Proč jsem po ránu tak…..normální?

Každé ráno se po pohledu do zrcadla zhrozím, vzpomenu si na pana Zapletala a už skoro vytáčím jeho telefonní číslo, abych mu oznámila, že dobrovolně vracím korunku krásy. Pak se ale vždycky naštěstí uklidním, protože zahlédnu na poličce kabelku se šminkama a vím, že když budu chtít, jsem zachráněná. Je to až neuvěřitelné, co tyhle zázraky dovedou. Je pravdou, že někomu už není pomoci – ale nic proti, každý je svým způsobem krásný. U mě však make-up dělá divy. Když se svěřím do rukou skvělým vizážistkám, vlastní mamča by mě nepoznala. Fakt. Častokrát musím své známé přesvědčovat, že v tom a v tom časopise to jsem opravdu já. Ti co mě prostě znají v běžném „nevyumělkovaném“ životě, holt musí věřit na zázraky.

Když na mně vizážistky zapracují....

Baví mě sledovat rozdíly v chování lidí, když jsem a když nejsem „ready".  Nechci tvrdit, že mě bůh ví kolik lidí zná, ale když se voháknu, natočim si vlasy a na obličej namaluji třeba Julii Roberts, řeknou si - hele, tuhle odněkud znám, tu jsem někdy někde viděl. Otočí se za mnou a vrtá jim to hlavou (tedy tak jednomu z dvaceti pěti:). Když se ale obléknu do obyč věcí a vyjdu ven tak jak jsem se ráno probudila, nevšimne si mě nikdo.

Když mi bylo osmnáct let a měla jsem se poprvé ráno probudit po boku svého přítele, měla jsem z toho už před usnutím trauma. Řešila jsem, jestli se mám večer vůbec odlíčit, protože jsem se bála, že mi do rána vyskočí na nose pupínek a já to nepřežiju. Vymyslela jsem tedy taktiku - večer jsem si odlíčila jen oči, make up si nechala. Ráno jsem se probudila silou vůle hodně brzy a hned běžela zkontrolovat k zrcadlu, jestli je vše v pořádku. Když nebylo, vytáhla jsem šminky a  rychle na sobě zamakala. Byla jsem přesvědčená, že když se přítel probudí dřív než já a uvidí mě nenamalovanou, s kruhama pod očima a uschlou slinou u koutku, sbalí si věci a bez rozloučení uteče. Jak je to mládí naivní:).

Období, kdy jsem si myslela, že bez make-upu nedojdu ani vynést koš, je naštěstí za mnou. Teď si to spíše užívám, protože když si ráno na obličej nic nenamatlám, večer taky nic nemusím smývat = výhoda. A vím, že když chci být hezká, dá se to zařídit. Trošku jsem (asi) vyspěla a některé věci přehodnotila. Dnes už se tedy probouzím v naprostém klidu.  Ráno se ke svému miláčkovi bez obav přitulím, ať mám pupínků klidně deset.