Absurdita kolem nás. Kafku jsem nikdy nečetl, i ukázky mi připadaly depresivní. Možná jsem udělal chybu. Protože na absurditu naší civilizace i osobních zkušeností s ní , v poslední době narážím stabilně.
Z Kafkovy tvorby znám jen pasáže a zajímalo by mě, jestli jeho knihy mají nějaký použitelný závěr. Protože z ničím takovým jsem se nesetkal tak nevím.
Absurdita osobní I.
Nesnáším naši účtárnu. Pach potu, vepřo knedlo zelo v obalu pro mikrovlnku , levná voňavka a tři lachtanice v postproduktivním věku přetékající přes otočné židle.
„Tady jste prodal něco co nemáme“. „Jak to že to nemáme, vždyť to vidíte, tady to ,co je na paletách za oknem“, ptám se Pepičky. Emilka z sousedního křesla odpovídá : „ No to ne, my tady nemáme papír A, bez něho to nemůžeme zařadit do B a vystavit C a navíc potřebujeme formulář D „. Fajn , ale tady máte dodací list E, kalkulaci F a fakturační podklady G „ namítám. To jo, tak jo, ale je to špatně, vždycky musí být papír A. „No , ale tohle je externí operace. Máte tady ode mě interní sdělení, které to vysvětluje“ „ To ano, ale vždycky máme papír A.“ Vzdávám se: „ Dámy, tady máte podklady pro fakturu za dva mega, jestli se vám chce ,tak to fakturujte, jestli ne, tak ne, nashle“
Následuje schůze managementu v počtu šesti osob jak transformovat nevystavitelné A do formuláře D. Masochisticky sleduji jak se zisk z daného obchodu rozplývá v hodinových platech diskutujícího managementu a účtárny. Řešení je geniální: stvoříme papír X.
V současné době náš podnik řeší implementaci papíru X. Jak zaplatit jeho implementaci dořešíme později.
Absurdita osobní II.
„Buď já, nebo ona. Nechci být ta druhá!“ Marně vysvětluji, že to, že je mladší, hezčí a aktivnější, je fajn a za to ji obdivuji. Ale historie, společné zážitky , úspěchy a prohry , taky sbližují a já nevím jak se rozhodnout, nechci se od historie odpoutat, už nejsem nejmladší a energie nových vztahů mě děsí. Nerozcházíme se v nejlepším. Přemýšlím nad situací. Chci se zachovat férově. OK, budu to řešit. Volám své partnerce. „ Co chceš ?, Rychle , teď nemám čas .“ „Vlastně nic“ odpovídám. A vypínám telefon, abych si to znova promyslel.
A píšu tenhle blog.
Původně byl záměr věnovat se taky absurditám společenským: proč jsou eurocenty, kterými nic nezaplatíte, a proč jsou 500 eurovky , které nikde neberou. Proč si vozíme migranty , které nechceme. Proč Rusům nevadí jasné důkazy Putinovi zkorumpovanosti, proč totéž nevadí českým voličům Babiše, a co nosí Zeman , když si spálil trenky a o nezákonné cenzuře fotomontáží na idnesu.
Ale vzhledem k aktuálním osobním absurditám to nedám. Takže proto tenhle Blog o ničem.
