Zápis z dvanáctihodinové schůze

„Tak co jste vymysleli? Zas nějaké pí...iny, co?“ zahajuje předseda konzervativců schůzi.

Jak to asi mohlo vypadat ve středu na pražské Pankráci, v centrále ODS, kde lídr Mirek Topolánek neskutečných dvanáct hodin odolával výzvám, aby rezignoval? Co třeba takto, pomozme si Topolánkovými autentickými výroky z minulosti:
„Tak co jste vymysleli? Zas nějaké pí...iny, co?“ zahajuje předseda konzervativců tradiční větou, kterou se snaží uvolnit dusnou atmosféru. K velkému stolu si pomalu sedá deset členů grémia neboli nejužšího vedení pravicové strany.

Sebevědomý lídr nepřichází s pokorou, nýbrž s plánem seřvat Přemysla Sobotku. „Jsem v ohromné formě. Proč jsi včera udělal tu tiskovku!? Ty jsi kretén, vole!“ žertem vyčítá šéfovi Senátu, že si svolal kamery a veřejně ho vyzval k rezignaci. Topolánkovi ovšem nevychází očekávání, že se k němu přidají další s argumentací, že v ODS se přece minimálně od „sarajevského atentátu“ v listopadu 1997 drží pravidlo – lídr se veřejně nezpochybňuje.

Pak si slovo bere jeden po druhém a všichni kromě šéfa poslanecké frakce ODS Petra Tluchoře říkají: „Mirku, máme tě rádi, ale musíš sám dobrovolně odejít. Socani už ty tvoje výroky, sice vytržené z kontextu, dali do inzerátů. Takhle nás budou odstřelovat dva měsíce až do voleb.“ Mirek Topolánek navrhuje celý videorozhovor pustit znovu na plátně. „Když už se o tom bavíme, tak musím říct – a to slovo použiju naprosto odpovědně – je to obrovský shit,“ argumentuje, že jeho filozofické úvahy byly jen vytrženy z kontextu. „Jedině s Mirkem můžeme vyhrát volby,“ kýve hlavou Petr Tluchoř, člen Mensy.

Pak se rozjede kolečko zdrcují kritiky. „Mám zprávy z Hradu,“ pochlubí se místopředseda Petr Bendl. „Když rezignuješ, tak Václav Klaus je ochoten podpořit ODS ještě před volbami.“ Ivan Langer s Petrem Nečasem teatrálně a hlasitě odfukují, proč s tím otravuje a že oni o pomoc otce zakladatele přece vůbec nestojí.
Po třech hodinách grilování už Mirek Topolánek nemůže: „Já použiji ještě dnes jednu citaci z písničky Dana Landy: Vždyť i to největší hovado má svůj strop, vy ho nemáte. Ale dobře, tak já odstoupím. S podmínkou, že mým nástupcem se stane Pavel Drobil,“ jmenuje moravskoslezského lídra ODS. Ten přijel z Ostravy a už čeká kdesi v Praze připraven ke slavnostní inauguraci.

Jenže většina to zpočátku odmítá: je neznámý, nezkušený, za dva měsíce do voleb se nestačí vyprofilovat a média i konkurence ho ugrilují. Když už nakonec přece jen souhlasí s jednoduchou úvahou „Drobil pořád lepší než Topolánek“, rozmyslí si to zas sám předseda. Osmatřicetiletého kamaráda z Karviné prý nehodí doprostřed zuřivé kampaně, aby se ušpinil, ale schová si ho jako „kádrovou rezervu“ na později. Tím zřejmě myslí květnové prohrané volby.

„Jedině sMirkem můžeme vyhrát volby,“ opakuje Petr Tluchoř. Předseda mezitím kolegům gestem ukazuje, že jsou jedničky, a na tři čtvrtě hodiny ze zasedačky zmizí. Aby si mohli promluvit otevřeně bez něj. Poté vznikne další nápad – ať je lídrem a kandidátem na premiéra Petr Nečas, muž s neposkvrněnou pověstí a tvůrce stranického programu. Většina souhlasí, ale Mirek Topolánek si dá těžko splnitelnou podmínku: „Neočekávejte ode mě nic jiného než noc dlouhých nožů. Ta prostě přijde,“ říká a dodává, že současně s ním padnou další kontroverzní jména – z pražské kandidátky zmizí Pavel Bém, z ústecké Ivana Řápková...
Všichni to odmítnou, protože tuší, že i drobný větřík na kandidátkách by vyvolal bouři v regionech. Mirek Topolánek tedy přežívá: „Každý o mně snad už ví, že pod tlakem jsem nejlepší.“

Ještě však není konec. Nastává dvouhodinová hádka s Davidem Vodrážkou, jenž znechucený z nevýsledku odmítá jít si stoupnout společně s ostatními na tiskovku před kamery, kde po 12 hodinách sporů demonstrují jednotu. „Je to blb z Horní Dolní,“ odfrkne si Topolánek a jde před kamery: „Slibuji, že si dám pozor na ústa.“