Bátorovo kuří oko

„Nepromíchaná, nezajímavá, lehce zknedlíkovatělá, nevopálená hmota. A ta hmota je ještě nasáklá pivem. Spíš zemědělec, kterej je hrabivej a vychcanej. Současně je to trochu posera“. Tolik vtipná, ironická a sarkastická diagnóza většinového obyvatele české kotliny od výtvarníka Davida Černého, za kterou ho, jak se vyjádřila jedna spoluvěřící ze spolku D.O.S.T., chtěl „nechat zavřít“ Hradní kandidát na ministerstvo školství Ladislav Bátora.

Nazionalistická úderka ve slušivé černi.

A nejenom, že ho chtěl opravdu kriminalizovat, neboť na něj podal trestní oznámení, ale zároveň po něm požadoval úhradu škody jež vznikla na jeho persóně a to ve výši 125 000 Kč. Neboť dle nacionalisty Bátory, který poté co se řečnicky zeptal do prostoru mlékem a strdím oplývajícího „Jsem já snad knedlík nasáklej pivem?“, byla tehdy narušena vážnost posvátného kmene Čechů a on, byť geneticky spřízněn s Kumány, tak pocítil morální újmu na cti, kterážto bolest se dala zahojit pouze zmíněnou peněžní částkou.

Pochopitelně, že Policie této země onen projev pomatení smyslů tohoto pána odložila ad acta, neboť naposledy se takovými oznámeními, nebo přesněji udáními trestanými až smrtí, zabývaly orgány pod názvy Gestapo, Orpo, Kripo, Veřejná Bezpečnost nebo StB.

Tolik jen na okraj k osobě nikoliv politického turisty, ale politického alpinisty pana Bátory, z něhož se poté co nebyl Hradem protlačen náměstkovat na ministerstvo, začal kruhy blízkými Hradu programově vyrábět mučedník. To jenom abychom věděli s kým máme opravdu bohužel tu čest.

A jelikož byl kroužek nejvěrnějších okolo pana prezidenta na základě této skutečnosti opravdu rozezlen na nejvyšší míru, ráčili se tito kolektivně odít do stylové přehlídkové černi jakoby od Huga Bosse, který do ní oblékl jednotky SS a s posupnými výrazy na tvářích se sešli vyslechnout si projevy na sešlosti, které samo sebe bůhví proč nazvalo Hovory na pravici.

Neboť pro konzumenta takové informace, který se dopouští zločinu přemýšlet, zůstává záhadou kdy se pravicovým stal svazácký kádr Jana Bobošíková, komunistická kandidátka na post prezidenta České republiky.

Pochopitelně, že za Prozřetelnost nemohl chybět ani Institut Svatého Josefa, jehož šéf Michal Semín celou akci moderoval, ani neonacisté, ani přední anticikánští bojůvkáři v publiku, ke kterým ráčil promlouvat až křičet „ten jenž sahá po revolveru, když slyší slovo kultura“. Tedy tajemníček prezidenta České republiky pro věci politické – politruk kanceláře Václava Klause, Láďa Jakl.

Ten, co by kdyby měl tu moc, zrušil UNESCO.

"Musíme se bránit proti teroru jménem politická korektnost. Teď jsme v defenzivě, musíme se nadechnout," zahřmělo od pultíčku kde se nadýmal jak kovářský měch podvůdce Láďa Jakl aby tak do běla rozpaloval témata rasy a víry, právě tepaná árijským kladivem a zušlechťovaná vznešenými myšlenkami pocházejícími z nejvyšších míst. Protože jak je historicky známo, podobné typy zásadně nemyslí.

Aby tak, jakoby do něj vstoupil duch Miroslava Sládka, ráčil lapaje po dechu i nějakém obsahu dospět k definici celé pseudokauzy – bátoriáda a zoufale se tak snažil vymoci na veřejném mínění dojemný obraz Svatého Bátory napínaného na mučidla.

Toho Bátory, který se trestně domáhá politické korektnosti, pokud mu někdo šlápne na jeho nenávistné kuří oko jež se mu vyrazilo po oné okružní túře periferií české politické mapy.

"Smyslem bátoriády je vzkaz: Příště bys mohl jít ty, když si nedáš pozor," rozkřikl se dále v projevu Láďa Jakl aniž by jaksi zmínil, že pan Bátora jen neráčil vejít, což je zásadní rozdíl.

Neboť na vejití pan Bátora nemá nárok, protože strany a hnutí, které zastupuje pokud pomineme jejich extremismus nejsou měřeno jejich volebními výsledky ani midi, ani pidi, ani mikro, ale nano nebo spíše piko.

Co přivádí tyto typy k „hovorům na pravici“ složených z demagogie a lží oslovujících nejnižší lidské pudy jichž jsme svědky od doby Bátorova nevejití je to, že i když je naše demokracie v plenkách, má naštěstí již natolik vyvinutý imunitní systém, aby se podobný mikroskopický virus nacionalisticko klerofašistické sněti nedostal do jejího těla.

Neboť i malá infekce může nakonec zabít celý organismus.

Protože pokud jde o nacionalismus.

Vlastenec by za svoji zemi zemřel.

Nacionalista by pro ni zabil.

Miroslav Václavek

Šumperk