Paroubek a zhoubnost drogy zvané Moc

Při posuzování vhodných kandidátů do sněmovny, bychom se měli snažit být co nejvíce objektivní, nezatížení sobeckými a jinými negativními vlivy a zájmy krátkodobého charakteru (i když mohou být jakkoli lákavé). V předchozím blogu jsem se pokusil nastínit důvody, proč by obyčejný člověk neměl volit Paroubka. Byl ale výčet těch hlavních důvodů kompletní? Těžko, každému se líbí nebo nelíbí něco jiného. Pojďme se ale podívat i na některé další důvody a jejich shrnutí, které bez ohledu, jestli se nám líbí nebo nelíbí, jsou objektivně závažnou překážkou k tomu, aby Paroubek byl užitečný naší ekonomice, naší zemi, našim lidem, a o to tady jde především.

Při  inflaci nepodložených slibů pana Paroubka si též položme  otázku, kde na to ČSSD vezme reálně prostředky, zda nebudou akutně pak chybět někde jinde a jaké negativní důsledky to může mít.

 Duel s panem Nečasem neukázal ze strany páně Paroubka nic nového. Nabubřelost a nevstřícnost jsou již typickými  rysy každé jeho debaty. Opět zde byl zcela evidentní nezájem o nabízenou spolupráci v důležitých sférách našeho ekonomického vývoje a ani účast odborníků, zdůrazněná panem Nečasem, pro co nejkompetentnější řízení země, nezměnila nic na jeho postoji. Demagogie, nepravda, překrucování faktů, omšelé fráze bez reálného podkladu, rozdávání úplatků potenciálním voličům, to by mohla být stručná charakteristika jeho vystoupení a bohužel nejen pouze tohoto.

Mezi jeho hlavní páky řešení ekonomické krize patří vyšší daně, které ale působí antimotivačně a tudíž kontraproduktivně.  Bere se ještě více z příjmu podnikatelům, kteří umožňují financování státu (a tedy i pana Paroubka), a kteří dávají většině z nás práci.

 Pan Paroubek již dokázal, jak házet podnikatelům klacky pod nohy a jak upřímně to tedy myslí s podporou tohoto sektoru, tak důležitého pro prosperitu naší země. Příklad  povinných odvodů z dob jeho panování (a ČSSD jako celku) jen za to, že chci podnikat, bez ohledu na ziskovost, hovoří zcela jednoznačně, jak moc chce Paroubek oživit naši ekonomiku, podporou motoru ekonomiky, jímž je podnikání.

Podnikatelé se cítí logicky okrádáni a brání se únikem do daňových rájů a do plateb právníkům, kteří hledají metody, jak se daním vyhnout tak, že se nakonec zaplatí státu méně, než by za nižších daní stát mohl vybrat. Na toto téma by se nicméně dalo psát hodiny ...

 Pojďme se ale ještě podívat na jeden z  nejpodstatnějších  důvodů, k oněm již dříve vyjmenovaným v předešlém blogu, proč by obyčejný člověk neměl volit pana Paroubka, a nejen obyčejný člověk.

Největší problém osobně vidím v tom, že pan Paroubek není rovný chlap, nelze mu věřit, protože nedodržuje dohody a nemluví pravdu. Dokonce si dovolí tyto dohody porušovat veřejně a arogantně si myslí, že mu projde všechno.

S dohodami zachází podle toho, jak se mu to hodí a bohužel to neukazuje pouze na jeho pokřivený charakter, ale i na to, že si není schopný dopředu  promyslet důsledky toho, k čemu se zaváže. Dá se do jisté míry pochopit jeho loňská snaha oddálit volby z obavy, že by mu český národ neprominul jeho podražení stoličky našemu předsednictví v EU, a  že by se to tím pádem mohlo odrazit na (pro něm) nepříznivém výsledku voleb (přestože tu stoličku podkopnul v prvotní snaze volby přiblížit). Nicméně to, že porušil sliby dané svým politickým partnerů ukazuje, že pan Paroubek se ve snaze dosáhnout své drogy, a to moci, neštítí ani veřejného podrazu.

 Jak pak máme věřit jeho slibům (kolikrát velmi úsměšným), co všechno zařídí, když si jeho sliby v mnoha případech tak protiřečí. Jak máme věřit někomu, kdo při honbě za svou drogou se neštítí zradit nejen národ, ale veřejně si dovolí podvádět a lhát i svým politickým partnerům a vedení země.

 Do této mozaiky mocechtivosti páně Paroubka zapadá velmi dobře i jeho výrok o tom, že svého dosáhne, i kdyby se měl spojit s Marťany. To už není jen určitý druh vlastizrady z loňského roku, týkající se našeho předsednictví v EU, ale ukázka toho, že by byl schopen zradit  lidstvo jako takové a spojit se proti němu s kýmkoli (třeba i mimogalaktickou civilizací), pokud to uspokojí jeho osobní, sobecké  ambice. Tato neukojitelná touha po moci je pak korunována jeho bezbřehou arogancí, všeználkovstvím, ale zároveň  ignorantstvím v mnoha oblastech.

 Je na každém , jak se ve volbách rozhodne, ale ať jsme jaký jsme, rozhodně nejsme národ hlupáků, kteří nezapřemýšlí nad některými argumenty a tím co se stalo.

Ano pane Paroubku, náš národ má paměť a nevyplatí se vyvyšovat nejen nad ním, ale ani nad Vašimi politickými kolegy, kteří s vámi už nechtějí spolupracovat, protože vám logicky již nevěří.

Měl byste se vzpřímit jako chlap a přiznat, jak moc závislý na své droze jste a že by bylo nezodpovědné, potěšilé a přímo hloupé vybrat si kapitána (silně závislého na droze, zatemňující zdravý úsudek), který v týmu svých lidí, povětšinou neodborníků, způsobil již tolik děr do naší lodi, dokonce i za  krásného a slunného počasí.

Bohužel se ve Vašem případě potvrzuje přímo encyklopedicky, že Moc je ta nejsilnější droga, pro Vás evidentně naprosto nepostradatelná a zhoubná, vzhledem k  Vaší míře závislosti na ní a toho, co vše jste pro ni ochoten provést.

 Pokud vám ale opravdu záleží na blahu národa, jak říkáte, tak byste se měl přestat znovu drát na kapitánský můstek stylem hlava nehlava (a po mě potopa), uvědomit si svou závislost a nezpůsobilost pro vedení země (zvláště nyní, stále v době světové krize) a  přenechat toto místo někomu kompetentnějšímu, někomu, kdo se netváří, že všechno zná a umí, ale kdo se dokáže, mimo jiné, opřít i o tým lidí, složený z našich nejlepších odborníků.

 Dejte se prosím trochu do sebe pane Paroubku, nalezněte  ztracenou sebereflexi (pokud jste ji kdy měl) a  možná nás jednou v budoucnu ještě mile překvapíte … :-)