Americký hrdina s českou krví v žilách

„Soudruzi přátelé, bratři! Dovolte mi, abych zahájil tiskovou konferenci pořádanou oddělením propagandy PFL Laosu. Na této konferenci budeme diskutovat o nových opatřeních přijatých USA za účelem rozšířit ozbrojenou intervenci v naší zemi a dostat se k hlavnímu tématu, čímž je Americký pilot, který byl sestřelen nad Laosem. Dávám slovo Sisan Sisane, člence Ústředního výboru PFL Laosu. Nemáme v úmyslu, se opakovat v tom co již bylo řečeno. Dnes bych proto ráda stručně a jasně sdělila obecný přehled o situaci. Tak aby se ti, kteří jsou dnes přítomni dozvěděli o situaci, která se vyvinula v Laosu během posledních několika let. Od prvních dnů války, jsme byli svědky rychle se rozvíjející akce. S těmi kdož tu dnes jsou, se již dlouho potkáváme v přední bojové linii Laosu. Mnohokrát jsme byli bombardováni a sdíleli spolu poslední misku rýže v šedých ponurých jeskyních.Téměř všechno co máme k dispozici, pochází zde z oblastí blízko přední linii fronty, ale spousta toho je dopravována desítkami a stovkami kilometrů rozbitých a rozrušených silnic, které jsou cílem bombardování. Jméno sestřeleného pilota je Dehvid Luis Khrdlika. Je to kapitán letectva Spojených států. Přiletěl z americké základny v Tahkli v sousedním Thajsku. Byl vedoucí letky tří proudových stíhacích bombardérů F-105. Po bombardování označeného cíle, zde v provincii Sam-Nea, byl Khrdlicka na zpáteční cestě sestřelen protiletadlovou baterii. Byla to čtvrtá a poslední bojová mise Amerického kapitána. Tak se ze syna českých přistěhovalců, kteří opustili svoji rodnou zemi z touhy po majetku, stal žoldák a válečný zločinec.“

Američan s českou krví, David L. Hrdlicka.

Tolik výňatek z „tiskové konference“ pořádané laoskými komunisty po sestřelení amerického pilota Davida Louise Hrdlicky. Bylo to dne 18. května 1965 kdy se odehrávala jedna z operací amerického letectva, mající za úkol zasáhnout zásobovací trasy Viet Congu probíhající Laosem, neboť ty, které vedly skrze Vietnam k jednotkám komunistů na Jihu byly přeťaty a celému takzvanému „osvobozovacímu hnutí“ nechybělo příliš k úplnému zhroucení.

Když onoho dne po dvacetiminutovém kroužení nad cílem jehož smyslem bylo vizuálně rozeznat cíl kapitán Hrdlicka ukrytý v oblačnosti v osm hodin padesát minut ráno svrhl svůj náklad bomb na probíhající přesun komunistických jednotek, zpozoroval v kokpitu svého stíhacího bombardéru s volacím znakem "Plymouth 41" signalizaci požáru na palubě.

Znamenalo to jediné. Jeho stroj byl zasažen. Kapitán Hrdlicka ještě se svým letounem vystoupal do výše 10 000 stop a chvíli pokračoval směrem ke své základně, ale osud byl neúprosný.

Jeho wingman ještě zahlédl vyšlehnout ostrý jazyk plamene katapultovací sedačky z kokpitu a poté rozkvést padák svého velitele na obloze, aby poté mohl jen bezmocně sledovat, jak kapitán Hrdlicka pomalu klesá vstříc zelenému moři laoské džungle hemžící se po zuby ozbrojenými komunistickými jednotkami.

Po jeho přistání na zemi bylo piloty později hlášeno, že zahlédli jak se jejich velitel zbavil padáku, ale kvůli silné palbě ze země musela jednotka sledující jeho sestřelení odlétnout.

Vzhledem k mimořádně silné protiletadlové obraně a domněnce hraničící s jistotou toho, že byl okamžitě po přistání zajat jednotkami na něž útočil, musela být z důvodu hrozby dalších ztrát ukončena záchranná a pátrací akce prováděná vrtulníky.

Tak se stal Američan s českými kořeny válečným zajatcem jedněch z nejbrutálnějších a nejkrutějších jednotek, ozbrojených jednotek asijského komunismu.

Podle zpráv, které se podařilo získat jak výslechy zajatců, tak přeběhlíků z řad Pathet Lao, byl kapitán Hrdlicka držen v zajetí v jeskynním komplexu Sam Neua, kolébce komunistického hnutí Pathet Lao, nejméně po celý rok 1966 jak to dokládá svědectví fotografií pubikovaných v médiích, jimiž se komunisté chlubili světu se svými lidskými úlovky.

22. července 1966 o zajetí kapitána Hrdlicky referovaly severovietnamské noviny, Quan Nhan Dan a o čtyři dny později, 26. července, bylo zaznamenáno vysílání, ve kterém četl z osobního dopisu údajně určenému laoskému princi a komunistovi Souphanouvangovi. V tomto vysílání, David Hrdlicka vyjádřil touhu vidět svou ženu a děti. Rádio Peking také odvysílalo prohlášení citující Laoské zdroje o tom, že David Hrdlicka je stále jejich zajatcem.

Ani Sovětský svaz a jeho propagandistická mašinérie nezůstala stranou a tak v srpnu 1966 ústřední tiskový orgán komunistické strany Pravda, otiskl fotografii kapitána Hrdlička v jeho letecké kombinéze se skloněnou hlavou a ozbrojenou stráží Pathet Lao v pozadí. Rovněž na dalších fotografiích pořízených v zajetí vypadal nezraněn a ve vcelku dobré kondici.

Proto je s mimořádným podivem, že když se 25. září 1982, delegace složená z válečných zajatců a rodinných příslušníků z Národní ligy rodin setkala v jihovýchodní Asii s laoským plukovníkem Khamla, bylo jim řečeno, že David Hrdlicka zemřel v roce 1968 přirozenou smrtí způsobenou podvýživou, zatímco byl vězněn v jeskyni v Sam Neua.

Po otázce na místo posledního odpočinku jim bylo plukovníkem Khamla sděleno, že byl pohřben poblíž, ale jeho hrob byl zničen americkým bombardováním. Avšak ani po podrobném prozkoumání onoho místa údajného hrobu v dubnu 1992 nebyly jeho ostatky nalezeny.

A tak lze s jistotou konstatovat jen jedno. Jeho smrt.

O tom proč a za jakých okolností zemřel se tedy můžeme jenom domnívat.

Pravděpodobně odmítl pokračovat v účinkování ve hře v níž mu byla nabídnuta svoboda, výměnou za to přečíst další dopis.

David L. Hrdlicka je tak jedním z téměř 600 Američanů, kteří zmizeli beze stopy v Laosu. O mnohých z těchto mužů bylo známo, že žijí a Laos sám přiznával existenci stovek amerických válečných zajatců, ale tito se nikdy nestali předmětem jednání mezi stranami uzavírajících mírové dohody v Paříži, které ukončily válku ve Vietnamu, protože Laos nebyl účastníkem těchto jednání ani uzavřených smluv.

Tak se navždy uzavřela džungle nad jednom z tragických dějství Vietnamské války, která byla definitivně zakončena vpádem komunistických severovietnamských jednotek na Jih, čímž byla tato země uvržena do rozvratu a bídy, v níž se nachází doposud.

Naší povinností je nikdy nezapomenout všech statečných vojáků, kteří se tomuto zlu postavili se zbraní v ruce a za naši svobodu zaplatili i cenu nejvyšší.

Miroslav Václavek

Šumperk