Alláh Nasralláh

Přišel zabít se svými kumpány co nejvíc Izraelců. 22.dubna 1979. Nejdříve zastřelil v autě policejního důstojníka střelbou ze zálohy a poté vnikl do domu Dannyho Chárana. Dalšího policisty. Vzal ho i jeho čtyřletou dceru Einat jako rukojmí. Když viděl, že žádné vyjednávání se nebude konat zastřelil ho před zraky jeho malé dcery.

"Mucednik" Kunta prijima pocty muslimskeho sveta na Libanonskem stadionu. Islamska "kultura" vrazd a smrti. Sieg Heil! Potom bezbrannou Einat vzal, zvedl ji do výše a mrštil s ní o zem a rozdrtil jí hlavu pažbou své zbraně. Mezitím manželka onoho policisty Smadar natolik pevně svírala ve strachu ze svého prozrazení v úkrytu svoji druhou dvouletou dceru Yael, že ji zadusila. Seznamte se. Islám a jedno z jeho dětí Samir Kunta. Jeden z několika před krátkým časem propuštěných Palestinských vrahů. A proto nastaly velké oslavy. Islám umí blahoslavit své mučedníky. Protože Samir Kunta a ostatní teroristé dle islámu, toho nejmírumilovnějšího náboženství na světě jak sami sebe nazývají jsou mučedníci. Nikoliv ona malá Einat a její sestřička Yael. Ale tihle zplozenci pekel a vrazi malých dětí. Jen co jim Izraelští policisté sejmuli želízka nastalo velké objímání a radost v celém islámském světě. Kuntovi se dostalo uniformy, oslavných tirád a oficialit. Jaký to jen je svět a lidé, kteří vítají kreatury květinami a radostí. Kdo jsou ti jež se radují z návratu odporného zločince jenž nelituje toho co spáchal, ale naopak je pyšný a považuje se za hrdinu. Jsou to otroci zla. Teroristické národy jejichž podstatou jsou ukrutnosti a vraždy. Zombie jejichž lidskost nahradila ideologie islámu jehož zlo naplnilo jejich temná srdce nenávistí vůči všemu co ještě islámské není. Když došlo k útoku na USA v září 2001 a umíraly tisíce lidí, muslimové tančili po ulicích opilí radostí v šíleném tangu s kmotřičkou smrtí a záběry na dvojice jež skákaly objímajíce se nebo držíce se za ruce do hlubin před plameny byly důvodem k jejich bezmezné radosti a střelbě do vzduchu. Když zabiješ nevěřícího psa děláš místo muslimovi. Ten je nadřazen všemu a všem. Nevěřící jsou jen obyčejná prasata jímž je třeba rozbíjet hlavy jak to učí Korán. Říkají o nás, že jsme křižáci. Ale již nechtějí vědět kdo byl Karel Martell jenž porazil islám u Tours. Nemluví o Byzanci a Konstantinopoli. Mlčí o reconquistě Španělska jehož část islám okupoval. Nechtějí mluvit o Vídni 1682 kdy nás polská armáda s andělskými křídly krále Jana Sobieského zachránila před kůly na něž jsme měli být naraženi. My jsme ti co po staletí vzdorujeme invazi islámu. Naše životy chtějí Kuntové, Nasralláhové a nukleární Ahmadínežádové. Našim dětem chtějí rozbíjet pažbami hlavy, protože i děti Izraelské jsou naše děti. Nemáme pro ně žádnou cenu než cenu otroků a psů. Za všechno hovoří slova jimiž Palestinci a jiní muslimové vítají návrat vrahů na svobodu. Ať si každý soudný člověk dá odpověď sám. Co je muslim. Kdo je člověk.

„Palestinci blahopřejí Hizballáhu a jeho vůdci a posílají svá nejlepší přání všemu libanonskému lidu a všem Palestincům při příležitosti realizace dohody o propuštění hrdinů, vedených vězeňským vůdcem, Samirem Kuntarem." Ziad abu al-Enain. K tomuto přání se připojil i předseda Palestinské správy a vůdce Fatáhu Mahmúd Abbás.

„Moji drazí bratři a sestry právě osvobozených osob, vy všichni ostatní z rodin mučedníků a zadržovaných, vy všichni, kteří čekáte na své blízké, na vaše milované mučedníky zítra, všichni kteří jste přítomni. Jak je krásné vám blahopřát k tomuto vítězství, protože toto vítězství je vaše vítězství, to je váš úspěch." Nasralláh na Libanonské oficiální celonárodní oslavě. Pochopitelně o obětech těchto zločinců nepadlo ani slovo.

To byli muslimové. Tohle je člověk. Jeden z nás.

„S celým Izraelem objímám a svírám v náručí rodiny Regevovu a Goldwasserovu, které truchlí. Moje hrdlo je suché, moje oči slzí a moje srdce jde za rodinami, které bojovaly bez jediné známky (života vojáků) a neztratily až do nejposlednější chvíle naději. Tento den je dnem odstranění pochyb. Samozřejmě s úctou k osudům Udiho a Eldada, ať je jejich památka požehnána, ale také s úctou k morální a etické síle Izraele. Mocí této síly jsme rozhodli o návratu chlapců, i když za obrovskou cenu propuštění opovrženíhodného vraha. Nikdo jiný nepochopí, co dobře chápe každý Izraelec: starost o osud každého z našich vojáků je klíh, který nás spojuje jako společnost a který nám umožňuje přežít v oblasti, která je obklopena nepřáteli a teroristickými organizacemi. Radosti národa jsou ukazatele jeho hodnotového systému. Běda národu, který slaví ve chvíli, kdy propouští zvíře, které rozbilo lebku dítěte. Moje srdce je tento den s rodinami Goldwasserovou a Regevovou."

Ehud Olmert, předseda izraelské vlády