Afghánistán, výlet pana Broučka do XV. století

Když v únoru 2020 Donald Trump podepsal dohodu mezi USA a teroristickou a zločineckou organizací Tálibán, halasně o tom vykřikoval do médií jakožto o kroku, kterým přivede své chlapce po dlouhých letech domů.

Bylo totiž před volbami a tak se Donald rozhodl, že bude mírotvůrcem, což mu také přidá na hlasech v amerických prezidentských volbách. V této dohodě podepsal, že se americká armáda spolu se spojenci z NATO stáhne do 14 měsíců a také si s Tálibánem náramně notoval, když je jmenoval novou silou, která zabezpečí v Afghánistánu klid.

Nu a přešlo více než 14 měsíců a USA své vojáky stáhly a najednou jsou všichni náramně z toho kroku rozladěni a překvapeni a nejvíc minulý US prezident Trump. V novinách se to hemží články, ve kterých se popisuje úplný konec světa a co já vím, co všechno a přitom jde o proces, který byl stejnou měrou jak nevyhnutelný tak dohodnutý.  

Divit se ale „rychlosti“ s jakou kmenové sdružení nazývané Tálibán v zemi, kterou nazýváme Afghánistán přebírá moc, se může pouze hlupák. Vždyť sám US prezident Trump s touto teroristickou organizací o této skutečnosti sepsal kapitulační dohodu, čímž hodil přes palubu, to čemu se říkalo afghánská vláda, byť se její výkon vládní moci omezoval na vládní čtvrť v Kábulu a jejím jediným zájmem bylo co nejvíce se na západní hlouposti a naivitě napakovat.

Připadá mi to, jakoby západní leadeři byli v zakletí jakéhosi vznešeného rytířského romantismu a při střetu s orientální vychytralostí a lhářstvím jsou hluší a slepí, protože se rozhodli věřit verzi svého světa, kterou si vyprojektovali, spíše než aby se chovali jako reálně uvažující lidé. A tak jim zcela uniká podstata toho, co dělají a ve výsledku jsou těmto lidem leda tak pro smích.  Neboť úplně nejvíce připomínají pana Broučka, který se také řízením jakéhosi osudu ocitl v patnáctém století. Ve kterém také Afghánistán je. Byť se jedná o středověk, ve kterém se užívají mobily.

Afghánistán je totiž přelud, který neexistuje. Ano, je zakreslen na mapě a navenek se také tváří jako stát, ale uvnitř jde o kmenové společenství, pro které hranice neexistují, stejně jako neexistuje nic jako afghánský národ a centrální vláda v hlavním městě.  

Z čehož plyne jediné. A to, že ve skutečnosti nejde o válku s Afghánistánem ale s Pákistánem a jeho snahou o jakýsi Paštunistán, odkud hnutí Tálibán i pochází a který jej všemožně podporuje a dává mu spolu s Ruskem a Čínou podporu materiální, morální, politickou a vojenskou. Ostatně tam byl  Američany nalezen a zlikvidován i Usama Bin Ladin. Jehož teroristický útok na USA ze dne 11.9.2001 byl příčinou toho, proč se armáda Spojených států amerických v Afghánistánu nacházela a bojovala. A poté, co bylo tohoto cíle dosaženo a teroristická organizace Al Kaida byla i se svým šéfem zlikvidována, úkol byl splněn.

Ani USA ani jeho spojenci totiž nikdy na rozdíl od SSSR neměli v plánu Afghánistán trvale obsadit a skrze ozbrojené síly jej ovládat. To je velmi důležité říci.   

Stažení se z této země má nicméně jednu jedinou vadu, mělo se stát již o mnoho dříve a trvat mnohem déle, tak, aby mohli být evakuováni ti, kteří nám pomáhali a kteří s námi chtějí žít. Ozbrojené síly Spojených států amerických nemohou dlouhodobě sanovat životy svých vojáků a miliardami dolarů vnitřní konflikty středověké společnosti. Mohou jediné, přijít potrestat pachatele teroristických útoků spáchaných v našem světě a poté se stáhnout jak se tomu již stalo.  Ovšem zajistit to, co bychom mohli nazvat vítězstvím, toho nelze dosáhnout zbraněmi. Neboť oním vítězstvím je pouze hluboká, trvalá a celospolečenská změna a proměna na společnost moderní a vzdělanou. 

Protivník, s kterým bojujeme, nic nemá. Neumí ani číst ani psát. Jeho vědomí o okolním světě je nulové. Nemá ani hmotný majetek ani jiná pouta s pozemským světem a nemá nic kromě hluboké víry v Boha a tudíž je pro něj smrt v boji bránou do nebe, kde se mu dostane odměn v podobě rajských zahrad s pannami a mladými chlapci. A z toho plyne jediné, že kdo nic nemá, nemůže nic ztratit, pouze získat. Ať již vstup do ráje nebo moc, kterou užije pro boj s těmi, koho považuje za nepřátele.    

A tak jediná zbraň, kterou je můžeme porazit je vzdělání. Což zajisté není vůbec efektní, chybí přitom výbuchy a nelétají svítící kulky ale pětky u tabule a nerozdávají se metály, nýbrž vysvědčení ale je to válka, která byť je neviditelná a tichá, tak ve svém důsledku je nejvýkonnější.

A proto se vzdělání Tálibové bojí jako čert kříže, proto ho zakazují dětem a obzvláště ženám. Bojí se jej více než bomb a dělostřelectva, protože jedna kniha zmůže víc než sto teroristů, jeden film více než tisíc Tálibů a jedna vysoká škola více než celá armáda.

Ostatně i komunistickou diktaturu ve skutečnosti porazilo satelitní vysílání, které komunisté nemohli cenzurovat a také video, pornografie, fáčka, MTV, igelitky z německých obchoďáků a džíny – nikoliv válečný střet.

Proto, dejme lidem v Afghánistánu internet z nebe od Elona Muska a počítače, kterými se k němu připojí. Vzdělávejme je na dálku, aby se naučili číst a psát.  Bombardujme je pop music, pošleme na ně U2, ale jen z obrazovky. Dejme jim poznat poklady naší filozofie, umění a civilizace. Otevřeme jim kulturu dokořán, ukažme jim, že se dá žít úplně jinak a krásně, než jak jim to nutí islamističtí teroristé a jakési „tradice.“ Které nejsou ničím jiným než barbarstvím, otroctvím, hrůzovládou a nástrojem, který z lidských bytostí činí otroky, kterým se dobře vládne.

Je třeba opustit pokrytectví schované za fasádou politické korektnosti a říci jim, že to co žijí, není život, ale živoření v bídě a nevědomosti, na rozdíl od výzev k respektování těchto „tradic.“   

A Rusku a Číně je nutno za převzetí afghánského válečného štafetového kolíku, který tyto dvě zločinecké země oficiálně převzaly pogratulovat.  

Jen aby si zavčas všimly, že se jim bumerang zla vrací na hlavu.

A že přiletí, je pouze otázka času.

Miroslav Václavek

Šumperk