Běž domů Ivane a vezmi s sebou Paroubka

Dohoda mezi vládou ČSFR a SSSR o odchodu sovětských vojsk z ČSFR Moskva, 26.2. 1990 Vláda ČSFR a vláda SSSR, berouce v úvahu prohlášení československé vlády ze dne 3. prosince 1989 a prohlášení sovětské vlády ze dne 4. prosince 1989, včetně jejich právních aspektů, vedeny snahou o rozvoj tradičního přátelství a spolupráce mezi ČSFR a SSSR při důsledném dodržování zásad mezinárodního práva zakotvených v Chartě OSN, včetně zásad respektování suverenity a nevměšování do vnitřních záležitostí, potvrzujíce se pevné odhodlání všestranně napomáhat upevňování míru, stability a bezpečnosti v Evropě a na celém světě, vyjadřujíce vůli dodržovat závazky vyplývající z Varšavské smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955, Se dohodly na následujícím:

Tak vás tu máme bratri z krve Kainovy, poslove noci, ktera do zad boda dyku, tak vas tu mame bratri, vnuci Stalinovi, vsak ne tak jako vcera, dnes uz bez seriku...

Článek 1

1. Úplný odhod sovětských vojsk z území ČSFR se uskuteční po etapách, přičemž první etapa bude ukončena do 31. května 1990, druhá etapa do 31. prosince 1990 a třetí etapa do 30. června 1991.

2. V první etapě se uskuteční odchod podstatné části sovětských vojsk v souladu se společně vypracovaným harmonogramem.

Článek 2

Vláda ČSFR poskytne sovětské straně při odchodu sovětských vojsk z ČSFR nezbytnou součinnost.

Článek 3

V období do úplného odchodu sovětských vojsk z území ČSFR se na tato vojska bude aplikovat režim fakticky existující v době sjednání této dohody, včetně majetkových, finančních a jiných otázek, s přihlédnutím k případným změnám v podmínkách vzájemného zúčtování a platebního styku.

Článek 4

Strany jmenují zmocněnce pro záležitosti odchodu sovětských vojsk, kteří budou řešit praktické otázky vyplývající z provádění příslušných ustanovení této dohody.

Článek 5

Majetkové a finanční otázky vznikající v souvislosti s odchodem sovětských vojsk budou posuzovat zmocněnci pro záležitosti odchodu sovětských vojsk a budou řešeny dohodami mezi příslušnými ministerstvy ČSFR a SSSR.

Článek 6

Majetkové a finanční otázky související se sovětskými vojsky v ČSFR, které nebudou upraveny do doby jejich úplného odchodu, budou vyřešeny zvláštní dohodou stran, která bude sjednána nejpozději do dvou let ode dne vstupu této dohody v platnost.

Článek 7

Tato dohoda vstupuje v platnost dnem podpisu.

Před dvaceti lety byla v Moskvě podepsána tehdejšími ministry zahraničních věcí Jiřím Dienstbierem (KSČSSD/KGB) a Eduardem Ševarnadzem (KSSS), dohoda o stažení Sovětských vojsk z okupovaného Československa. Pro ty, kteří nebyli ještě na světě a dodnes se o té době ve škole nic nenaučili pár slov na připomněnou i na varovanou.

Sovětští okupanti včetně většiny států světa živořícího pod komunistickou ideologií, k nám vtrhli na úsvitu dvacátého prvního srpna roku 1968. Znamenalo to potoky krve, stovky mrtvých, hromady vystřílených nábojnic, pásy tanků v ulicích drtících všechno co jim stálo v cestě a následnou dvacetiletou naprostou a všeobecnou zkázu a demoralizaci. Brutální a primitivní moc importovaná z Ruska, zamořila tuto zemi jako dýmějový mor. Jestli roky předtím s sebou nesly jakési znamení naděje na změnu, pak léta po okupaci byla zhasnutím světel civilizace. Za pomoci v krvi namočených bodáků se dostaly k moci odporné kurvy dychtící po prebendách, vilách, kontech a absolutní moci. Jako pijavice se přisály na tělo národa i země až z něj vysály veškerou krev i duši. Kreatury z RaJů, sekretariátů strany, vyšetřoven rudého Gestapa – StB. Ti všichni žrali, chlastali, kradli a vládli se vší brutalitou a bezohledností jakou umožňuje jenom komunistická ideologie.

Sovětské okupační hrdlořezy si pozvalo zdravé jádro strany. To stejné, které dnes vládne s oranžovými komunisty – naštěstí prozatím jen v krajích. Ano tato myslivecko normalizační koalice drží pohromadě pouze díky absolventům Vysokých škol vědeckého komunismu z Moskvy a nyní se její krví podlité oči upírají ke Strakově akademii, parlamentu a Pražskému Hradu. Vidět ty hnusné odulé pijavice nasáté krví tohoto národa, jak se s očima zarostlýma v tuku hemží v poslaneckých lavicích je natolik smutný obraz, že si ho snad ani tato země nezaslouží.

Škoda, že když se tvořila smlouva, jež byla sepsaná ještě v komunistickém newspeaku, o odsunu hord rudých Džingischánů zpět do širých stepí, nebyl do smlouvy vsunut ještě jeden článek, který by říkal, že si okupanti s sebou odvezou i veškerý odpad, protože Ivan sice odešel, ale Paroubkové tady zůstali. Odvezte si Ivani všechnu tu špínu co tady po vás zbyla. Všechny ty prolhané tlamy normalizačních všiváků co si otevírají své drzé rudé rypáky a třesou se opět na moc.

Jak by tato země byla krásná. Jak čistá. Sen je to hezký. Ale skutečnost je na zvracení.

Miroslav Václavek

Šumperk - bývalá garnizona sovětských okupantů a vrahů