KGB Putinovi, bianco směnku na Českou republiku i s jejími obyvateli až to tady ti kašpaři s tatrmanskými oranžovými šálami na krku vezmou do ruky.

To co v pravidelných intervalech Jiří Paroubek v Moskvě předvádí je přímo zrádcovská ekvilibristika, kterou historie ještě nespatřila. Obézní zakomplexovaný ubožák, dychtící alespoň po moci gubernátora, se jezdí doprošovat mocnosti, která teprve nedávno odtáhla se vší okupantskou vojenskou silou o opakování.

Na Emila Háchu musel řvát Adolf Hitler celou noc, a musel si ho stranou s ďábelským úsměvem podat i Hermann Goering aby nejprve zkolaboval a až po aplikaci posilující injekce podepsal, že se nebudeme bránit. To Jiří Paroubek je jiný kalibr - sám od sebe na kolenou prosí aby byli hrdinní soldáti opět přišli, a přidrželi ho ruskými bodáky u koryta.

Jiří Paroubek, veřejný nepřítel České republiky číslo jedna, srovnatelný snad jen pokud jde o míru servility s Vasilem Bilakem, hodlá také postavit volební kampaň Sociální demokracie na odporu vůči radaru armády Spojených států amerických v Brdech. Připravme se tedy na doposud nevídané výlevy antiamerikanismu postaveného na osvědčených myšlenkových schématech Dr. Josefa Goebbelse - kolegy socialisty, za přizvukování domácích masových komunistických vrahů.

Budou se vylévat kýble špíny namíchané z nacistické rétoriky a dezinformačních lží na které má KGB přímo výrobní linku. Je nanejvýš jasné o čem to mluvila ona trapná snědá postavička s apartní bradavičkou na kamenné tváři evokující Bustera Keatona, mezi čtyřma očima s Vladimírem Putinem. A proč vůbec Jiří Paroubek byl u Putina samotinký sám. Mluvilo se právě o této předvolební pomoci Jiřímu Paroubkovi. Poté jako úplně nejbližší přítel nejvěrnější přijede Putin porcovat českého medvěda, až z něj budou chlupy lítat. Na oficiální povítězné návštěvě na níž Paroubek Putina pozve, jak slíbil.

Že z toho nemůže nic dobrého vzejít je nad slunce jasnější. Nebylo tomu nikdy jinak. Z tam odsud vždycky přišla jen bída a zmar dovezená na pancířích tanků. Minulých čtyřicet let živoření ve stínu ruského impéria přineslo jen naprostý rozvrat a všeobecnou degeneraci v zemi, která byla jen stínem v oné říši mrtvých. Lízat řiť představiteli režimu, který oficiálně tvrdí, že druhou světovou válku má na svědomí Polsko a slibovat mu vazalství - toho může být schopen pouze člověk hluboce zkažený a bez jakýchkoliv zábran.

"Taková ta negativní nostalgie ve vztahu k bývalému režimu a ve vztahu k sovětské okupaci pozvolna odeznívá." Jiří Paroubek, Moskva, červen 2009.

Kdy zjistíte Paroubku, že hranice nejsou žádné korzo?

Pokud jde Paroubku o tu údajnou pokladnici ruské kultury, kterou po vymýcení virusu antiruství, poté co zaschne hlína na hrobech jeho nositelů, hodláte otevřít.

On Baťa dobře věděl když svým zaměstnancům nedoporučoval číst ruskou literaturu se slovy: „Nečtěte ruské romány, ukradnou vám radost ze života" proč to dělá.

Cítím to naprosto stejně jako když se Maďarský spisovatel Sándor Márami vyjádřil o Dostojevském: "Jako Evropan mám před tímto asijským géniem strach o svou kůži."

Adin, dva, tri, kazačok.

Davaj děngy, davaj časy, davaj pizdu.

Vot kakaja kultura.

Vot takij Paroubek.