neohánět se demagogicky voliči prezidentských voleb, kteří nevolili jeho hospodářský, vládní program, ale ten prezidentský, a umožnit současnému vládnímu seskupení dokončit svoji 4-letou misi, bez dalších zbytečných průtahů.
Může se nám současná vláda líbit či nelíbit, můžeme vyčítat Petru Nečasovi podlehnutí ženskému elementu více než je únosné, což zřejmě souvisí i s jeho nedostatkem zkušeností v této oblasti, ale i určitých vlastností, důležitých pro osobu silného lídra.
Lze ho nicméně považovat za jednoho z nejlepších premiérů, který příliš nehleděl na svoji osobní popularitu, ale na obecný prospěch, s ozdravnými dopady nejen v ekonomice, ale i v odhalování závažné trestné činnosti, kde se stal nakonec paradoxně sám obětí.
Nemusí se nám ani líbit (a jistě se mnohým oprávněně nelíbí) silně kontroverzní, nevěrohodný, ve svých vyjádřeních často rozporuplný, ba i lživý pan Kalousek, který při škrtech mj. neumožňoval dostatečné zavádění prorůstových opatření a který jedná, jak se mu to hodí, bez ohledu na svá proklamovaná, pravicová přesvědčení. Nejde pouze o daňová opatření, ale i v minulosti, snahu o spojení s jeho proklamovaně nenáviděnými komunisty. Jedno ale současné vládě upřít nelze:
Udělala ve své podstatě potřebné, krajně nepopulární kroky k ozdravení naší ekonomiky i v době vleklé celosvětové krize a učinila zásadní kroky pro očištění politiky od doposud tolerovaných kriminálních praktik, v podobě prorůstání organizovaného zločinu a soukromých ekonomických zájmů do vládních a ostatních politických struktur. To mělo svůj hlavní počátek v opoziční smlouvě, a tudíž je intenzivně spojeno především se jmény právě Miloše Zemana a Václava Klause.
Žádná vláda zatím pro očistu politiky neudělala tolik, jako vláda Petra Nečase, o čemž svědčí i množství a rozsah odhalených případů, spadajících svými počátky do hlubší minulosti.
To vše nejen při pokračování celosvětové hospodářské krize, ale za soustavného házení klacků pod nohy od opozice, která nevynechala jedinou příležitost, jak úsilí vlády zbrzdit, podkopat, podminovat, svými neustálými procesy vyslovování nedůvěry a dalšími destabilizačními akcemi.
Je od lídrů opozice krajně licoměrné mluvit o potřebě nových voleb s argumenty, které používá. Jde jim hlavně o získání maxima mandátů a tudíž prebend a moci, o využití současného výrazného oslabení jejich pravicové opozice, ne o všeobecné blaho. Budou ale umět se znovu získanou mocí zodpovědně nakládat?
Sociální demokracie se totiž zatím neukázala jako dobrý hospodář. Hospodářský růst v době jejich vlády byl promrhán, populisticky, nesystémově rozdán a rozkraden. Nebyly vytvořené dostatečné rezervy pro svízelnější období a učiněné patřičné hospodářské kroky. Vláda Petra Nečase mohla být daleko více citlivější v sociální sféře, a tudíž méně nepopulární, kdyby vláda sociální demokracie byla při svém vládnutí zodpovědnější.
Nejsou zodpovědní ani nyní. Současné vládní seskupení dostalo svoji silou v parlamentu mandát na čtyři roky a k tomu vytvořilo souhrn opatření a zákonů, kde mnohé z nich, především ty rozpracované, je třeba dotáhnout do konce ve zbývajícím čase onoho čtyřletého období. To neumožní ani úřednická vláda, kde by se vybraní úředníci teprve museli uvádět do problematiky, zaučovat, natož předčasné volby.
Vláda úředníků navíc nemá výraznější podporu u žádné z parlamentních stran a snahou o její prosazení by se celé bezvládí, resp. neakceschopnost, pouze značně prodloužilo, s patřičnými dopady na naši ekonomiku a mezinárodní pověst.
Takovéto užívání si moci Miloše Zemana by pak mohlo být označeno za její hrubé zneužívání. Potřebná státnickost se opět vytracuje a populismus slaví triumf.
Nejférovějším a zřejmě nejvíce státnickým počinem, by bylo umožnit vládě dokončení svého funkčního období, svého mandátu, pokud najde v parlamentu dostatečnou podporu, a ani ze strany TOP 09 nevytvářet další umělé podmínky , které celý proces vládnutí zbrzdí. Už rozhodně ne pak destabilizovat situaci jednáním s opozicí a uvažováním o předčasných volbách jen proto, že by se to Topce mohlo nyní hodit, protože by tím při předčasných volbách zřejmě získala výraznější převahu nad svým nejsilnějším pravicovým rivalem.
Takové vítězství by bylo vítězství Pyrrhovo, vítězství zrádce, který dal přednost možnosti získat pozici nejsilnější opoziční strany, oproti dotažení své vládní odpovědnosti do konce.
Top 09 by měla pro toto dotažení udělat vše potřebné a bez zbytečných průtahů. V opačném případě se pouze potvrdí negativní síla vlivu pana Kalouska na pana Schwarzenberga, který předpokládám nemá zájem o větší destabilizaci situace, než jaká v současné době existuje.
Prezident Zeman by pak měl odolat své neutuchající potřebě prosazovaní své moci , ega, bez ohledu na dlouhodobé dopady pro většinu lidí, kterými se tak často ohání. To, v čem se nyní nacházíme začalo totiž u něj a zatím jsme žádnou patřičnou sebereflexi, či projev pokory, tak důležité pro opravdu silné osobnosti, od něj neslyšeli.
Možná nyní ne, ale v budoucnosti, při hodinách dějepisu, nebude hrát takovou roli, jakou by si představoval, pokud svá jednání patřičně neusměrní.
