Koronavirus je tu. Živě sledujeme počty nakažených, vážně nemocných, mrtvých a uzdravených. A někde mezi neúprosnými statistikami, počasím a online zprávami se objevuje výsměch obyčejným lidem, kteří z něj mají strach.
Žijeme v době, kdy se téměř každý rok objeví nějaká ta epidemie. Dovolím si říct, že za posledních několik let jsem toho už zažila hodně, pokud jde o nové nemoci. Ptačí chřipka, prasečí chřipka, SARS, MERS, předloni Zika. Báli jsme se ptáků, prasat, komárů a čím dál víc se bojíme lidí. Jedno však nepamatuju. Nepamatuji si, že by se měsíc po objevení nějaké nové nákazy zavírala města.
Covid-19 není horší než chřipka, říkají. Myjte si ruce, kýchejte do rukávu a nechoďte moc mezi lidi. Možná jste to měli doposud stejně jako já a považovali chřipku za běžné banální onemocnění, které zdravého člověka nemůže nijak znatelně ohrozit. Vycházím-li tedy z toho, že nákaza koronavirem je onemocnění, které není horší než chřipka, mírně mě znepokojují všechny skafandry, respirátory a výstavba nemocnic pro tisíce pacientů v rekordním čase v Číně. Ani uzavření přístupu do 12 severoitalských měst mi na klidu nepřidá, ačkoli se zcela jistě jedná o rozumné opatření, které se však za mého života zatím při chřipce nikdy nezavádělo.
Nejsem lékař, jsem obyčejný občan, a přesto, že proti bombastickým titulkům a typickému strašení obyvatelstva za účelem prosazení nějakého nového omezení jsem již dávno imunní, znepokojuje mě především prohlášení našeho ministra zdravotnictví, že respirátory a roušky, alespoň tedy pro lékaře, zkusí zajistit. V řádu týdnů.
Podívám-li se na poslední pandemický plán České republiky vypracovaný v roce 2011 a určený původně pro chřipku, dozvím se v něm například, že vláda by měla koordinovat a rozhodovat o lidských, ekonomických a materiálních zdrojích, zdravotní sektor, který se dlouhodobě potýká s nedostatkem personálních kapacit, by měl činit nejrůznější opatření pro podporu zdravotní péče a mimo jiné chránit a podporovat zdravotnické pracovníky, jichž je hraniční nedostatek, média by měla bránit vzniku paniky a sektor nezbytných veřejných služeb by se měl starat o to, abychom měli všichni co jíst, co pít a čím topit.
Připraveni bychom tedy na to nejhorší být měli. Byrokraticky. Plán vypracovaný máme a při troše úprav by se dal použít na stávající situaci. Teoreticky. Kde však prakticky sehnat respirátor, dostatek zdravotního personálu a jak jsou kraje a jednotlivé obce připraveny na případnou krizovou situaci, zůstává otázkou.
S čím pandemický plán nepočítá, je množství hospitalizovaných lidí, kterých bude v případě rozšíření nákazy mnohem více než při běžné chřipce. A já se ptám, co s tím nyní vláda dělá, krom toho, že slibuje v řádu několika týdnů zkusit zajistit pro praktické lékaře roušky? Chybí nám personál, ucelený národní doporučený postup pro prevenci a kontrolu a státem garantovaná síť infekčních pracovišť. Izolační lůžka už dnes schází v mnoha krajích. Narážíme na nekoncepčnost, strnulost a přílišnou administrativní zátěž na úkor odborné činnosti. Čína se s tím nepárala, viděla hrozbu a postavila během deseti dnů nemocnici. Nám by to trvalo roky. Než bychom vyplnili všechny potřebné papíry, bylo by po viru nebo taky po nás. Je to jako s těmi opatřeními, nezbývá než doufat, že závod s časem vyhrají respirátory, a ne vir.
Odsuzujte pak rodiny s dětmi, že nakoupí více zásob, smějte se těm, kdo mají strach o své rodiče a zásobí je vším, čím uznají za vhodné, a pozastavujte se nad vyprodanými regály. Těstoviny se staly pomyslným barometrem důvěry v naši vládu, že se o své obyvatele v případě problému dokáže řádně a včas postarat. Jisté je jedno. Čeká nás několik kritických měsíců, o jejichž bezpečnostních, zdravotních a ekonomických dopadech zatím můžeme jen spekulovat.
Pandemický plán ČR:
https://www.vlada.cz/assets/ppov/brs/dokumenty/Pandemicky_plan_CR.pdf
Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí:
https://www.dataplan.info/img_upload/7bdb1584e3b8a53d337518d988763f8d/ap-06b-zvladani-infekcnich-onemocneni.pdf
