Islamismus na Olympiádě - ostuda mezinárodního sportu

"Olympijská myšlenka – posvátný mír (ekecheiría), slavnostní obřady při zahájení antických olympijských her ožívají v nové formě při dnešních OH obohacený o požadavek rovnoprávnosti všech sportovců bez rasové, 

 politické a náboženské diskriminace, o požadavek demokracie a internacionalismu."

Tolik nám říká o olympijské myšlence Wikipedie. Dále se tam o sportovcích startujících na Olympiádě říká, že každý z nich skládá slib, že:  "Jménem všech závodníků slibuji, že vystoupíme na olympijských hrách jako čestní soupeři, poslušni pravidel, která je řídí, za sport bez dopingu a drog, v rytířském duchu pro slávu sportu a čest našich družstev."

Nu a pak se to rozeběhne, někteří závodníci jsou ještě před zahájením mimo hru díky tomu, že je nakazí lékař výpravy, některým se jen nedaří, jako včera našemu cyklokrosaři Ondřeji Cinkovi, když měl defekt a ti další pak již jen podlehnou v souboji s jinými. 

A ti druzí zvítězí a dostává se jim poct, ovací a medailí. Inu, zajisté, je to také cirkus mediální a rovněž se v tom točí velké peníze, ale pořád to sport je. A tak se na takovou velkou událost sportovci tvrdě a dlouho připravují, aby svou zemi co možná nejlépe reprezentovali a pokud možno stáli na bedně, jak se říká stupňům vítězství. 

A teď si představte, že jste takovým závodníkem, který se jen třese na své soupeře, aby jim to nandal, když tu, úplně z ničeho nic, odstoupíte ještě před zápasem, sbalíte si své saky paky a odletíte domů.

Tak jako súdánský judista Mohamed Abdalrasool, který se nedostavil k zápasu s izraelským judistou Toharem Butbulem. A nejen on, ale i Alžířan Fethi Nourine byl z olympiády poslán domů, protože měl také zápasit s tímto izraelským sportovcem a on to odmítl.

 "Hodně jsme pracovali na tom, abychom se dostali na olympiádu, ale palestinská věc je větší než tohle všechno," řekl Nourine, přičemž trenér alžírského judisty Amar Benikhlef prohlásil, že: "S remízou jsme neměli štěstí. Máme izraelského soupeře a proto jsme se museli stáhnout. Rozhodli jsme se správně."

Jestli hlavním důvodem byl strach, že bude poražen Izraelcem, nebo šlo pouze o projev islamistického fašismu, rasismu, náboženské či jiné nenávisti těžko říci, osobně se domnívám, že jde o trochu od všeho, ale být svědky něčeho takového na Olympiádě znamená vrátit se v čase, kdy totéž praktikovali nacisté. 

Stejně jako demagogii o "palestinské věci," kterou se nejapně snaží svůj rasismus a nenávist maskovat. Protože pokud by "Palestinci" chtěli mír a svoji zemi, mohou ji mít do druhého dne. Jenže on nechtějí, protože chtějí jediné - a tím je zničení Izraele.  

O olympijském vítězi ve střelbě Džavádu Forúghím z Íránu, který je příslušníkem tamních Revolučních gard, tedy teroristické a zločinecké organizaci ani nemluvě. Protože to je totéž, jako by medaili vyhrál nějaký esesák.

Nechápu, že je možné, že se někdo takový vůbec může pohybovat ve sportovním prostředí a že není vyloučen z jakýchkoliv mezinárodních sportovních aktivit, protože jeho chování či příslušnost ke zločinecké organizaci nemá se sportem a jeho myšlenkou společného vůbec nic. 

Neboť usiluje-li někdo o nastolení islamistické tyranie, náboženského fašismu, rasismu, rasové segregace, vyhlazení židovského národa a otrokářství a propaguje ji pomocí toho, že odmítá soupeřit s dle něj "podřadnou rasou," nemá v našem civilizovaném světě co pohledávat. 

Protože, dovedete si představit, že by běloch odmítl soupeřit s černochem? 

Nebo katolík s protestantem?

Nebo Němec s Izraelcem?

Já tedy ne.

Proto jediné, co mohu takovému ubožákovi, kdo toho schopen je vzkázat je to, že jím hluboce pohrdám. 

Stejně jako s těmi, kdož se s ním ztotožňují a jeho čin obhajují. 

Ve jménu Alláha milosrdného a slitovného.

Miroslav Václavek 

Šumperk