Snad jsem si jí měl všímat víc, dotýkat se jejích přání
zlehka….teď už vím a všem můžu říct, láska je věc neskutečně křehká, to vím….
Jsem romantička jako blázen a když slyším tuhle píseň, jdu do kolen. A včera jsem šla do kolen několikrát! Splnila jsem si totiž jeden ze svých dalších snů - viděla jsem naživo zpívat svou lásku z dětských let - Dalibora Jandu. Pravda, trošku mu prořídly vlasy a narostl „pupek", hlas má ale pořád stejný a jeho písničky pro mě snad nikdy nezestárnou...
Dalibor byl první „hvězdou", kterou jsem ve svém životě začala obdivovat. Jeho písničky jsem si zpívala už jako malá a doteď mě moc potěší, když nějakou zaslechnu v rádiu. Do Lucerny se vrátil po třinácti letech a jeho včerejší koncert byl jubilejní čtyřtisící! Nechtělo se mi tak vysokému číslu věřit, ale kamarád mi připomněl, že můj „Hurikán" (jak Daliborovi s oblibou říkám) měl první koncert v době, kdy já ještě počítala houby v lese....
No co vám budu povídat, byla jsem nadšená! Nechyběla Kličkovaná, Kde jsi?, Tisíckrát krásnější, Padá hvězda, Kaskadér, Hurikán... Ty největší pecky jsme dokonce slyšeli i dvakrát - při přídavku.
Daliborek je pro mě vážně třída! A to nejen tím, že zbožňuji jeho hlas a texty, ale také tím, jak se včera zachoval - po přídavku, kdy se rozsvítila světla a většina lidí se rozprchla stát frontu na kabáty, skupinka čítající cca sto nadšenců zůstala skandovat před pódiem (my jsme je podporovali řevem z balkónu) a i když to nebývá na koncertech zvykem - náš Hurikán se asi po deseti minutách chopil mikrofonu a rozloučil se ještě jednou písní. Dalibore, já tě prostě žeru!
