Deset tisíc vajíček pro Jiřího Paroubka

Jiří Paroubek začíná čím dál více připomínat Milouše Jakeše roku 1989. Jeho míra nepochopení celé situace panující kolem jeho osoby a osob s nimiž by se chtěl dopustit vládnutí občanům této země, již naplnila rozměry předlistopadových stalinistů, které se zdály být nepřekročitelné a nenaplnitelné.

Najednou Paroubkovi martani nevoni. Ukazka sockomunisticke DEMOGRACYJE pod ochranou remeslnych nasilniku v cernych brylich. Přišel čas kdy opět zvoní hrana těmto politickým dinosaurům vylíhnuvším se v komunistickém pravěku tím, jak vymírá jejich voličská základna šermující hůlkami proti mládeži, a oni sami se stávají muzejními exponáty hodnými vystavení v nějakém zámku hrůzy nebo přímo v mauzoleu. Tak jako dodnes vystavují vycpaného Uljanova/Lenina. Vidět a slyšet Paroubka je jako spatřit opět neznámého Ostravského soudruha v papaše z leskima jak v prosinci 1989 s jistotou toho kdo se právě ocitnul úplně mimo čas a prostor promlouvá k mladým přicházejícím na demonstraci: „Nám i vám jde přece o to samé. Mít se všichni lepší."

Přibývá mladých, kterým se prostě představa vládnutí hulváta s neonacistickými nápady MUDRatha, kandidáta tajné spolupráce s StB Paroubka, marxisty-leninisty Zaorálka, agenta StB Falbra, sadisty z komunistického koncentráku JUDr.Vondrušky, celostátně významné umělkyně Brožové, kolotočáře Kočky, agenta StB Filipa, a Petry Paroubkové naprosto hnusí a mocichtivým darebákům zalknutými lžemi proto rozťukávají vejce o hlavy, protože na Paroubka neplatí argumenty. Na Paroubka platí vajíčka. 

S našimi dětmi se opět probouzíme i my, kteří jsme při tom byli na podzim 1989 a stáli jsme tehdejším Paroubkům, včetně jejich bicích komand tváří v tvář. Svrbí nás ruce při pohledu na tupé ksichty komunistické svoloče, které se s drzostí sobě vlastní už dávno otřepaly a vládnou v krajích. Zvedá se nám společně s našimi dětmi žaludek z toho jak tato dávno profláknutá individua piští své krysí - jistoty - jímž lákají tupé líné masy, které svého času vyrobily ze sociálních dávek a jiných prebend, ven z putyk, náleven a heren. Ven na volební lep. Na nějž jejich voličští zombie usedají jako mouchy na exkrement, lákány jeho neodolatelnou vůní. Přilepit se a zažít tak trochu toho smradu, klidu a teploučka jež z něj jde. Tím bzučí roj oranžových masařek, ono sociálně demokratické předvolební a především povolební hovno obalující. Nastal čas do oné šerednosti konečně šlápnout a za cenu potřísnění si polobotek ji skopnout zpět do kanálu kam patří. A vyprovodit je deseti tisíci vajíčky.

Za každého mrtvého, kterého v této zemi zavraždili Paroubkovi koaliční partneři - komunisté.

Jestli se ale v něčem Paroubek mýlí ještě víc než Jakeš i s celým Ústředním výborem strany, pak je to v tom jak křečovitě přisuzuje vajíčkové atentáty na jeho pseudomajestát ODS. Je to naprostá paralela toho, že KSČ svého času přisuzovala veškeré spontánní společenské hnutí směřující proti její totalitní vládě Svobodné Evropě a ideodiverzním centrálám. Umírající moc dokáže být nebezpečná a zároveň nesmírně komická. Jako Paroubek vytloukající ze svého vaječného fiaska předvolební body. Tím jak moc nechápe, že kdyby s ním a všemi ostatními pyknickými sockomunistickými aparátnickými typy na pódiu stál profesorissimus Klaus zastupující u nás zájmy Vladimíra Putina a SSSR, Aleš Řebíček stamilionový ministr za ODS, „pravicový" Pavel Bém prodavší za miliony svůj dekret na byt s regulovaným nájmem, nebo komunista za ODS Vlastík Tlustý, dostanou své vajíčkové mene tekel, rukou společnou a nerozlučnou.

Hra skončila.

Protože my co jsme si nechávali rozkopávat držky Jakešovým gestapem do toho půjdeme znovu i se svými dětmi.

Snad sis Paroubku do svého deníku včera nezapsal své „Rien."

Protože jestli říkáš: "Ale to je vzpoura!"

Já odpovídám: "Nikoliv, sire. To je revoluce."