„Policie zahájila úkony trestního řízení pro přečin výtržnictví a vyhrožování se čtveřicí mužů ze Strakonicka, Prachaticka a Písecka, kteří vykřikovali v Radomyšli, kde paní Baborová bydlí, protikomunistická hesla a výhrůžky směřující vůči ní,“ uvedla Nováková.
"Jsou řízení, očkovaní a celé to rozfoukává někdo jiný," soudruh Zimola o našich dětech, protestujících proti komunistům ve školství
Dobrý den majore Gagarine, tak jsme se konečně dočkali, začne se v mysli po takovém sdělení samovolně přehrávat jedna z odpudivých častušek, jimiž byl zamořen veřejný prostor komunistického Československa, protože jsme se opravdu opět dočkali.
Dočkali jsme se toho, že protikomunistická hesla jsou opětovně trestným činem a veřejné vystoupení proti přítomnosti příslušníků komunistické strany v mocenských strukturách země zločinem, stíhaným policií údajně demokratické země.
Vlastně se nic nezměnilo, všechny mechanismy na jejichž základě byly u nás potlačovány lidská práva zůstaly pečlivě uchovány při životě, včetně užívání zákonů k osobním potřebám věrchušky, která je v zásadě apolitická a obklopuje se ikonami Leninů, Stalinů nebo Klausů, aby navenek prokázala lásku vůdci, nicméně se jedná pouze o amorální stvoření s pokřivenými charaktery, bažícími po penězích a moci.
Po moci co možná nejméně omezené a po penězích v co možná největším množství.
Je to viditelné na osobách takzvané pravice, která se dostala na pokraj vyhubení svým expozé ve stamiliardových tunelech všeho druhu a druhem sociální inteligence asijské provenience, v němž nalezla zalíbení estébácká partička kolem profesora Klause, která vykonala privatizaci znárodněného majetku do vlastnictví nomenklaturních kádrů a znárodnění státního dluhu po posledních volbách.
O takzvané levici či středici, to platí ještě více než totéž.
Nemůže být divu, že takový způsob špatné vlády plodí jen další a ještě horší způsoby špatných vlád, až jsme se tak dostali opět k počátku onoho začarovaného kruhu, jež je příčinou existence komunistických soudružek na postech káp pro školství na úrovni krajů.
A je pouze opět přirozené, že tento fakt budí u občanů, kteří nejsou tupí, lhostejní, duševně nedostateční, nebo morálně úchylní odpor, protože jim jedna jejich životní zkušenost s komunistickým režimem a jeho přisluhovači, bohatě stačila.
A tím méně považují za vůbec jakkoli ospravedlnitelné to, aby příslušníci teroristické a zločinecké organizace, která z této země vytvořila jeden velký koncentrační tábor, v němž vládla za pomoci šibenic, strachu, pendreku a lži, měla mít opět byť minimální vliv na životy jejich dětí, které měly to štěstí, že se narodily do země již alespoň relativně svobodné.
Je nepřípustné, aby ti kteří lidem ničili jejich životy, když jim znemožňovali studovat rozhodovali o školství a je naprosto legitimní, aby ti kdo vůči takovému znásilnění těch nejzákladnějších principů lidství protestovali.
Každý komunista se svým vstupem do této zločinecké organizace dobrovolně vydělil z lidské společnosti a ztratil jakékoliv právo na podílu o rozhodování, pokud o demokratickou zemi jde. Je tomu tak proto, že má byť jen zprostředkovaně na rukou krev sto osmdesáti milionů obětí komunismu úplně stejně, jako každý nacista těch jejich milionů padesáti. A je zcela lhostejné zda tomu tak učinil z ideových, zištných, nebo mocenských pohnutek.
Pokud bychom měli být v případě osob evidovaných jako spolupracovníci StB ve svém soudu obezřetní, protože mnozí z nich byli k tomuto aktu donuceni mnohdy brutálními metodami tohoto komunistického Gestapa, pak každý komunista o vstup mezi ostatní zločince žádal, přičemž nejdříve byl nejdříve kandidátem vzdělávaným k páchání zločinů proti lidskosti a až poté co se osvědčil jako osoba dostatečně mravně narušená, byl ostatními přijat.
To, že se někdo ještě dnes hlásí k myšlenkám vyhlazování celých společenských tříd, jak tomu svým názvem komunisté činí, považuji za zvrácené.
Za ještě zvrácenější považuji to, že mocichtivým vůbec nezáleží na tom s kým, jak a kam směřují budoucnost této země, která tak dostává čím dál jasnější obrysy chudoby, zmaru, ostnatého drátu a komunistických popravišť.
A tak se Policie České republiky - která by pokud by se jednalo o skutečnou Policii, nikoliv o odkladiště husákovských pendrekobijců měla masové vrahy ať rudé, nebo hnědé pozatýkat - stává nástrojem strachu, protože shledává v protestech proti existenci komunistů v krajských vládách zločin.
A to ten komunisty nejoblíbenější a aplikovatelný vlastně na všechno, zločin výtržnictví.
Nepřekvapuje mne, že jak prezident republiky, ministerský předseda, nebo ministr vnitra, či spravedlnosti utrpěli ztrátu řeči a drží bobříka mlčení.
Protesty jsou nebezpečné již jen z principu i jim a ze strany nynějších krajských a budoucích celostátních koalicí, jim žádné skutečné nebezpečí nehrozí, protože i tito pánové vzešli ze stejného lůna rodné matky strany a vrány vránám oči nevyklovou.
Zbývá tedy jen vytrvat a ukázat tak, že nebudeme komunistické vrahy tolerovat ve vládách krajských a tím méně ve vládě celostátní.
Druhá možnost je ta že, deset tisíc mrtvých, což je cena za čtyřicet jedna let vlády komunistických teroristů je málo a je třeba zaplatit mnohem víc.
Studenti, jsem s vámi.
Protože se domnívám, že platit by konečně měli oni.
A všichni ti, kdo se s komunistickým zlem spojují, nebo k němu mlčí.
My jsme zaplatili už dost.
Miroslav Václavek
Šumperk
