Den předtím

Je den před smutným výročím vyvraždění tisíců lidí islámskými náboženskými fanatiky. Myslím, že těch s kým tato tragedie a válečný akt jímž nám islám vyhlásil otevřeně válku otřásl, není málo. Ale obávám se, že nás je méně než těch u kterých tento útok dodnes vyvolává příjemné chvění a úsměv na rtech - takové komentáře a výrazy obličejů byly ke slyšení a k vidění ještě před pádem dvojčat. Prý jim to -Američanům- patří. Do všeho se montují. A mají peníze - to se u nás netoleruje.

Rovněž o tom svědčí průzkumy veřejného mínění i výroky a činy politiků. U lidí jako jsou Dienstbierové, čili stranou dočasně perzekuovaní ale jinak zasloužilí a věrní komunisté, nebo Vondruškové, brutální sadistická individua z komunistických koncentráků z milosti strany dostávající nimbus doktorství „práv" stejně jako dnes „JUDr."Gross, či politicky bezpohlavní a ideově impotentní Klausové tvrdící o době za železnou oponou, že se vlastně nic hrozného nedělo, protože se chodil po práci hrát tenis, mě to vůbec nepřekvapuje. Jsou jen reprezentativním vzorkem naší populace, která beznadějně myšlenkově zahnívá uvrtaná za dveřmi před jejímž prahem je několik desítek let neuklizeno a ve skříních naší „vlasti" je tolik kostlivců, že by z tohoto pochmurného a depresivního státu bylo velmi snadné udělat zámek hrůzy, stačí jen přemalovat na hranicích uvítací billboardy.
Překvapuje mne to u politiků světa výsostně západního. Světa, který stál několik desítek let na pokraji vyhlazení komunistickými armádami a nukleárními zbraněmi. Světa vděčícího za svoji dnešní prosperitu, svobodu a existenci jenom tomu, že nad ním držela ochrannou ruku armáda Spojených států amerických a bůh. Zdá se ale, že ani taková historická zkušenost nevede k tomu aby se lidem otevřely oči. Neustále své chyby opakují namísto toho aby se z nich poučili. Nepohnou jimi ani lidé skákající v objetí do hlubin pod sebou v New Yorku aby takto unikli smrti uhořením za živa, ani stovky mrtvých dětí v Beslanu. Jak by taky člověk mohl něco podobného očekávat když se světem příliš nehnulo sto milionů mrtvých ve jménu učení Karla Marxe (Karel Marx je dle lidového hlasování třetí nejvýznamnější němec v dějinách!) a Vladimíra Uljanova alias Lenina, stejně jako vraždění ve jménu socialismu národního. Je poslední módou hledat v hromadách mrtvol po kapsách účtenky z Konzumu a „dokazovat" jak se prý dobře a radostně žilo a kolik měl člověk „jistot". To, že těmto vývodům masy naslouchají dokazují Evropští voliči neustále svými volebními hlasy. Stačí se podívat například do Saska. A poslední výroky Gerharda Schrödera jimiž kárá Českou republiku a Polsko jejichž současné vlády podporují výstavbu obranných protiraketových základen jen zapadají do mozaiky zbabělosti, zrady křesťanské civilizace a jakési sebevraždy západního světa jíž jsme svědky, sami ji páchajíce. Vždycky by člověk měl mít husí kůži když se Německo a Rusko začne spojovat. Dle Schrödera je totiž povinností Německa stavbě takových základen ZABRÁNIT. Kam takové pakty vedou lze vystopovat z výsledků jejich paktu prvního - smlouvě o neútočení, která umožnila rozpoutat II. světovou válku.
Prodej uranu Sovětskému Rusku ze strany Austrálie je jen dalším z mnoha hřebíků do rakve, kterou si svojí lhostejností, hloupostí a životní filozofií po nás potopa, sami stloukáme. Až hlupáci vydají poslední klíče od bran našeho světa na růžovém polštáři s nápisem love, uvidí mnozí skutečnou tvář islámokomunismu. Ale to bude hodně pozdě na to něco dělat. Stavby minaretů na místech původně určených ke stavbě základen se zúčastní i pan Tamáš spolu se svými nohsledy - ale už ve vězeňském munduru a bude poslouchat povely ze svého oblíbeného megafonu s nápisem fuck the capitalism. A my s ním.