Armagedon

Komunisté pokládají za nedůstojné, aby tajili své názory a úmysly. Prohlašují otevřeně, že jejich cílů lze dosáhnout jen násilným svržením celého dosavadního společenského řádu. Nechť se panující třídy třesou před komunistickou revolucí! Proletáři v ní nemají co ztratit, leda své okovy. Dobýt mohou celý svět. Proletáři všech zemí, spojte se!

"Bez slitování budeme po stovkach pobijet sve nepratele, nikoho nebudeme setrit. At jsou jich tisice, vsichni se utopi ve vlastni krvi." Krasnaja Gazeta, 1. zari 1918.

Úryvek z komunistického manifestu. Od násilného převzetí moci komunisty v Rusku a začátku strašlivé občanské války, kterou započali bolševici hned po uzavření separátního míru s Německem uplynuly tři roky. Z vojínů co nosili maršálskou hůl v ranci s kůrkami chleba a machorkou se stali uvědomělí velitelé. Komandýři vojsk nového světového řádu. Začali doma. Genocidou páchanou na bezbranných rolnících bránících jen svůj skromný majetek čítající doškovou chalupu, bosé nohy a vyhublého koně včetně kupy dětí. Jednou ale soudruh Lenin řekl, že kulak je třídní nepřítel tak je třeba jej vyhubit. A co nestihne Rudá armáda to dodělá hlad. Stačí sebrat všechno obilí a kulak chcípne. Ať zhyne starý podlý svět. A tak se soudruh komandýr Tuchačevskij činil a oháněl se šavlí jako smrťák kosou. Milion za milionem hrobů zanechávala rudá bestie na ruských pláních cestou k hranicím. Dnes nám patří Rusko a zítra celý svět. Pro komunistu je jeho manifest ještě více než korán pro muslima. O učení komunismu se nediskutuje a tím méně přemýšlí. Přemýšlení je škodlivé a buržoazní přežitek. Strana potřebuje masy. Masy ochotné provést a spáchat jakýkoliv zločin. Vraždu, krádež, válku. Stačí jen ukázat směr soudruhu Lenine. Máchnout, kterým směrem vyrazit buržujům podřezat chřtány. A soudruh Lenin mávl. Rudá sarančata jako jedna z ran egyptských dopadla na Polsko.

„Na západě se rozhodují osudy světové revoluce. Přes mrtvolu Polska vede cesta k světovému
požáru. Na Vilno, Minsk, Varšavu. Pochodem vpřed!"

Tak zněl rozkaz generála Tuchačevského dávající do pohybu armádu komunistických zrůd a stvůr k tomu aby dobyla svět. Válka mezi právě vzniklým Polskem a bolševiky lačnícími zabíjet a zničit svobodný svět hořela jako strašný požár. Hordy Leninových nájezdníků již stály před Varšavou a těšily se jak zasadí poslední úder a poté se přelijí do poválečné Evropy zmítající se v chaosu, která se jim poddá bez výstřelu. Už se zdálo, že Polsko bude opět naporcováno Ruskem na jednohubky k oslavné vítězné pijatice. Ale katolické Polsko mělo a má jednu sílu. Sílu větší než je armáda komunismu a nenávist, která ji žene. Je to víra. Polská církev se stala tím jednotícím prvkem, který slábnoucím obráncům dodal novou naději a stmelil celou společnost v boji. 7. července 1920 píší polští kněží papeži a jejich dopis popisuje tehdejší situaci. „Polsko je poslední bariérou v pochodu bolševismu na svět, a když bude ta bariéra zlomena, bolševismus se rozlije jako ničící vlna." A tak vědomi si své odpovědnosti za řád tohoto světa sepsali před bitvou u Varšavy polští biskupové pastorační dopis v němž pojmenovali natolik přesně ono zlo, že i člověk jenž není věřící rozumí té komunistické zběsilosti s jakou církev pronásledovali. „Hle, nepřítel se shromáždil, aby opět vzal Polsku poklad jeho svobody. Je to nepřítel o to nebezpečnější, že spojuje krutost a touhu ničit veškerou civilizaci, a především křesťanství a církev". Ten ku komu se toto sdělení dostalo už věděl, že nesmí zakolísat a s kým má tu čest a za co i zemřít. Nastala bitva u Varšavy. Poslední Polské zálohy tvořené nezkušenými vojáky a studentskými jednotkami měly být dle vojenských pravidel na hlavu a lehce poraženy. Mladý kaplan Ignác Skorupka, který se přihlásil jako dobrovolník do 36. pluku vysokoškolských studentů v boji u Radzymina, několik kilometrů od předměstí Varšavy, zastavil svoji ustupující jednotku a vyzbrojen vírou a křížem ji vedl do protiútoku. Později zajatí komunističtí vojáci vypověděli, že v onu chvíli se s polskými vojáky proti nim řítila i oslepující záře v níž se rýsovaly obrysy ženy v modrých šatech. Kněz Skorupka byl smrtelně zraněn, ale komunistická ofenzíva byla na okamžik zastavena. Ve stejný okamžik se polským zpravodajcům podařilo přerušit rádiové spojení mezi bolševiky a namísto obvyklých rozkazů se z radiostanic linuly pasáže z bible. Polská armáda využila dezorganizace a naprostého překvapení komunistů a zahájila zničující protiútok. Od tohoto okamžiku byla Rudá armáda na ústupu. Dokud ji polští vojáci po mnoha dalších a těžkých bojích nezahnali definitivně zpět do jejího brlohu. Bůh suď co viděli vyděšení bolševici v okamžiku kdy v předvečer svátku nanebevstoupení Panny Marie vedl studentskou jednotku do útoku kněz. Už se to nikdy nedozvíme. Ale co by jsme vědět měli je to, že víra, naděje a odvaha zachraňují svět a někdy je prostý kříž a odhodlání ta největší zbraň. Je to přesně tak jak to později napsal britský velvyslanec v Berlíně Edgar Vincet d´Aberon. „Kdyby se Karlu Martelovi nepodařilo zastavit invazi Saracénů v bitvě u Tours, ve školách v Oxfordu by se dnes učili interpretaci Koránu a studenti by vysvětlovali lidu svatost a pravdivost Muhamedova zjevení. Kdyby Pilsudski a Weygand nedokázali zastavit triumfální pochod Rudé armády u Varšavy, nastal by nejen nezvratný moment v dějinách křesťanství, ale bylo by ohrožena samotná existence západní civilizace. Bitva u Tours zachránila naše předky před jhem Koránu, bitva u Varšavy zachránila střední Evropu a také část západní Evropy před mnohem větším nebezpečím - fanatickou sovětskou tyranií."

Svoboda nepadá z nebe i když někdy i sama nebesa musí pomoci. Nikdy na to nezapomínejme.