Jeseníky mýma očima

Jak nám ten rok krásně kulatého letopočtu zase rychle uběhl. Sice je venku ještě pořád hezky, ale máme již listopad a konec roku se blíží mílovými kroky. 

Ale abyste se nemýlili, nehodlám psát o roce 2020 z hlediska virové pandemie, ani s ohledem na americké prezidentské volby, ani z vůbec nějaké pozice a reflexe na to, co hýbe médii a lidskou žlučí. Protože to považuji za zbytečné a za ztrátu času a vůbec. Lidi jsou otrávení, frustrovaní, plní obav a negativních myšlenek a tak myslím, že úplně to nejlepší, co mohu udělat, je přijít s něčím úplně jiným. 

Letošní rok byl, pokud o mé toulání na horském kole našimi nejkrásnějšími horami jde, tedy Jeseníky, velmi bohatý. A jakkoli jsem projel všechny své tradiční trasy, vydal jsem se i cestami a stezkami novými, které mi vyrazily dech jak svojí krásou tak i fyzickou náročností. 

Však jen považte sami. Na třiceti dvou cyklo tripech do lůna hor jsem najezdil 1 429 kilometrů a nastoupal 21 366 výškových metrů. A to vše za 89 hodin a 26 minut v sedle. Tedy jsem si dal pořádně do těla a taky do duše, protože zmizet sám do hlubin lesů a hor je ten nejlepší lék na všechno. A když říkám, že na všechno tak na to můžete vzít jed. No a kdyby mi to třeba nechtěl někdo věřit tak nechť vezme kolo a vyrazí.  

A protože úplně stejně jako mám rád horskou cyklistiku a psaní i rád fotím, vzal jsem s sebou na pár výletů i můj Nikon a tady je to varieto. Podělím se s vámi o pár mých fotének, jak fotografiím přezdívá můj kamarád a umělec z největších Jindra Štreit a budu se těšit jestli má zpráva dorazí i k vám. Ano i k tobě. A k tobě taky. A je úplně fuk jestli bys volil Trumpa, Bidena nebo Piráti. V horách tohle nikoho nezajímá. 

A tak uzavírám cyklosezónu 2020 a na příští rok mám spoustu plánů. Ale až to bude tak to bude. Teď se jen pohodlně usaďte, Mirek vám ukáže své milované Jeseníky, hory, podhůří a jejich krajinu jeho očima. Tož tak. 

   

  

Sudety

Photo © Miroslav Václavek
All rights reserved

P.S. Všechny tyto fotografie jsou kryty mým potem, slzami a dřinou, protože jsem si pro ně dojel po svých buď na svém mountain biku nebo na kole trekingovém. 

Stín je můj. Kolo taky.

 

Autor: Miroslav Václavek | pondělí 9.11.2020 17:00 | karma článku: 27,03 | přečteno: 766x