Jak jsem potkal Alpy, Němce a muslimy, část druhá, do Itálie

Je vrcholné léto a to je těžké udržet mne doma. Což o to, obzory mne lákají i v jiné roční období, ale léto, to je prostě svobodné.

A tak jsem se vzbudil v Altenhof, kde jsem paní majitelce ubytka chtěl uhradit snězené a vypité dle ceníku, což ale se sprásknutím rukou a milým úsměvem odmítla a tak mne velmi potěšila.

Ne snad, že by to bylo drahé, ale že je na světě ještě pořád spousta hodných a fajn lidí, kteří by snad hodlali bližního svého sedřít z kůže. A v Rakousku, jak jsem seznal je jich opravdu spousta.

Ale sjel jsem tedy nebo spíše spadl zpět dolů do údolí na trasu, z které se vzápětí vyklubal sadista, neboť se zjevilo stoupání stejně strašlivé jako včera a ještě o mnoho delší k tomu.

V takový okamžik nezbývá než se oprostit od těla, které je zmučeno dřinou a vedrem a počít meditovat. Tedy zaměstnal jsem svou opičí mysl a ecce, stojím před chřtánem draka, který je evidentně velmi hladový, protože požírá jedno auto za druhým.

Nu vot, jsem tady stejně jenom na návštěvě, vrhl jsem se šipkou dovnitř a cyklostezka mne počala unášet s proudem i proti. Neboť provoz tam byl hustý a ani to, že cyklostezka byla od něj oddělena nepomáhalo proti řevu náklaďáků a tlakovým vlnám, které vyvolávaly.

Ale asi mám ještě málo vrúbkou v pekelné knize hříchů a tam mne tunel po chvíli zase vyplivl z pekla ven a protože u vchodu do pekla byla restaurace, zlákali mne čerti na vafle.

„Hele, co von to má tričku“ ozvalo se od vedlejšího stolu a tak jsem jim to přečetl nahlas: „Jsem cyklista vole,“ a dosud spořádanou rakouskou restaurací se rozléhal český smích, protože Rakousko je Čechy přímo nadité. A tak tam nemůžete nosit například ponožky, na kterých je napsáno, Jsem cyklozmrd :-)

Tedy osvěžil jsem se nad vaflí s ovocem a šlehačkou a zase jsem do toho šlápl, protože toho je dnes ještě lán cesty. Vylítnout nahoru na Bad Gastein, tam skočit dna zug a pak pod Alpami tunelem do Mallnitz.

Většinou se to jezdí z Obervellach autovlakem, ale to je na moc dlouhé lokte a tak se rozhoduji, že si koupím lupen z apky ÖBB, podle toho v kolik tam dolezu.

A tak se kochám krásami Rakouska, které ubíhá podél mě a je toho tolik, že to točím na svou kameru, která je na řídítkách, abyste z toho taky něco, mešúrs, měli.

Ve Sparu se zastavím pro housku, leberkäse a chlazenou Coca Colu, protože ta je požehnáním v tom pekle venku a jen co to spucuju valím dál. Všechna městečka a vesnice, kterými projíždím jsou překrásné a ve spojení s okolní přírodou jde o kýč. Ale takový, že bych tam z fleku bydlel.

A najednou, cesta poskočí jako kůň, kterého kousl ovád a pak dočista zjankovatí a snaží se mně shodit ze sedla, stoupá si na zadní a já se vší silou držím řídítek a rajtuji na pedálech jako kravský honák, tedy cowboy a jedu tohle rodeo s převýšením a gravitací ze všech sil.

Nevím, jestli jste na Bad Gasteinský nádr někdy šli nebo jeli, ale ten je hezky vysoko a vyšplhat se tam, je sportovní výkon sám o sobě. A čím výš, tím horší to stoupání je a je to fakt nekonečné, když vtom, je tady rovinka a onen známý vodopád orámovaný firhaňkami muškátů a oplácanými Syřany, kteří se tam fotí.

Tedy si, achkum, také vybojuji svůj záběr a jedu dál. Ještě jedno stoupáníčko a šup, je tady nádr, vytahuji tedy mobil, rozklikávám apku, vyhledám první vláček, přihodím kolo a jede mi to za hoďku.

Což vítám, protože naproti je skvělá echt rakouská hospoda, kde mne sám Šejtán láká na wiener schnitzel, ale bacha, neboť jak je psáno na webu austria info: „Pokud je na jídelním lístku uveden pod názvem Wiener Schnitzel, znamená to telecí řízek, který je smažený na přepuštěném másle.

Před obalováním se maso pečlivě naklepe, ochutí a navlhčí, poté se namáčí v mouce, vejci a nakonec ve strouhance. Strouhanka se přitlačí jen jemně, aby byl řízek vypadal nadýchaný. Pak lze už jen nadšeně zvolat „Tak tohle je ten pravý vídeňský řízek!“

Tedy jsem to zvolal a byl fakt boží, omlouvám se, že tě nadarmo beru do huby Pane, ale byl a taky i s brusinkami a zalil jsem ho ještě jednou Colou a jdu si stoupnout na perón, za chvilku mi to jede.

A jak to bylo dál, na to si holenkové ještě musíte počkat. Protože ten oběd si říká o zasloužené trávení!

Miroslav Václavek

Mährisch Schönberg