Černí, žlutí, taky bílí, proti rasismu spojme síly

Autor článku si na jeho úvod dovoluje podotknout, že je rodilý Sudeťan a Evropan, přičemž se k oběma národnostem přihlásil v posledním sčítání lidu, neboť pro kontext s obsahem článku, považuje za důležité aby bylo zřejmé, že je národnostně nestranný. 

Dva bílí opilci ukradli popelníky. Jaký byl jejich osud nevím, ale popelníky byly za chvíli zpět...

Bylo nebylo, je jedno město obklopené Jeseníky, které prošlo kataklyzmaty doby nepříliš dávné a jako její pozůstatek, zde obyvatelstvo tvoří pestrá národnostní směsice, tvořící multikulturní a multietnické prostředí.

Sudetští Češi, Sudetští Slováci, Sudetští Němci, Sudetští Romové, Sudetští Řekové, Sudetští Rusíni, Sudetští Volyňáci, Sudetští Rumuni a mnohé jiné další národy a národnosti, které po válce osídlily území, z něhož byly vyhnány miliony jeho původních německy hovořících obyvatel.

Pomiňme veškeré důvody, které k tomu vedly a spokojme se pro nyní s tímto pouhým konstatováním, neboť tvoří skelet příběhu, při jehož četbě tuhnouti bude krev žilám nacionalistům i rasistům všeho druhu, všech barev kůže, ideologií i všech vyznání, které by snad k takovému počínání vedly.

Šumperk o němž je řeč, rovněž obývá i další národnost, kterou ovšem neopatřuji přídomkem sudetští, neboť se jedná o Vietnamce. Tito se i když zde žijí po desítky let nijak neasimilovali a tvoří svébytný ostrůvek tvrdošíjně vzdorující okolní kultuře a i když děti, které se zde narodily jsou Vietnamci spíše pokud o slupku jde, jako celek lze o nich hovořit jako o uzavřené komunitě, kam nikdo jiný nemá přístup a která si své záležitosti řeší po svém. A dobře, jak se za chvíli dozvíte. 

Většinou se věnují obchodu s oblečením, provozují jídelny a restaurace a občas přikovají i nějakého toho svého krajana do řetězů za účelem jeho otrocké práce na marihuanové plantáži a jediné v čem lze pozorovat počeštění, je jejich stejný přístup k eráru, pokud o daně jde.

Občas se ale stane, že tento sudetský gemütlichkeit, tedy vzájemnou pospolitost, srdečnost a ochotu si pomáhat založenou na popření většiny konvencí užívaných v nížinách vnitrozemí zakalí někdo, kdo tyto mravy nezná.

A zde nyní počíná náš příběh.

Nedaleko centra stojí nikterak velké, kdysi ohavně šedivé, ale dnes krásně barevné a vůbec hezky opravené sídliště, skládající se z několika paneláků. Lidé se zde znají od vidění a ve vietnamské sídlištní čtverce, která vyrostla na místě dřívější opravny televizorů – protože výrobky značky Tesla byly opravdu hodny vtipu TEchnicky SLAbé – jsou si všichni rovni.

Bez rozdílu sociálního, rasového, nebo náboženského původu jsou hbitě obsluhováni kmitajícími Vietnamci a co je důležité, nejsou okrádáni pivem pod míru, což je jinak pravidlem v české hospodě a což příčinou občasného výskytu autora článku na venkovní zahrádce s Kozlem před sebou.

Tam jsem vyslechl tento příběh, který prodávám jak jsem jej nakoupil a jediným ziskem nechť je mi ponaučení, kterého se vám dostane milí čtenáři a jako jeho formu zvolím přepis hlasu vypravěčova, který zaregistroval několik okolo jdoucích Romů nahlížejících dovnitř a pronesl.

„Tihle sem nemůžou chodit. Jednou tady seděli, jsou tomu asi dva roky a rozumíš, pili a začali dělat bordel. Prostě špačky po stole, brambůrky po zemi, začali hulákat, no prostě bordel.

Tak na ně přišel šéf, aby zaplatili a šli pryč, protože otravují ostatní hosty. No tos měl vidět, jako kdybys píchl do vosího hnízda a začali mu nadávat. Ty žlutý debile, ty šikmooký kokote, ty vietnamská žlutá opice a ještě i jinak, však víš jak ne? A že nikam nepůjdou, že nic nebudou platit, že si budou dělat co chtějí.

Šéf neřekl nic rozumíš, jenom šel dovnitř a za chvíli jsi to měl vidět. Přijelo auto a vyskočili z něho tři frajeři. Tak si stoupli ti nejsilnější a největší cigáni, že jim to jako nandají. Jenže, ty vole, tos měl vidět. Ti dostali během pár vteřin takovou po hubě, že za další vteřinu děcka s cigánkama utíkaly tady přes most pryč a pro ty bitkáry si museli ti jejich přijet s autama.

Však když sem potom přišli policajti a ptali se, tak nikdo nic neviděl. A je klid. Odteď sem nesmí. Však jsi viděl jak sem jenom nahlídnou.“

A u Vietnamců je skutečně klid. Rodina, která sem přijela z nějaké slovenské osady byla asimilována během několika vteřin a když jde okolo, tak řečeno s Galuškou, „nahlédajú dovnútra tajak do Božího hrobu.“

I bez médií, demonstrací, českých neonacistů a agresivní lůzy vůbec.

Pokud byste chtěli moji úvahu pojmout jako důkaz o rasismu vietnamském, pak vězte, že Romové slušní dovnitř samozřejmě smí a taky tam chodí.

A pokud o ty bílé jde, které v názvu článku zmiňuji, pak není to tak dlouho, co jsem z povzdálí zahlédl když Vietnamci pacifikovali ožralého otrapu s pletí bílou jako padlý sníh, který byl za slov o tom, že ty šikmooké pošle zpátky do Vietnamu vyveden ven a nebylo mu nic platné, že je o dvě hlavy větší, protože se choval naprosto stejně nepřizpůsobivě, jako ona zmíněná romská rodina.   

Z čehož vyplývá toto ponaučení.

Jestliže jsi rasista, zasloužíš si naražený nos, silniční vyrážku na obličeji i monokl na oku.

A je jedno jestli jsi rasista bílý, žlutý, nebo černý.

A kdo je rasista?

Ten kdo říká Cikáni do plynu, ty Vietnamská opice, nebo ty bílá česká svině.

A rovněž i ten, který neumí rozlišovat mezi lidmi na dobré a špatné.

Protože si vystačí s barvou jejich pleti.

Ale tu, si nikdo z nás před svým příchodem na svět nevybírá.

Soudit podle ní, neznamená být spravedlivý.

Ale přijmout do sebe zlo.

Miroslav Václavek

Šumperk