Miluj bližního svého-Válka s mloky

Když sleduji uprchlickou kauzu, často si vzpomenu na tyto dva romány. Možná by stálo za to si je přečíst znova a těm co je nečetli to vřele doporučuji.    

Miluj bližního svého. Samozřejmě lze namítnout ,že židé prchající před nacismem nemají s dnešními uprchlíky nic společného, většinou se jednalo o elitu národa a navíc jim šlo skutečně o život, jak následně ukázala historie. To ano, ale román dobře vystihuje různorodost postojů běžných obyvatel k uprchlíkům. Paleta příběhů od milosrdenství přes lhostejnost až po zneužívání a krutost je hodně realistická. Je fakt, že tyto pasáže by měli spíš číst sami uprchlíci, ale otázka je kolik toho ví sůdánský utečenec o Remarkovi.

Nicméně co jsem si uvědomil je , že i na straně uprchlíků přežívají drsné podmínky ti nejtvrdší, nejvypočítavější a nejdrzejší. Ušlechtilý ilegální uprchlík se bohužel daleko nedostane. Samozřejmě s  vyjímkou hlavních hrdinů. Ale realita většinou hlavního hrdinu nemá.

Na Válku s mloky jsem si vzpomenul dneska při čtení blogu o uprchlících na olomouckém nádraží. Asociace s hlavou mloka ,který se na konci Čapkova románu vynoří z Labe,  je myslím docela zřejmá. Jen podobně jako Remarka, je potřeba román přizpůsobit k dnešní době.

Čapkovy mloci si od lidí výbušniny, potřebné na demolici pevniny, kupovali. Mám dojem , že dnes jsme dál a mlokům výbušniny dáváme zdarma.