Myší, pavouků ani hadů se nebojím. Vždy jsem měla fóbii jen
ze tmy a ze zlodějů. Teď se ale můj seznam o jednu položku rozrostl….
Ano, mám strach z děr na našich komunikacích! A to parádní, celkem oprávněný. Za poslední půlrok jsem totiž zničila tři pneumatiky. Nemyslím si, že bych byla extrémně nešikovná a vybrala každou díru, která se na silnici objeví... Ten, kdo najezdí stejně jako já pět tisíc kilometrů měsíčně, mi dá jistě za pravdu, že v současném stavu našich silnic je spíše velké umění nějakou tou dírou občas neprojet. Když k tomu máte ještě široké pneu, které jsou plošší než ty standardní, na další nepříjemnost nemusíte dlouho čekat.
Na trasách, které jezdím často, už mám ty nejnebezpečnější „dírky" zmapované. Když se ale vydávám do neznámých končin, stává se ze mě řidič na zabití - jsem přilepená na volantu, nos na předním skle a při sebemenším náznaku nerovnosti na vozovce brzdím. Častokrát si uvědomuji, že je lepší skončit s heverem v ruce, než s druhým autem v kufru (znáte ty kaskadéry, co jsou nervózní z pomalých jezdců, jsou nalepení metr za vámi a čekají na vhodnou chvíli k předjetí - těm stačí jemné sešlápnutí brzdy a máte je v sobě), ale nemůžu si pomoci. Pár nepříjemných zážitků, kdy jsem s tím heverem v ruce opravdu skončila, ve mně vyvolalo naprostou paniku a při vidině každé hlubší díry jsem parádně vyklepaná..
Jóó v offroadu, to je jiná...V tomhle autíčku jsem se svezla při závodě ve Šternberku a strach z děr ze mě na pár hodin opadl. A že to byly parádní díry!! Na těch by se můj krasavec rozpadl vejpůl:). Naše týmové auto, které si dojelo pro úžasné druhé místo, vydrželo neskutečné věci.... Návrat do reality ale nastal ihned po usednutí do mého zapůjčeného osobáku při zpáteční cestě domů do Příbrami. Tma, jedna díra vedle druhé a 350km přede mnou.....
Několik děr jsem poctivě vymetla a vždy jen smířlivě zpomalila, stáhla okýnka a čekala na známý pach prasklé pneu a nepříjemné syčení....Nic. Hurááá. Tentokrát jsem dojela v pořádku a můžu si gratulovat - už měsíc bez defektu!!!
Ale stejně, prosím vás: jakmile potkáte bílého sporťáka VW Scirocco s vyděšenou řidičkou, která zběsile kličkuje a brzdí před každou dírou, neklepejte si na čelo, netrubte, nenadávejte. Jsem to já. Snažím se na sobě pracovat, svou fóbii postupně odbourávat, ale .... Vyléčit mě můžou jen silničáři, kteří nebezpečné díry opraví. Snad se toho dočkám.
