Terapie tmou. Týden v absolutní tmě a tichu Vám neuvěřitelně dobije baterky. Vyjdete jako nový člověk plný energie. Kdo by to nechtěl.
Má to ale jednu vadu na kráse. Když navštívíte weby nabízející terapii tmou , budete nalákáni popisem neskutečné efektivity terapie , abyste nakonec zjistili, že si můžete objednat Tmu nejdříve tak v polovině srpna. Do té doby mají plno. Což, mimochodem, asi hodně vypovídá o duševní pohodě našeho národa.
Poprvé v životě jsem byl vděčný, jindy trapné kontextové reklamě Google, která mi nabídla nově otevřené centrum terapie tmou nedaleko Nymburka s okamžitě volnými termíny. „ Zvaž to, jsi tak rozhozený, že to možná nezvládneš“ radila mi přítelkyně. Protože mně zná líp než já sám, zvolil jsem nakonec kompromis ve formě čtyřdenního pobytu. A tak jsem v sobotu vyrazil.
Po krátkém uvítání v čajovně se vybaluji , vypínám lampičku a začíná Tma. Je měkká, hebká , uklidňující. Prostě tma, a nic jiného není , jen já, se svými pocity myšlenkami, jinak nic. Absolutní klid. Zkouším meditovat. Ležím na karimatce a přehrávám si svou oblíbenou – návštěvu lámy budhistického kláštera, jinak také meditaci do podvědomí. Jde mi to fantasticky, končetiny jsou uvolněné a opravdu vnímám teplo, které jimi prochází. Nebetyčný rozdíl proti prostředí panelákové ložnice na rušné křižovatce. Zrovna se chystám opustit své fyzické tělo a procházet se po rozkvetlé louce v podhůří Himalájí, když někdo klepe. Jídlo. Musím říct, že veganské jídlo má svoji logiku. Zkuste sníst vepřo knedlo zelo lžící, na kolenou , a v absolutní tmě. Kuskus ala čína je výborný a pak zkouším znova meditovat. Smůla, v pravém koleni mi něco škube a nedaří se mi soustředit. Vzdávám meditaci a jdu si lehnout.
Mám chronickou nespavost. Dokonce jsem si ji kdysi vizualizoval. Je to gumově lesklá černá ještěrka, která je přisátá na mém temeni. Nutí mně ve tři ráno pokuřovat na balkóně, a ve čtyři bezmyšlenkovitě čučet na bednu. Krysa zasr…ná. Ale ve Tmě je zmatená. Mám otevřené oči – tma. Zavírám oči - zase tma. Ještěrka neví k čemu mě má nutit. V pravidelných cyklech usínám, budím se , usínám.
Místnost není dokonale zvukotěsná, ale mně to nevadí. Slabé zvuky vzdálené dopravy mi umožňují odhadnout, že je asi den -neděle. Dojídám kuskus. Tma už není něco mystického, ale prostě jen tma. Někdy i otravná. Například dát po tmě zubní pastu na kartáček je ,alespoň pro mě, docela umění. Nakonec si mažu pastu prstem přímo na zuby. Přesto se mi daří zážitek, který Andrew Urbiš, velký propagátor terapie tmou, zažil až devadesátý den pobytu ve tmě. Za mým levým ramenem svítí bílé světlo, a je tak intenzivní, že na imaginární zdi přede mnou mohu dělat rukama obrázky.
Ještěrka nespavosti je sice zblblá, ale přichází další démon – cigareta. Pomlaskávám a na patře si představuji pachuť nikotinu. Snažím se ovládnout a myslet na vyšší hodnoty, ale končím u cigarety s pivem. Přicházejí Průvodci s jídlem na další den. Svěřuji se se svým kuřáckým problémem. Jsou rozpačití a ani se jim nedivím, jiná rada, než to překonat , totiž neexistuje.
Halušky s uzeným tofu jsou výborné, ale já se znova nořím do problému cigaret. Snažím se ho zaspat. Jakž takž se mi to daří. Cigaretu!. Porušuji pravidla a koukám na mobil. 4:49 ráno. Cigaretu!. Ležím a koukám do tmy. Studené a nudné. V pondělí 7.35 to vzdávám a pobyt končím.
Co k tomu dodat. Přesto, že jsem ve tmě vydržel jen asi 36 hodin, byl to hluboký zážitek a rozhodně ho doporučuji. Jen prosím zvažte dva faktory. Jestli se v životě nudíte, počítejte s tím, že ve tmě se ta nuda ještě zintenzivní. Stejně tak pokud si vlečete životem nějaké nevyřešené závislosti nebo démony tak počítejte s tím, že se ty svině ve tmě , stejně jako vy, taky zrelaxují, a budou ještě otravnější. Ale pokud chcete něco ve svém životě skutečně změnit, a jste na to opravdu připraveni ,pak je to cesta.
