Musím přiznat, že někdy se dostanu do situace, kdy bych nejraději dobrovolně vrátila maturitní vysvědčení a teď už vlastně i vysokoškolský diplom...
Jasně, nikdo není dokonalý, ale za některé své výroky se vážně hodně stydím.
Dokáži ocenit, když mi někdo napíše mail či sms bez hrubých chyb. Jasně že se občas každý splete, ale vy víte, jak to myslím. Když mi přijde zpráva, kde se dočtu, že dotyčný bi rát přijel za mnou do Příbramy, myslím si své. Po dokonalém proškolení mé češtinářky na gymnáziu jsem si myslela, že svůj rodný jazyk ovládám dobře. Omyl. Čím déle jsem ze školy, tím je to horší.
Nedávno jsem se při psaní smsky zasekla u jednoho slova a za boha si nemohla vzpomenout, jestli napsat i nebo y. Prostě jsem si nebyla jistá, tak jsem to slovo raději úplně vynechala. Jako své největší selhání ovšem považuji jednu autogramiádu, kde po mně chtěl nějaký pán mojí fotku s věnováním : Romanovi k povedené svatbě. Svatba. Svadba? V uších mi zněl hlas Heleny Růžičkové z filmu Slunce seno a pár facek - Řeknu si :svatba, svatební košile. No, co slyším? D, píšu T, troubo! Já nevim, co vás to v tý škole učej!! Byla jsem totálně rozhozená a napsala D!!!!! Doteď na to myslím a připadám si jako pěknej hlupák. Jedno ale vím jistě - svadbu už takto nikdy nenapíšu..
Dalším oříškem jsou samozřejmě veškeré vědomostní soutěže. Na pořad Jsi chytřejší než páťák? se raději nedívám. Myslím, že na tom nejsem se svými znalostmi špatně, ale některé věci se vám tak jednoduše vykouří z hlavy...Zvládnu vám říci, kdo je prezidentem v Brazílii, ale na otázku kolik prstů má krtek na vás zůstanu koukat s otevřenou pusou. Ještěže nám modelkám lidé hloupost odpouští.....
