Jděte s tou vaší Čechií konečně už někam...

A tak nám začaly opět hry olympijské, kdy národy dmou se hrdostí nad svými gladiátory a pějí se hymny v obývácích i po hospodách.

Musím se přiznat, že ač sport miluji, sledováním bedny čas, který mi byl vyměřen marnit nehodlám a tudíž mne ani tento relikt antického Řecka a Říma příliš nezajímá.

Jediné, co v televizi v takovém případě sleduji je hokej se skřety, tedy s Rusy, ale to již není sport, nýbrž pokračování války jinými prostředky, řečeno bonmotem s von Clausewitzem.

Ale protože jsem člověk bystrý a vnímavý, neuniklo mi, že v čele průvodu olympijského s naší vlajkou, nese jakási třepetalka ceduli s nápisem CECHIA.

Tedy napadlo mne, že snad pražští řezníci, zelináři, putykáři a taxikáři se holením vepřů zmohli natolik, že vypravili vlastní reprezentaci řemeslných cechů, ale přece ani kdyby německým túristi kapsy durch und durch zobraceli a za nohy s nimi třepali, tolik lóve z nich nevypadne.

Ještě na tak strýčka Jedličku, který si u taxikářů vychrochtal na meďoura by to vyšlo, ale na olympiádu?

Ale když se z tělevízoru začaly linout výkřiky jako Čékija a Čéchije došlo mi, že by snad mohli hovořit o nás a v ten okamžik mi to secvaklo. Že jde o výpravu vypravenou Fridericem Emanuelem Tirschem, vulgo Miroslavem Tyršem, zakladatelem tělocvičné jednoty Falke v devatenáctém století, která se dle starých pověstí pražských ztratila někde mezi Řípem a Blaníkem, kde údajně zmizela v podzemí.

Nu a podzemním tunelem po sto padesáti letech vyšla v Miláně a Cortina d´Ampezzo, aby vlastně neopustila naše mocnářství, neboť jsme pořád ve starém dobrém Rakousku.

A tak prosím vás, vyřiďte těm mladým sympatickým lidem ve velice hezkém oblečení, správně vlastenecky vyvedeném v našich říšských barvách, že název Čechie se hodí leda tak pro motocykl, nebo pro Alšovy ilustrace Jiráskovských pomateností a že je stejně příšerný, jako například Čechoslovensko.

Protože naše země se jmenuje Česká republika, anglicky Czech Republic a italsky Repubblica Ceca a kolotočářské a jiné polosvětské cechy jí název opravdu nedávají.

Jakožto ani ta země mlékem, strdím a Bábišem oplývající jí název nedává, neboť je složena ze čtyř spolkových zemí a to z Čech, Moravy, Slezska a Sudet, spojený ve státní svazek zmíněný výše a proto ten dovětek republika.

Nejsme totiž ani etnicky, ani nábožensky, ani kulturně, ani historicky homogenní zemí, nýbrž zemí pestrou, rozmanitou, svébytnou a tudíž i krásnou a tedy jděte s Čechií, jakožto i s veškerým nacionalistickým a fašistickým haraburdím devatenáctého a dvacátého století konečně do háje.

Já jsem občan České republiky, věrný její liberálně demokratické ústavě, ukotvené ve vlasti našich vlastí, tedy v EU a v NATO, nikoliv jakýsi poloruský Čechian...

Miroslav Václavek

Mährisch Schönberg