Volnou
chvilku na svůj blog jsem měla naposledy před dvěma měsíci. Tehdy jsem vás
informovala o svých obavách o přítele Davida, který se v té době plavil
přes Atlantik. Vše dobře dopadlo. David
sice nedorazil do cíle na vytoužené pozici, hlavní ale je, že doplul v pořádku.
Od jeho návratu jsem ve škole zvládla jedenáct zkoušek a postoupila do dalšího ročníku na právech a politologii na Západočeské univerzitě v Plzni. Uff. Byl to ale „masakr". Do prvního ročníku předmětu politologie přijali 119 studentů. Do druháku nás postupuje (podle našich hrubých propočtů) už jen 39. Solidní sítko. Ale tak to chodí skoro všude. Gratuluji všem přeživším!! Na právech se sice v září zapíši do třetího ročníku, musím ale ještě zvládnout státnice, které jsem v druháku nestihla. Červenec si tedy pěkně proflákám, srpen bude studijní. Ale naštěstí mě učení na dece u vody fakt baví.
Po studijním zápřahu jsem si dopřála skvělou dovolenou v Chorvatsku. Dnes jsme se s přítelem vrátili. Strávili jsme neskutečných šest dní na jachtě s našimi přáteli a jejich třemi dětmi. Vyšlo nám krásné počasí a my si užívali klidu a krás chorvatských ostrovů. A skvěle jsme se bavili. O super chvíle se postaraly hlavně již zmíněné děti. Bezprostřednost malých roztomilců prostě ničím nenahradíte. Jejich pětiletý syn nás několikrát svými hláškami totálně odzbrojil.
Třeba jednou jsem málem spadla na špičatý kámen přímo na zadnici a on to okomentoval slovy : „Alespoň bys měla větší díru na kakání." Na to prostě nemáte co říct. Nebo - po varování, které jsem směrovala k jeho sestře, aby nepila můj nápoj, že tam mám alkohol,se přidal: „Ubyly by ti mozkové buňky. Já už jich mám jen deset." Vůbec nevím, jak na to přišel, ale to jsou prostě děti. Roztomilé bylo také jeho upřímné přiznání - když mu spadla figurka krtečka pod stůl, poprosil mě, ať mu ho podám, já mu odvětila, proč si ho nepodá sám a on na to: „Když já jsem děsnej lenoch." A když si vzpomenu, že zpíval v děsném parnu na přídi lodi koledu Narodil se Kristus Pán, směju se ještě teď. Těším se na své vlastní prcky, na jejich perličky, na které pak bude člověk s úsměvem na rtech rád vzpomínat...
A teď hurá do práce. Mám pět dní za sebou službu v televizi a doufám, že vám budu moci předpovědět pěkné počasí.
