Lékař léčí, příroda uzdravuje, aneb Medicus curat, natura sanat, říká jedno staré latinské rčení a je to úplná pravda. Vlastně je to snad i příčina toho, že jsem stále relativně zdravý i když léta běží a tak, pokud někdo z panstva
bude chtít, přináším lék na duši i tělo i jemu i když jen zprostředkovaně, ve fotografiích. Ve fotografiích, které jsem nafotil při jedné jesenické túře. To tak člověk brzy ráno vstane, ještě před ranním kuropěním a vydá se na nádr. Cestou si koupí Coffee To Go, u šumperského autobusáku ho v takové malé pekárně dělají skvělé a pak se už jen pohodlně posadí a cesta ubíhá kolem něj a autobus jakoby vzlétal, protože se šine vzhůru.
Ono totiž v Jeseníkách rovin nemáme. Cesty u nás vedou buď dolů nebo nahoru, tak jako v životě a nuda rovin tedy u nás rozhodně nehrozí. A pak autobus zastaví na Skřítku, otevře dokořán dveře a vy vystoupíte a zatočí se vám hlava, protože vzduch je plný silic a vzduchu, nikoliv smogu a pak přejdete silnici a obejme vás jesenický les.
A pak stoupáte vzhůru už po svých, občas se zastavíte, abyste si odpočinuli a naslouchali onomu hlubokému tichu, které je jenom u nás a slunce přichází, aby zlatilo listy a ty se dotykem jeho čarovného proutku mění na zlaté, které by mohlo zdobit královské koruny, ale kdepak, jen ať si králové své zlato opatří jinde, tyhle jesenické poklady patří jen nám a všem návštěvníkům, kteří přichází s pokorou v srdci a jsou otevřeni a připraveni spatřit.
Ptáte se co? No přece onu nádheru a hlubiny a výšky, které přináší klid pro duši a tělo zbavují zlého, takže člověk, který takovou túru o které píšu a fotím projde, je na jejím konci sice unaven, ale šťastný. To proto, že všechno, co na něj naložil ten moderní svět tam dole, odložil cestou a dostalo se mu odměny uzdravení.
Vítej tedy poutníče, který půjdeš v mých stopách, stejně i jako já jimi jdu. Ale jen tak, abych po sobě nezanechal nic jiného než krásu. Tedy se pohodlně posaďte, vezmu vás tam nahoru s sebou.
A až se tam nahoře někdy potkáme, řekneme si jen své dobrý den, protože ahoj se zdraví cyklisté a půjdeme si každý zase po svých, protože na Jeseníkách je nejkrásnější ta samota, kdy je má člověk jen sám pro sebe.
Miroslav Václavek
Šumperk
Photo © Miroslav Václavek
All rights reserved
