Jak jsem potkal Alpy, Němce a muslimy, část první, Rakousko

Je vrcholné léto a to je těžké udržet mne doma. Což o to, obzory mne lákají i v jiné roční období, ale léto, to je prostě svobodné.

A tak jsem jednoho krásného červencového dne sbalil své saky i paky, vzal jsem si s sebou troje trencle, troje trička, dvoje ponožky, dva mobily, dvě power banky, jednu peněženku, dvě duše a ještě pár ptákovin a vyrazil jsem.

A pak mne vyflustly rakouské dráhy v Salzburgu a zadíval jsem se k Alpám. Protože mne čekalo čtyři sta kilásků skrze ně, až k moři. Alpe Adria se to jmenuje, nejkrásnější evropská cyklostezka, klikatící se po horách i tunely než se dotkne moře v italském Grado.

Četl jsem o ní tolik, že jsem na ni prostě musel vyrazit! A tak, po přešlófování v Salzburgu, kde jsem kolo přivázal přes noc ke stromu pod ubytkem a nikdo mi ho nešlohl, jsem nasedl a vyjel.

Salzburg je krásné město a Mozartovy koule jsou tam na každém rohu. A taky nějaká putyka a památka a krásná hlavní třída s dirndly. Ale nejsme tady kvůli muzicírování ani koženým kalhotům, protože nás čeká první osmdesátečka.

Neboť si těch čtyři sta kilásků musíme rozdělit na pětkrát. A jen co se vyjede z města, tak na poutníka na kole poprvé Alpy vycení zuby. Jsou to ostré špičáky, které když se do vás zahryznou tak už vás nepustí. A budete se tam vracet.

A tak se dá zhlížet v první hladině rakouských řek, jestli jsem si umyl ráno řádně hubu a nedělám ostudu své vlasti. I když ale, na mysl se dere kacířská myšlenka toho, že vlastně pořád ve své vlasti jsem a budu, kdybychom si ji v roce 1918 nezbourali. Protože Furlansko-Julské Benátsko, kam mířím, jí bylo součástí.

No jo, měli jsme Karpaty, Tatry, Fatry, Matry i Alpy i moře a teď je to prý zahraničí. Ale pozdě bycha honit, ten je nepolapitelnej a co jsme si navařili, to si i jíme.

Tedy přejedeme první most a že jich ještě bude a člověka opouští, co by kdyby myšlenky a začíná se opravdu kochat, protože Rakousko je tak krásné.

Projíždí se prvními vesničkami i městečky, které jsou upravené a čisté tak, že si jídlo můžete dát na zem a začít jíst. A to přesto, že rakouské vesnice jsou plné chlévů soukromě hospodařících zemědělců.

Inu, jiný kraj, jiný mrav, nebo nemrav, jak chcete.

A Alpy začínají růst, jako houby po dešti, protože je pod mrakem a občas spadne nějaká kapka, což je skvělé, protože si horka užijete tam dole v Itálii, až až...

Ale teď se jede fajn a nedá se nezastavit v kavárně a nedat si kávu a zákusek. Nejlépe meruňkový, protože je sezóna meruněk a v Rakousku jsou nejlepší na světě a jsou všudypřítomné. Od buchet, až po zmrzku.

Tedy překonáváme první sedlo s ohromujícím výhledem na alpské štíty nad hlavou, utopené nahoře v mlze, horský kostelík, kde se modlí k Panence Marii, aby nechcípla kráva, případně jen ta sousedova a je vidět stužka cesty tam dole.

Dokonalé místo k rozjímání o tom, jak je člověk malinkej, škoda jen, že tak málo lidí jezdí tuhle trasu. A vlastní silou, ne na elektrice. Protože na elektrice tahle pouť neplatí.

Nemám nic proti elektrokolům, ale myslím si, že na něj mají nárok lidi až po osmdesátce. A do té doby mají hezky makat a dosahovat osvícení chcípáním v kopcích :-)

Tak tedy dosť bolo pokukování po západu a je čas se trochu svézt, protože dnes toho je bratru za sedmdesát devět. Čas je celkem dobrej, není třeba se honit a tak cyklista kroutí hlavou jako holub na báni, ale bát se nemusí, protože je na bezpečí cyklostezky. A těmi je Rakousko protkáno opravdu bohatě.

Nu což, navigačka ukazuje kamsi nahoru, neb tam má Mirek ubytko, v Altenhof a ještě neví, že ho čeká první 25 až 28% stoupání. Ale za chvilku mu to dochází a kolo se staví na zadní a je to makačka. Ale jak se říká Per aspera ad astra a dojíždí k malému apartmánku v rodinném domku, kde ho vítají sympatičtí manželé a sdělují mu, že je všechno zavřeno, což Mirkovi, který vyhládl jako vlk není moc příjemné. Holt je neděle a v některých zemích není s náboženstvím žádná p°del :-)

A tak Mirek ze špajzky vytáhne a sežere mega sáček chipsů s příchutí pikant, čímž si alespoň trochu zalepí střeva, dorazí se arašídy, které jsou zdrojem bílkovin, nalhává si a mlaskne jedno bahno z ledničky a je po něm.

Tak ho necháme spát a až se probudí, řekne nám, jak to bylo dál, tak pšššt, ať si odpočine.

A tady je první díl filmu... :-)

Miroslav Václavek

Mährisch Schönberg