Hero

Kubánská krize byla v plném proudu. Svět stál na pokraji nukleárního Armagedonu. Stejně jako tam stojí dnes když jde o jaderný Írán. Chruščov přesvědčený o tom, že Kennedy je příliš mladý na to aby byl tvrdým spoluhráčem ve hře o osud světa si udělal z Castrovy Kuby odpalovací základnu Sovětských jaderných zbraní. Pár kilometrů od pobřeží USA. Tajně. S úmyslem v pravý okamžik vyhladit Americkou populaci a poté zahájit útok na bezbrannou západní Evropu a přerušit tak západní levicové intelektuály v jejich rozjímání a poté jim ukázat v Sibiřském koncentráku co je to ta práce o níž s oblibou tak rádi žvaní.

Oleg Penkovskij. Zemrel i za tebe ctenari.

Ale Kennedy jakkoliv mladý, tvrdým spoluhráčem byl. I když byl ještě osmnáctého října 1962 ujišťován Sovětským ministrem zahraničí Andrejem Gromykem o tom, že SSSR na Kubě pomáhá pouze s modernizací zemědělství - jak jinak - tuhle pomoc známe na vlastní kůži, ještě jsme se z ní nevzpamatovali. I tropický socialismus si žádá své kolchozy a sovchozy. I tak krásný kvetoucí a bohatý ostrov jakým byla předrevoluční Kuba zhyne, uschne, chcípne a utopí se ve špíně a bídě když na něj vstoupí Sovětský člověk a jeho ideologie. J. F. Kennedy 24.10.1962 vyhlásil námořní blokádu Kuby a po sestřelení letadla U-2 pořizujícího snímky Sovětských jaderných zbraní vyhlásil 27.10.1962 čtyřiceti osmi hodinové ultimátum na stažení těchto zbraní z Kuby. Chruščovovi jakkoli byl navenek silný a sebejistý začalo téci do bot. Ještě tak zákeřně z Kuby vystřelit salvu raket na Americké mateřské školy, nemocnice, města a obyčejné lidi. Ale jít do konfliktu na který je Amerika připravena, nemohl Sovětský hloupý obr na hliněných nohou splácaný ze slámy a družstevního hnoje ani pomyslet. Protože SSSR neměl tisíce jaderných střel ve svých silech jak se chvástal Chruščov. Měl jich pouhou padesátku. Na víc nebylo. Chruščov musel kývnout na Kennedyho podmínky v jeho ultimatu a za běsnění Fidela Castra, který se již těšil na ten ohňostroj nad územím USA začala demontáž jaderných střel a jejich odvoz zpět do říše zla. Proč si Kennedy mohl být tolik jistý v kramflecích a nedat na Sovětské blufování a zastrašování? Protože v SSSR byl Hero. Krycí jméno pro agenta západního světa v GRU (vojenská kontrarozvědka) plukovníka Olega Peňkovského. Ten dodával tyto životně důležité informace z nichž mohl Kennedy vycházet a správně reagovat na Sovětskou jadernou hrozbu. Je to on kdo způsobil, že armáda temnot se musela potupně stáhnout i se svým nukleárním cirkusem z Kuby. Jenom díky němu jsme dnes tady protože Kennedy mohl věřit Chruščovovu ano ke stažení z Kuby. Ta víra byla podložena nikoliv hodnotou slov Andreje Gromyka, ale znalostí o své převaze a síle. Plukovníka Peňkovského odsoudili v monstrprocesu k trestu smrti a udělali z něj děvkaře, ochlastu a blázna. Jak zemřel se neví. Jen se ledacos povídá až to štěbetají i vrabci na střeše. Píše o tom v knize Akvárium další přeběhlý Sovětský agent Viktor Suvorov. Píše o černobílém filmu jenž natočila KGB, a který promítali na odstrašení těm kteří by snad chtěli dezertovat k imperialistickému nepříteli.

"Vidíme ponurou vysokou místnost bez oken. Krematorium! Ukazuje se nám tvář živého člověka, zbrocená potem. Je připoután ocelovým lanem k nosítkům, která stojí přistavena ke zdi tak, aby viděl na pec. Křičí. Strašlivě řve. Čtyři nosiči opatrně spouštějí nosítka na zem a společně je zvedají. Přivázaný muž vynakládá neuvěřitelné úsilí, aby jim v tom zabránil. Tvář má zkřivenou napětím. Žíla na čele mu naběhla k prasknutí. Marně se pokouší kousnout topiče do ruky. Pevně spoutané tělo se svíjí vedeno pudem sebezáchovy. Jeho úmysl je jasný - chce rozhoupat nosítka, aby spadl i s nimi na betonovou podlahu a přivodil si lehkou smrt, či aspoň ztrátu vědomí. Zabral. Lano však bylo pevné. Nosítka začala klouzat k peci. Dvířka se otevřela. Přes celé plátno vidíme prsty toho člověka s hluboko zařízlým provazem. Konečky však má volné a těmi se pokouší zbrzdit pohyb nosítek. Roztažené napjaté prsty pátrají po sebenepatrnější opoře. Dívám se muži do tváře s nadějí, že v ní snad zachytím stopy šílenství. V hezkém mužském obličeji však nic takového nevidím. Ten člověk neztratil rozum. Topiči silně popostrčí nosítka do hloubky pece. Vrata se zavřou a vrčení promítačky utichá. S největší pravděpodobností šlo o plukovníka Peňkovského."

Je to příběh o tom, že přežiješ jen když jsi silný a připravený se bránit. Je to příběh o tom kdo je ten jenž financuje protiradarovou náboženskou sektu vystavěnou na blouznění Marria Rodrigueze Coba zvaného Silo jehož jsou místní „humanisté" představovaní Tamášem následovníky. Vzpomeňme na oběť a cenu jakou zaplatil plukovník Peňkovský za naše životy. Ve jménu života našeho i našich dětí - braňme se. Neobnažujme své břicho směrem k nepříteli v plné zbroji. Lísající se pes bývá zkopán.