Jak jsme odmítli sochu Svobody

Socha Svobody je dar lidu Francie národu Americkému. Už od roku 1886 vítá příchozí na malém ostrůvku v New Yorku. Miliony zubožených, hladových, ponížených a nesvobodných celého světa spatřili jako první věc právě sochu Svobody při svém příjezdu do USA. Je to krásný a hluboký symbol z jehož ideálu vyrostly a stojí USA, a u jehož nohou leží rozťatý řetěz tyranie.

Jane Palachu, jak moc je strasi tvuj plamen. Je to vyjádření sympatií Francie k Americké revoluci svobody, kterou Francie podpořila i vojensky. Proto byl a je tento symbol hluboce nenáviděn ideologiemi jejímž hlavním smyslem je lidi utlačovat a masově je zabíjet. Dokážete si představit, že by tento dar USA odmítly? Já rovněž ne. Že by Američané Francouzům řekli - jen si ji nechte doma, my ji nechceme. Jděte si s hodnotami a ideály, které představuje někam k francouzskému šípku. Příšerná představa. Dary od srdce se neodmítají. Zvláště když symbolizují ty nejcennější hodnoty. Právě proto vláda České republiky odmítla dar Francie, který měl být předán při již uplynulé návštěvě Francouzského prezidenta Sarkozyho v Praze. Francie nám totiž chtěla darovat sochu Jana Palacha. Odmítli jsme ji prostřednictvím naší vlády a premiéra se slovy, že když byla ve Francii zhotovena měla by tam i zůstat. Neuvěřitelná hanba, která mne fackuje i za odpovědné křupany jejichž rozhled a ideje končí u první hromady záhumenkového hnoje na svém malém dvorečku, čutané, vnitrostranických půtek o žlab a svých parlamentních, rodinně sexuálních, ekonomických umolousaných zájmů. A i jindy roboticky vyhlížející Paroubek vrhající plameny permanentní negace všeho vládního mlčí jako jelimánek. Je to jediná věc na níž se shodnou všechny strany a straničky. Prostě na nás nechoďte páni Francouzi s Janem Palachem. Představuje nebezpečí. Lidi by se mohli začít ptát. Šťourat. Mohli by chtít něco z ideálu pro, který zemřel. Dokonce by se v den jeho smrti musel přestat držet všeobecný bobřík mlčení z oficiálního břehu. A pak. Ó hrůzo. Třeba by lidem něco došlo. Jak vzácná jednota všech vlád co byly a budou. Svá koryta si rozvracet nedáme. Copak se dá svoboda žrát? Co s ní? Nedá se do ní ani kopnout jako do balónu. Nedá se prodat. Nedá se ukrást. Ulijte pro nás Frantíci sochu Krejčíře. Ten tenhle stát symbolizuje a vystihuje nejlépe.

Pan ministr zahraničí se nechal slyšet, že odmítnutím sochy Jana Palacha, která měla symbolizovat pevné partnerství Francie se zemí za bývalou železnou oponou a vítězství demokracie v naší zemi „jsme nezpůsobili žádné faux pas, francouzská strana to vzala." 

Na to se dá pouze oněměle zírat. Slova došly. Pocity jsou nezveřejnitelné.   

Lidové moudro praví: Darovanému koni i ze zadku voní. Jen to nesmí být závan svobody. Jsme přece doma. Jsme tam kde domov můj. Uvnitř. Ano tam.