Černobyl Fukušima Temelín

„Zatroubil třetí anděl, a zřítila se z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň, padla na třetinu řek a na prameny vod. Jméno té hvězdy je Pelyněk (rusky Černobyl). Třetina vod se změnila v pelyněk a množství lidí umřelo z těch vod, protože byly otráveny.“ Ze Zjevení Janova nazývaného Apokalypsa.

Dítě Černobylu

Když se v pondělí 29. dubna 1986 v devět hodin ráno rozezněly výstrahy zabezpečovacího zařízení švédské jaderné elektrárny Forsmark, které naměřily mimořádně vysoký stupeň radiace, stála obsluha této elektrárny před zdánlivě nerozluštitelnou otázkou. Odkud se ona více než čtrnáctkrát větší než povolená hranice radiace vzala, když elektrárna a všechna její zařízení jsou v naprostém pořádku?

Protože podobná hlášení začala přicházet i z jiných míst Švédska začalo být zřejmé, že na vině je atmosférické proudění ze SSSR, které s sebou ono zamoření přináší. Byly tři dny od katastrofy v sovětské jaderné elektrárně Černobyl a svět dosud nic nevěděl. Neboť sovětský komunistický režim hodlal onu katastrofu jako obvykle utajit.

Na základě těchto zpráv začala být bombardována dotazy dosud mlčením obestřená říše rozpadajícího se komunismu, jejíž součástí jsme byli i my a po dvanácti hodinách se oficiální švédská místa dočkala kratičkého vyjádření o havárii prostřednictvím sovětské televize.

Jak se později dozvěděl svět, vinou primitivní technologické úrovně a ideologicky motivovaného experimentu k výročí prvního máje se v Černobylu naplnilo biblické proroctví do posledního písmene, když byly explozí uvolněny tuny vysoce radioaktivního materiálu do ovzduší.

Jako první byli na místo vysláni hasiči, kteří bez jakýchkoliv ochranných prostředků a vědomostí s čím mají tu čest hasili požár vodou, přičemž následná reakce vodíku a kyslíku, způsobovala další exploze a zhoršování už tak katastrofální situace.

Po příchodu příslušníků Sovětské armády, kteří byli dle tamního přístupu k hodnotě lidského života nasazeni z chodu a bez jakékoliv byť jen malé ochrany a beze zmínky o tam jakému nebezpečí jsou vystaveni, byly na zničený reaktor do nějž holýma rukama příslušníci armády navezli jeho nejvíce kontaminované části vyvržené explozí, navršeny pytle s pískem.

Ale ohněm poškozená střecha nevydržela a tak i tyto lidské oběti byly marné. Po zřícení střechy byly vysokými dávkami radiace ozářeny další tisíce lidí zahnaných na tamní nukleární jatka a teprve po vystavění betonového sarkofágu kolem místa katastrofy, bylo zamezeno jejím dalším únikům.

Následky této apokalypsy jsou děsivé.

Jelikož smrtelná dávka radiace je 500 rentgenů po dobu více než pět hodin a její úroveň se na některých místech Černobylské jaderné elektrárny nacházela na hodnotě až 20 000 rentgenů za hodinu, tak vedoucí směny Akimov, společně s většinou svých lidí zemřel za tři dny. Kolik bylo těch bezejmenných v uniformách, můžeme jen odhadovat.

Tato čísla nebyla dosud zveřejněna. Pokud jde o dlouhodobé dopady ty nejsou o nic menší, než ty bezprostředně vzniklé po nehodě. Zamoření Skandinávie bylo natolik vysoké, že musel být vydán zákaz volné pastvy dobytka a rybolovu. Podle velmi opatrných odhadů, které jsou samými autory studie - Чернобыль: последствия катастрофы для человека и природы, Издательство Наука, СПб, 2007 - podhodnoceny vyplynulo, že do roku 2004 zemřelo na následky Černobylské katastrofy více než 985 000 lidí. Na vině jsou nádorová onemocnění a poruchy metabolismu.

Stejně jako v SSSR, Černobylskou katastrofu odbývala i místní masová média kontrolovaná vládnoucími komunisty strohými sděleními o tom, že je vše v pořádku a že všechna sdělení zachycená snad ze západních sdělovacích prostředků jsou pouhou protisovětskou hysterií a propagandou. A tak 220 000 tisíc Pražanů prvního května 1986 freneticky provolávalo slávu Komunistické straně, přičemž se na hlavy salutujících pionýrů snášel radioaktivní spad.

Vlastně se tato sdělení založená na lžích příliš neliší od těch dnešních, v nichž jsou čtenáři ujišťováni naprostou bezpečností a oponenti jaderné energie označováni za pitomce. Protože ve hře jsou stovky miliard korun pro atomovobetonovou lobby hodlající přistavovat Temelínské bloky. 

Rudé Právo 30.4.1986

Rudé Právo 1.5.1986

Rudé Právo 4.5.1986

Rudé Právo 5.5.1986

Rudé Právo 6.5.1986

Jako malé připomenutí a varování před cestou lidské civilizace k úplnému naplnění Zjevení Svatého Jana mi nezbývá, než na závěr připomenout jedno malé prohlášení japonského premiéra Fukudy staré pět let, v němž pravil, že "přišel čas světové nukleární renesance. Je to zároveň důkaz, že strategie prosazovat nukleární energii je správná. Jaderný průmysl poroste a bude prosperovat, díky té nejlepší vědecké technologii. Myslím, že Japonsko významně přispěje k šíření mírového využití nukleární energie nejen v Asii, ale i v celém světě."

Myslím, že dnes po havárii ve Fukušimě, by si raději za podobná slova ukousl jazyk.

Kam příště spadne hvězda jménem Pelyněk?

Mochovce?

Temelín?

Miroslav Václavek

Šumperk